Z Olešnice do Liverpoolu pro titul mistryň světa! Mažoretky dovezly na Královéhradecko zlato a bronz
Dnes si povídáme o mažoretkovém sportu s mažoretkami z Olešnice na Královéhradecku. Ty nedávno přivezly zlatou a bronzovou medaili z mistrovství světa, které se konalo v Liverpoolu. Ale medailí nám na stole ve studiu přistálo mnohem víc a taky spousta pohárů.
Vítám trenérku olešnických mažoretek Danu Svobodovou a s ní dvě dívky, Báru a Veroniku, také Svobodovy. Takže maminku trenérku s dcerami. Nejdříve přijměte velkou gratulaci ke všem oceněním. Ale pojďme se vrátit k vašemu čerstvému úspěchu. Vy jste bezprostředně po něm řekli, že tak velký úspěch jste nečekali. Už jste tedy uvěřili, že medaile jsou opravdu vaše?
Dana Svobodová: Myslím, že jsme tomu uvěřili možná až v Chlumci nad Cidlinou, když nás tam vítali Chlumečáci a viděli jsme nápis Vítáme mistry a druhé vicemistry světa. Až tam mnohým z nás opravdu došlo, že jsme vyhráli zlatou a bronzovou medaili na mistrovství světa. Protože jsme se utkali se soutěžícími z Ameriky, Francie, Itálie, mnoha států světa, například v Americe jsou to vyloženě mažoretkové školy, kde se to děti učí. A tato americká akademie zůstala za námi.
Nádherné bylo vaše uvítání. Viděla jsem fotografie v Chlumeckém zpravodaji, čekali jste něco takového?
Dana Svobodová: Loni naše Střípky přivezly z mistrovství Evropy v Itálii stříbrnou a zlatou medaili, takže už minulý rok nás krásně lidé vítali. Ale že to bude letos tak obrovské, i s videoprojekcí, vzduchem létaly konfety, opravdu to bylo veliké, tak to jsme nečekali.
Vždy holkám říkám, nečekejte, že to bude medaile. Uděláme maximum a uvidíme, jak to dopadne. A ono to dopadlo.
Dana Svobodová, trenérka olešnických mažoretek
Báro, Verčo, připadaly jste si jako hvězdy?
Veronika Svobodová: Bylo to úžasné. Já jsme vůbec nic takového upřímně nečekala, protože nejsem v týmu, který přijel před rokem z mistrovství Evropy, takže pro mě to byla úplná premiéra. A bylo to fakt krásné. Užila jsem si to moc.
Čtěte také
Zlatou medaili získala vaše skupina Střípky v kategorii junior. V čem jste podle vás byly tak originální?
Dana Svobodová: Neuvěřitelně se nám povedl výběr muziky. Holky šly na William Tell Overture, tedy upravenou verzi části předehry k opeře Vilém Tell od Gioacchina Rossiniho, což je krásná, chytlavá muzika. Povedla se úžasná choreografie, kterou jsme opravdu propracovaly. A holky jely prostě na zlaté šňůře. Zlaté medaile od oblastního kola, semifinále a pak finále mistrovství republiky. Mistrovství Evropy zlatá medaile, mistrovství světa zlatá medaile. Ta skladba byla krásná a propracovaná, holky do ní daly opravdu všechno a hlavně je moc bavila. To na nich prostě bylo vidět, že si to užívají.
Takže jste museli trošku věřit v úspěch, když už se tak dařilo v předchozích závodech.
Dana Svobodová: Nikdy nevíte, kdo bude stát proti vám. A teď se také spojily dvě největší světové asociace a netušili jsme, jaké soupeřky proti nám budou stát. Nevěděli jsme, na jaké úrovni jsou ty skupiny. Ale věděly jste, že proti nám jdou akademie z různých světových soutěží. Já vždy holkám říkám, nečekejte, že to bude medaile. Uděláme maximum a uvidíme, jak to dopadne. A ono to dopadlo.
Musíte nejdříve vychytat techniku a potom vyhodit hůlku, to už je to nejmenší. Ale musíte ji pak ještě samozřejmě také chytit.
Veronika Svobodová, mažoretka
Střípky junior, to jsou děvčata jakého věku?
Dana Svobodová: To jsou dívky zhruba mezi 13 až 15 lety. Ale máme tam i jednu holčinu jedenáctiletou a jednu dvanáctiletou.
A pak ještě olešnické mažoretky v kategorii senior získaly bronz. To je jaká věková kategorie?
Dana Svobodová: Ono se říká senior, ale těm holkám je vlastně od 16 let výše. Takže tam má většina okolo 18 až 20 let. Ale máme tam takovou raritu, kdy se k nám do souboru přidaly i bývalé mažoretky, které u nás pochodovaly před mnoha lety. Takže tam byly holčiny třeba i 26leté, byl to opravdu hodně různorodý soubor. Ani bych nespecifikovala konečnou věkovou hranici.
Čtěte také
Jak dlouho vlastně fungují v Olešnici mažoretky?
Dana Svobodová: Mažoretky jsou v Olešnici od roku 2001, kdy jsme se s mojí sestrou, Mirkou Stárkovou, dohodly, že bychom chtěly dělat mažoretkový sport. Už jsme pochodovaly tady v Hradci Králové před asi 30 lety, pak jsem toho asi v 18 či 19 letech nechala. A tak jsme se rozhodly, že si založíme mažoretkový soubor, uspořádaly jsme nábor a přišlo nám tam 12 holčiček. Postupně se to rozrostlo až na 20, 40 a 60, v jednu chvíli nás bylo v Olešnici přes 100 mažoretek. V současnosti máme tři soubory, v každém je okolo 20 dětí. Ale po onom mistrovství světa zaznamenáváme velký boom. Soubor malých holčiček už musíme rozdělit na dva.
Olešnice je poměrně malá obec, počet obyvatel k 1. lednu loňského roku byl 380. Vy máte tedy pomalu více mažoretek, než je obyvatel v obci?
Dana Svobodová: Občas to tak vypadá. Ale sjíždějí se nám děti z Chlumce nad Cidlinou, z Bydžova i z okolních vesniček.
Proměna je hlavně v rychlosti. Dříve jsme dělali prvek na 8 či 16 dob, dnes se ty věci dělají na jednu nebo dvě doby. Vše má obrovský spád.
Dana Svobodová, trenérka olešnických mažoretek
Jako trenérka musíte mít velikou radost, že je stále zájem a chuť trénovat nové choreografie. Jaké máte v Olešnici podmínky pro trénink?
Dana Svobodová: To je maličko úsměvné, protože trénujeme v sále hospody, v kulturním domě. Občas s úsměvem říkám, že ostatní soubory trénují v baletních sálech u baletní tyče a my se držíme baru v hospodě s nápisem Gambrinus nebo Plzeň. Přesto jsme se dostali až na mistrovství světa.
Přivedla jsme dnes s sebou dvě dcery, Báru a Veroniku. Holky, jaké to je trénovat s mamkou?
Bára Svobodová: Občas to je dost zajímavé, ale je to dobré.
Veronika Svobodová: Já mamku považuji za výbornou trenérku. A vím, že jen díky ní jsme se dostala tam, kde jsem, a vděčím jí za spoustu úspěchů. Na tréninku je to sice náročné, ale zároveň to přijímám, protože vím, že to je pro mé dobro.
Čtěte také
Mamka říkala, že sama také pochodovala. Předvádí vám to někdy?
Veronika Svobodová: Jednou se nám stala taková věc, za doby covidu vyhlásili online soutěž. A byla tam i taková sranda kategorie rodič s mažoretkou. A já jsem nás tam bez jejího vědomí přihlásila a řekla jsem, tak mami, jdeš soutěžit. A užily jsme si spoustu zábavy, když mi mamka ukazovala, co kdysi dávno dělali, a když jsem se ji pokoušela naučit to, co se dělá teď.
Takže i mažoretkový sport se mění. Jaká byla ta proměna?
Dana Svobodová: Proměna byla hlavně v rychlosti. Dříve se chodilo opravdu s orchestry, s dechovkou, dnes chodíme tzv. pochodové defilé, ale k tomu děláme moderní a taneční skladby. Ale obrovská proměna je v tom, že dříve jsme dělali nějaký prvek třeba na 8 nebo 16 dob, dnes se ty věci dělají na jednu nebo dvě doby. Vše má obrovsky rychlý spád. Dříve holčiny během osmi dob šly, točily se a usmívaly, dnes stihnou za tu dobu pět dalších prvků.
A co hudba? Holky, na co byste chtěly dělat choreografie? Vybíráte hudbu společně?
Veronika Svobodová: Co se týče týmu, tak vždy vedoucí přinesou nějakou písničku, o které si myslí, že je super, že nám bude sedět. Dobře se do ní vymýšlí prvky, a na nás takzvaně vyzkouší, jestli to jde nebo ne. Podle toho se rozhodneme. Ale naše vedoucí mají dobrý vkus, pokaždé přijdou s něčím dobrým. A co se týče sól, tam je důležité si vybrat něco, na co vás hned napadnou prvky. Jen si to pustím, tak si prostě řeknu wow, to je ta pravá písnička.
Vy Veroniko tedy děláte i sóla. V čem je tam největší rozdíl? Ve skupině se trošku člověk schová, ne?
Veronika Svobodová: To ano, ale mě na tom baví, že tam můžu být prostě sama sebou. Můžu na tom place vyvádět, co uznám za vhodné. Strašně moc si to užívám, protože zároveň vím, že když to pokazím, tak je to jen moje chyba. Ale naopak, když se mi něco povede, tak je to má zásluha.
Čtěte také
Vy jste přinesly s sebou i hůlku, která mě vždy fascinovala. Nedovedu si představit, že bych s ní dělala ty triky, co děláte vy. Je to vždy pro vás ten nejtěžší úkol, vyhodit hůlku nebo si ji přehodit mezi sebou a otočit se?
Veronika Svobodová: Vyhodit hůlku není ten největší problém, většinou je nejtěžší technika prvků, co se pod hůlkou dělají. Když se dělá několikanásobná otočka nebo pak v twirlingu třeba i prvky, které se provádí hlavou dolů, tak je to náročný. Musíte nejdříve vychytat tu techniku a potom vyhodit hůlku, to už je vlastně to nejmenší. Musíte ji pak ještě samozřejmě také chytit, ale nejtěžší je ta technika těla.
Po zisku medailí se vám teď hlásí nové členky, tak jaké jsou plány do budoucna? Už vznikají nové choreografie, se kterými budete soutěžit v nadcházející sezóně?
Dana Svobodová: Ano, ten nejmladší soubor tvoří nové choreografie. A dva starší soubory mají v tuhle chvíli plné ruce práce, protože máme nominaci na mistrovství Evropy. Za 12 dní odjíždíme do bulharského Plovdivu, kde nám budou soutěžit Střípky s pompony a Rozmarýnky v kategorii s hůlkou. Tedy v tuhle chvíli makáme, co to jde, a připravujeme se.
Tak my přejeme hodně dalších úspěchů, ať všechno vyjde tak, jak si přejete. Dana Svobodová, trenérka, a Bára s Veronikou, její dcery a zároveň mažoretky z Olešnice na Královéhradecku, byly dnes našimi hosty.
Související
-
Cvičení nás baví odjakživa. Držíme krok s dobou, smějí se Sokolky z Pražského Předměstí
Všesokolský slet je zase o něco blíž. Ny vám proto v našem vysílání představujeme některé sokolské župy. Dnes to je TJ Sokol Pražské Předměstí v Hradci Králové.
-
Sahar znamená rozbřesk. Lektorka orientálního tance Dana Minaříková učí ženy pustit do života radost
Orientální tanec je údajně původem ze Středního východu. V současné době je ve světě velmi rozšířen a těší se velké popularitě. V České republice se nazývá i břišní tanec.
-
Zahodila jsem tenisovou raketu do kouta a šla jsem tancovat, směje se Tereza Karanská z T-BASS
Dnes si budeme v Českém rozhlase Hradec Králové povídat o tanci a hlavně o tom, že v Hradci králové už mnoho let existuje skvělá taneční skupina, skupina T-BASS.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
