Z Afriky zpátky do Podkrkonoší. Pavlu Kroužeckému ale chybí sušené maso, tak si ho začal vyrábět sám
Pozveme vás do Afriky a představíme vám Pavla Kroužeckého, který se po třicetileté emigraci v roce 2013 vrátil z Jihoafrické republiky zpátky do Podkrkonoší. Ale už po pár dnech mu tady začalo chybět jeho oblíbené africké sušené maso. Tak si ho začal podle africké rodinné receptury vyrábět sám.
Odkud jste přijel, protože pracujete v Hostinném, ale žijete ve Rtyni, je to tak?
Ano, emigroval jsem do Jižní Afriky v roce 1983, tam jsem žil. Jižní Afrika tenkrát byla vůbec nejlepší pro emigranty, přiletěl jsem v neděli do Jižní Afriky a ve středu jsem nastoupil na stejnou práci, kterou jsem dělal tady v elektrárně Poříčí. A potom jsem se v roce 2012 vrátil domů.
Suším 100 kg masa týdně. Dělám to pro radost, musíte tomu dát lásku. Když ho prodávám, povídám si s lidmi o Africe, to je příjemné.
Pavel Kroužecký, výrobce sušeného masa
Co vás donutilo tenkrát odejít?
Moje sestra emigrovala v roce 1969 a pak jsem poprvé v roce 1980 navštívil bratra, který žil v Rakousku. Zůstal jsem tady sám. A když jsem bratra navštívil,
sestra byla už v Jižní Africe, žil jsem půl roku v Rakousku, kde jsem si vyřídil veškeré dokumenty, a odešel za sestrou do Jihoafrické republiky. U ní jsem žil dva měsíce, potom už jsem si sehnal si byt a začal jsem. Víte, bylo to velice obtížné, protože když jsem tam přišel, tak jsem neuměl ani slovíčko anglicky. Říkal jsem jen yes a no, ale nevěděl jsem pořádně na co. Takže to bylo velice difficult.
Čtěte také
To jste si moc nepopovídal.
To ne. Ale tam prostě používáte ruce, ale pro mě bylo důležité, že pro mne měli práci v elektrárně, kde jsem začínal pracovat. Vzal jsem si notýsek a vše si zapisoval. A Afričané i černoši mi velice pomáhali v angličtině. Afrikánštinu jsem se také naučil, ale spíš byla důležitá ta angličtina. Hodně mi pomohla i televize, protože sledujete, něco rozumíte a pomalinku se učíte. S psaním už to je ale samozřejmě problematické.
Jak se vám v Africe žilo?
Bylo to fantastické. Říkám, že jsem tam žil sedm let a ještě jsem ani neviděl oceán, protože jsem jen pracoval. Měli jsme tři dcery a museli jsme se starat o rodinu, takže nebyla na nějaké výlety šance. Ale bylo to snadnější a lacinější. I černoši byli laskavější a všechno pak padlo, když padnul apartheid.
Čtěte také
Chcete říct, že když tam byl apartheid, že se vám tam lépe žilo?
Víte, řekli mi i černoši, se kterými jsem pracoval, že to bylo lepší za apartheidu. Bezpečnost byla lepší, bylo víc práce, protože potom hodně byznysmenů odešlo z Jihoafrické republiky, takže to bylo trošku těžší
Ale zase ta rasová segregace.
Já nemám nic proti černochům, pracoval jsem s nimi a byl jsem s nimi rád, ale poslouchal jsem, co mi oni řekli. A dnes se i má nejstarší dcera bude stěhovat zpátky do Česka, protože bezpečnost se tam hodně zhoršila. A hlavně i ekonomika je horší.
Ovšem když jste se vrátil v roce 2013 zpátky, tak vám začalo něco afrického chybět, co to bylo?
Ano. To byl biltong.
Čtěte také
Co to je?
To je sušené maso z falešné svíčkové, nakrájené a naložené v nálevu. Je tam africké koření a suší se 3 až 4 dny teplým vzduchem. A když jsem se vrátil do Evropy, tak už mi po dvou měsících chybělo. Přivezl jsem si dvě malé sušičky a začal jsem si ho vyrábět. Ale kamarádi chtěli víc a víc, tak mě sami naverbovali, abych si otevřel byznys. I když v mém věku, když jsem přišel, bylo mi 63 let, začít byznys nebylo snadné.
Takže jste se do toho pustil s láskou. Kolik masa zpracujete?
Suším 100 kilogramů masa týdně. Dělám to pro radost, musíte tomu dát lásku. Když to prodávám na různých akcích, tak lidé za mnou rádi jezdí a popovídáme si o Africe, takže to je příjemné.
Dokážete říct, kde jste doma, když jste prožil 30 let v Jihoafrické republice?
To je velice těžké. Protože když jsem byl tam, tak jsem říkal: domov mám v Česku. A když jsem zase tady, tak říkám: domov mám v Africe. Tělo se nedá rozpůlit, protože rodinu mám stále v Africe, ale i tady. Takže je to složité. Když žil v Africe a slyšel jsem třeba českou hymnu, tak mne to vždy velice zasáhlo. A teď to samé prožívám tady, když vidím černochy nebo slyším africké songy.
Tak vám přejeme, ať se do své milované Afriky zase brzy podíváte. Pavel Kroužecký byl naším hostem.
Související
-
Matěj Břeský pomáhá postiženým dětem v Africe: Vadí mi, že nemají stejné možnosti jako caparti u nás
Africe pomáhá záchranář z Jičína Matěji Břeský. Místo, aby jel někam na pěknou a drahou zahraniční dovolenou, tak raději našetří peníze a pomůže nemocným dětem v Tanzanii.
-
Vodopády nad postelí. Afrikou křížem krážem s Marií Imbrovou aneb Česká teta z vesnice Tengenenge
Jestli někdo ví takřka všechno o afrických příbězích našeho slavného cestovatele Emila Holuba, pak k takovým lidem patří Marie Imbrová. Afrika jí učarovala na celý život.
-
Arthur F. Sniegon zachraňuje slony ve střední Africe. A pomáhají dokonce i včely. Jak?
Naším hostem bude dnes terénní ochránce africké přírody Arthur F. Sniegon. V Safari Parku Dvůr Králové mluvil s redaktorkou Danou Voňkovou o ochraně afrických slonů.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
