Vladimír Burjánek: Telefon
Jako jedni z prvních měli naši ve vsi telefon, hlavně kvůli obchodu, který provozovali. Volalo se při objednávání a reklamování zboží, hojně pak sousedé i lidé ze vsi panu doktorovi. Výjimečně kvůli rodinným záležitostem - a to obousměrně.
To jsem obvykle dostalo pokyn: skoč tam. Běžel jsem pro příslušného volaného, zatímco na drátě kdesi daleko čekal ten, který mu chtěl něco důležitého povědět. Soused Vařejčka, kterému se jinak neřeklo než Ba´ta, protože prodával přes ulici od nás obuv, telefonoval strašně rád a byl nejčastějším abonentem naší linky. Důvěrně oslovoval neznámé dívky na druhém konci drátu, „poštičkóóó", jako by to byly erotické linky současnosti. Vytrvale točil kličkou, než se poštička ozvala a nadával, když ho dlouho slečny nespojovaly. Spojovatelky normálních linek i meziměsta, které zasunovaly kolíčky na ústřednách, dokázaly být někdy pěkně protivné a stěžovat si nebylo komu. Dnes, při nehorázných cenách českých operátorů by vytrvalý telefonista Vařejčka nepochybně provolal „majlant" a nikoliv na dráždivých linkách.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
