Vladimír Burjánek: Rozhlas

10. říjen 2021

Jsem rozhlasový člověk. Svoji oblíbenou stanici si pouštím před spaním a zapínám ji i ráno, když se probudím a chvilku ještě polenoším. Řekl bych ale, že budoucnost poslechu rozhlasu, soudě podle našich vnuků, nebude mít lehkou cestu. Tahle generace má už zcela jinou komunikaci se světem i okolím, zvládá všechny moderní technologie a spojení i informace. 

Jestliže nám je divné, jak se může živit dvacetiletá foodblogerka tím, že peče bramboráčky, její generace to vítá a konzumuje. Když už jsme u rozhlasových vln, pokládám téměř za zázrak, kolik soukromých českých stanic je v prostoru a dokáže se uživit. Tady asi zákony konkurence absentují.

Čtěte také

V poobědové siestě jsem nevědomky zatočil knoflíkem a ozvala se jedna z těch stanic za druhou. Budeme hodně hrát a povídat, pravil moderátor, ale hned to upřesnil - no, povídat, co bychom si povídali, lepší je, když se hraje. Měl neskonalou pravdu.

Zkuste někdy ráno zaserfovat na vlnách a zjistíte, že v mnoha případech je skutečně lepší, když hrají. Všemožné řeči a hlavně všudypřítomný smích kvalitu nezachrání. Tak hrajte, jak říká jedna česká písnička, já chci být veselá. A veselí jsou!

Spustit audio

Související

  • Vladimír Burjánek: Rozhlas

    Jsem rozhlasový člověk. Od dětství, kdy blikalo zelené magické oko přijímače nad postelí u babičky v kuchyni a my s dědou hltali Mašlonkův hlas při hokejových kláních.

  • Vladimír Burjánek: Změny

    Všechno se kolem mění. Příroda, zvyky, vzdělání, práce, svět kolem nás a bylo by  přeci nesmyslné, aby se neměnili lidé. My jsme přišli ze školy a vraceli se z donucení.

  • Vladimír Burjánek: Hrátky

    Můj všestranně nadaný spolužák z gymnázia rozumí počítačům, radiotechnice, zvládá prózu, poezii,  je i výborný muzikant. Kdysi jsme spolu spáchali i několik písniček.