Vladimír Burjánek: Rozhlas
Jsem rozhlasový člověk. Svoji oblíbenou stanici si pouštím před spaním a zapínám ji i ráno, když se probudím a chvilku ještě polenoším. Řekl bych ale, že budoucnost poslechu rozhlasu, soudě podle našich vnuků, nebude mít lehkou cestu. Tahle generace má už zcela jinou komunikaci se světem i okolím, zvládá všechny moderní technologie a spojení i informace.
Jestliže nám je divné, jak se může živit dvacetiletá foodblogerka tím, že peče bramboráčky, její generace to vítá a konzumuje. Když už jsme u rozhlasových vln, pokládám téměř za zázrak, kolik soukromých českých stanic je v prostoru a dokáže se uživit. Tady asi zákony konkurence absentují.
Čtěte také
V poobědové siestě jsem nevědomky zatočil knoflíkem a ozvala se jedna z těch stanic za druhou. Budeme hodně hrát a povídat, pravil moderátor, ale hned to upřesnil - no, povídat, co bychom si povídali, lepší je, když se hraje. Měl neskonalou pravdu.
Zkuste někdy ráno zaserfovat na vlnách a zjistíte, že v mnoha případech je skutečně lepší, když hrají. Všemožné řeči a hlavně všudypřítomný smích kvalitu nezachrání. Tak hrajte, jak říká jedna česká písnička, já chci být veselá. A veselí jsou!
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
