Vladimír Burjánek: Křest
Nedávno jsme pokřtili moji druhou knížku. Má název Co dala i vzala Jizera aneb Paleta laskavých přepeřských obrázků a vydal ji můj kamarád. Kvůli kovidu byl křest poněkud opožděný.
Od narození bydlím v domku na vesnici a pod okny mi teče řeka. Jak člověku přibývají roky, nějak se v něm projevuje čím dál silněji rodáctví. Je to podle mého úvazek na celý život, který získáváme nepozorovaně, léty košatí a roste jako dobrý strom.
Čtěte také
Když jsem se vrátil na důchod domů, slíbil jsem si, že bych měl rodišti nějak vzdát hold. Protože to nejlépe umím psaním, napsal jsem povídání o lidech, místech, zvláštnostech i událostech vesnice. Na 200 stránkách zážitky mé generace z padesátých a šedesátých let.
Text je doplněný i dobovými fotografiemi. Ze vzpomínek jsem vybral celou tu škálu událostí, postav, figur a figurek. Bylo příjemné, když jsem se v tisku dočetl, že vznikla knížka, která prý zcela naplňuje představu o plnohodnotné sounáležitosti s místem, ze kterého pocházejí ti, kteří k němu mají poctivý vztah.
Potom jsem potkal u hřbitova Vaška Donáta, který mi hlásil, že knihu přečetl jedním dechem. Když jsem šel na ryby, volaly Dana s Milčou, že se jim to líbilo. Ruda Kolomazník mi zase prozradil, že prý brečel už při úvodu. Jindra Lhoták z Hradce, také rodák, mi napsal, že už to četl třikrát.
Tak to jsou mé nejlepší honoráře. A jsem rád, že knížka těší ty, kterým byla určena.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
