Vladimír Burjánek: Kam kráčíme?

Když se nad nimi chvíli zamyslíte jako já, možná vám také promlouvá z duše a také zjistíte, co všechno si v tom současném kvaltu ani neuvědomujete.Čím víc máme, tím víc toužíme po dalších věcech,během řeči s kamarádem telefonujeme, Švestky dovážíme z Argentiny, na polích je víc slunečních kolektorů než pšenice, vepřová žebra jsou dražší než vepřová kýta, máslová buchta má záruku dvanáct měsíců a masové výrobky obsahují masa zoufale málo. Státní svátek je důvodem se opít, ale co je to za svátek, to spousta lidí ani neví. Jihneme při pohledu na opuštěné psy, ale opuštění lidé nás nezajímají. Slovo děkuji nahradilo spojení co za to? V televizi přepneme pětadvacet programů, ale najdeme hlavně reality show, vaření a reklamu, svým blízkým pošleme třicet stupidních emailů, ale ani jednou se nezeptáme, jak se mají. Existuje třicet časopisů pro ženy, ale ani jeden pro normální ženy. Pod pojmem kultura se nám vybaví návštěva multikina. Tak co, že je to v mnohém právě takové, nemyslíte?