Václav Souček: O podílu na výchově

Podíl na výchově Vás může zasáhnout ve vysokém věku stejně, jako kokrhavého nedospělce. Výročí osvobození Osvětimi v televizi dokladovalo nacistické masové vraždění , ale až pohled do tváří přeživších Vás přiměje přemýšlet nad tragédiemi jednotlivců.

Podíl na výchově mé generace měly kdysi filmy jako „Vyšší princip“, nebo „Romeo, Julie a tma“. Už tenkrát člověku naplno došlo, jak zrůdné a nepřípustné je upírat někomu z lidí právo na důstojný život; a přesto se v modifikacích zrůdnost vrací a připouští.

Čtěte také

Méně nápadně se o podíl na výchově zasloužili „Starci na chmelu“ režiséra Ladislava Rychmana prostřednictvím rádoby naivního hrdiny Vladimíra Pucholta. Tentýž mladý muž herecky zářil na divadelních prknech i ve filmech Miloše Formana a Jiřího Krejčíka, aby náhle diametrálně změnil profesní dráhu, emigroval, vystudoval, založil rodinu a zakotvil mimo vlast. Po svém, rozvážně, a stejně zajíkavě jako kdysi popsal své neústupné mravní zásady v rozhovoru na Radiožurnálu.

A co i méně pozorného posluchače dostat muselo, to byla vzpomínka na režiséra Jiřího Krejčíka a útrpný konec jeho pozemského bytí. Citace nechť slouží coby podíl na výchově i těch zdánlivě nevychovatelných:
„To, že ten člověk na světě už není, neznamená, že můj vztah k němu přestal.“

autoři: Václav Souček , baj
Spustit audio

Související