Václav Souček: Jizvy

6. listopad 2018

Jaromír Nohavica převzal Puškinovu cenu z rukou ruského prezidenta Putina. Vypadá to, že se náš národ opět dělí na fanoušky a nesmiřitelné kritiky, ale neberte to - prosím - tak vážně. Obě množiny se silně prolínají.

Nohavica je naprosto ojedinělý a málokdy vídaný talent nedozírného rozměru s člověčími chybami. Puškinova cena už byla udělena stovkám vyznamenaných nejrůznějšího kalibru. Když ji obdržel i Václav Klaus, tak těšínský písničkář si ji za transpozice Bulata Okudžavy a Vladimíra Vysockého stoprocentně zaslouží.

Vladimir Putin předal Jaromíru Nohavicovi v Kremlu Puškinovu medaili|foto: Kremlin.ru

Byly doby, kdy zkusil jako Vysocký nejen zpívat, ale i žít. Tou dobou měli jeho příznivci, jakož i „andělé strážní“ oprávněné obavy o jeho život. Naplno nutno dodat, že krom jiných postupných cílů se stal příkladným abstinentem. Přestože natočil „Rok ďábla“….. a aniž by natočil „Třináctou komnatu“.

Udílené ceny vždy vyvolávají emoce. Kritické, či obapolné zejména u těch, kdož kdysi mazaně přijímali režimní pro i proti „podobojí“ a procházeli tím způsobem životními peripetiemi hladce jako nůž máslem. Viditelná jizva na rtu, a neviditelné jizvy na duši jim nezůstaly - a přesto se ozývají s pocitem hořké křivdy.

Z oněch dob podrazů se traduje i to pokřivené pravidlo; nikdy Vám neodpustí ten, kdo ví, že Vám ublížil.

autoři: Milan Baják , VS