Václav Souček: Jizvy
Jaromír Nohavica převzal Puškinovu cenu z rukou ruského prezidenta Putina. Vypadá to, že se náš národ opět dělí na fanoušky a nesmiřitelné kritiky, ale neberte to - prosím - tak vážně. Obě množiny se silně prolínají.
Nohavica je naprosto ojedinělý a málokdy vídaný talent nedozírného rozměru s člověčími chybami. Puškinova cena už byla udělena stovkám vyznamenaných nejrůznějšího kalibru. Když ji obdržel i Václav Klaus, tak těšínský písničkář si ji za transpozice Bulata Okudžavy a Vladimíra Vysockého stoprocentně zaslouží.
Byly doby, kdy zkusil jako Vysocký nejen zpívat, ale i žít. Tou dobou měli jeho příznivci, jakož i „andělé strážní“ oprávněné obavy o jeho život. Naplno nutno dodat, že krom jiných postupných cílů se stal příkladným abstinentem. Přestože natočil „Rok ďábla“….. a aniž by natočil „Třináctou komnatu“.
Udílené ceny vždy vyvolávají emoce. Kritické, či obapolné zejména u těch, kdož kdysi mazaně přijímali režimní pro i proti „podobojí“ a procházeli tím způsobem životními peripetiemi hladce jako nůž máslem. Viditelná jizva na rtu, a neviditelné jizvy na duši jim nezůstaly - a přesto se ozývají s pocitem hořké křivdy.
Z oněch dob podrazů se traduje i to pokřivené pravidlo; nikdy Vám neodpustí ten, kdo ví, že Vám ublížil.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
