Václav Souček: Bez otázek

Začínající žurnalista se může například obejít v rozhovoru s vůdčím představitelem hnutí, či strany zcela bez přípravy. Stačí pouze nastavit mikrofon a vůdčí představitel spustí jako kolovrátek; v deseti větách osmkrát zopakuje název své strany, a pokud se tázající pokusí tok referátu přerušit, je zvýšeným hlasem umravněn vsuvkou, aby byl té lásky, a nechal představitele domluvit.

Veřejnost se tak dočká kýženého mediálního obrazu programu hnutí, či strany, a to bez zbytečné dotěrnosti žurnalisty, neboť představitel je dokonale naprogramován jako děrný štítek v dřevních dobách počítačové techniky.

Začínající žurnalista poté odchází od pokusu o reportáž profesně neukojen, nicméně obohacen o nezlomné přesvědčení, že jakékoliv otázky jsou v takovém případu propříště zcela zbytečné.