V Polabí našli archeologové české Stonehenge, obrovské kruhové svatyně. Jen ne kamenné, ale ze dřeva
Dnes se zeptáme na nejnovější a největší archeologické nálezy z našeho regionu. Zzmíníme historii archeologie u nás v Královehradeckém kraji a budeme si povídat také o detektorářích, tedy amatérských hledačích pokladů. Naším hostem je vedoucí archeologického oddělení Muzea východních Čech v Hradci Králové Miroslav Novák.
Hned mě zajímá, jak se vy se díváte na činnost detektorářů?
Je to skupina lidí strašně různorodá a snažíme se na ně dívat z té lepší stránky. To znamená, v podstatě chceme navázat na něco, co archeologie zná už od 19. století, kdy se spolupracovalo se širokým okruhem různých místních učitelů, kteří pomáhali objevovat památky. V 80. letech se našly stovky lokalit za pomoci spolupracovníků, kteří chodili po polích a sbírali, tehdy ještě nikoliv s detektorem, ale na povrchu a pomáhali zmapovat krajinu. Tedy pokud by se podařilo nastavit nějaká oboustranná pravidla, jakým způsobem to provádět, tak to může znamenat velký přínos.
Takže na jednu stranu spolupracovníci, kteří mají zájem o historii a potom možná takoví škůdci, kteří prostě chtějí něco najít a dát si to do soukromého archivu.
Ti tady budou samozřejmě vždy. Snažíme se vysvětlovat, že doma v obýváku jim ty nálezy k ničemu nebudou a jednou třeba skončí někde v popelnici. Zatímco v muzeích se jejich nálezy budou moci kochat i naši potomci. Tedy je to o vysvětlování a dlouhodobé osvětě.
Velkých kruhových svatyní jsme na Královéhradecku napočítali už dvacet, což je asi největší hustota takových památek v celé Evropě.
PhDr. Miroslav Novák, Ph.D., vedoucí archeologického oddělení Muzea východních Čech v Hradci Králové
Slyšel jsem, že nedávno byly právě poničeny hroby na bojišti z roku 1866? Je to tak?
To je jeden z těch nepovedených případů, kdy bohužel hledač s detektorem úplně neukrotil svoji vášeň a poškodil úplně zbytečně válečný hrob z roku 1866. Takové případy jsou a asi budou vždycky.
Čtěte také
A nějaký pozitivní příklad, kdy vám detektoráři pomohli?
Chceme letos v září uspořádat výstavu, kde bychom chtěli prezentovat nejzajímavější nálezy. A tak se zamýšlíme, co jsme v posledních letech získali tímto způsobem do sbírek. Jeden z takových nejzajímavějších nálezů, který mě napadá, proběhl už v roce 2012, kdy se podařilo najít nádobu, ve které byl uložen velice složitý šperk z doby bronzové, čítající přes 600 korálů a různých kostěných, jantarových i bronzových ozdob. Díky tomu, že nás detektorář k tomu přizval, jsme vše vyzvedli řízeným způsobem, podařilo se nám ve fakultní nemocnici pomocí CT v uvozovkách přečíst tento hrnec ještě dříve, než se rozebral. Nemáme tedy jen hromadu korálků, ale získali jsme plastický trojrozměrný obraz, jak mohl šperk v pozdní době bronzové vypadat. Takže to je pozitivní případ. A určitě je jich víc.
Může se stát, že i když nic nehledám, tak něco v přírodě přijdu. Jak se mám zachovat? Mám někoho kontaktovat nebo naopak začít hrabat?
Obecně platí, že například v ornici, to znamená na polích do hloubky nějakých 25 až 30 centimetrů předměty ničí orba. To znamená, že vše, co se zachrání z ornice, tak je k prospěchu. Něco jiného je potom v lese nebo na archeologických lokalitách, kde se předměty občas dochovávají už v původním uložení a mohou nést nějaké další informace. Tedy v okamžiku, kdy vytáhnu ze země jeden předmět a detektor mě stále upozorňuje, že tam je něco dalšího, tak už je to zdvižený prst, už je to vykřičník. A je třeba volat archeologa a vše s ním konzultovat. Aby se náhodou něco nezničilo.
Vaše kolegyně archeoložka Martina Beková mi říkala, že na místě nálezu bychom se měli chovat jako na místě činu po nějaké vraždě. Protože stopy nechceme poničit.
Přesně tak.
Čtěte také
Jak významný z archeologického pohledu je vůbec náš kraj? Je tady hodně nalezišť? Byl náš region v minulosti hodně exponovaný?
Velmi, protože v podstatě východní Čechy nebo Královehradecký kraj je spojnicí mezi Slezskem, Moravou a středními Čechami. Takže tudy proudili lidé už hluboko od pravěku. Máme v kraji zmapováno zhruba 4,5 tisíce lokalit, tedy to bohatství je tady velké. Samozřejmě nejvíce Polabí, mezi Hradcem Králové a Jaroměří je jedna obrovská, souvislá lokalita, kde se usadili všichni, co tudy kdy v minulosti prošli. Něco jiného je na Nechanicku, kde je lokalit podstatně méně, ale na druhou stranu zase díky tomu, že se tam půda tolik neobhospodařovávala, neorala, tak se nám tam zachovaly mohylníky v lesích, hradiště, a podobně. Všude něco můžeme najít.
Dá se vystopovat prvopočátek archeologie tady u nás v kraji nebo přímo v Hradci Králové?
Prvopočátky sahají hodně hluboko. My jsme si připomněli před pár lety 250 let, což je takové fiktivní výročí, ale v podstatě souvisí s výstavbou hradecké pevnosti, kdy už tehdy byly nacházeny první nálezy a nějakým způsobem systematicky sbírány. Tedy od té doby. Pak přišla výstavba železnice v 19. století, která také narazila na spoustu archeologických nálezů. A od založení našeho muzea v 80. letech 19. století už vše začalo mít systematickou úroveň. Od té doby je místo archeologa v Hradci Králové obsazováno.
Nejvýznamnější objevy neděláme v okamžiku, kdy je vyzvedáváme někde v terénu, ale až v laboratoři následně několik let potom.
PhDr. Miroslav Novák, Ph.D., vedoucí archeologického oddělení Muzea východních Čech v Hradci Králové
Jak dlouho potom trvá, když něco objevíte, než se poskládá ona historická mozaika?
Někdy to trvá roky, protože archeologický výzkum může přinést třeba řádově desetitisíce předmětů. A vše zpracovat, zaevidovat, zakonzervovat, provést různé analýzy, to opravdu může trvat léta.
Takže se třeba i vracíte zpátky k nálezům objeveným před 100 lety?
Nejvýznamnější objevy neděláme v okamžiku, kdy je vyzvedáváme někde v terénu, ale až v laboratoři následně několik let potom. Tak můžeme referovat o tom, co jsme významného objevili.
Čtěte také
Když se podíváte na svoji bohatou kariéru, jaký v uvozovkách poklad jste objevil?
Archeologický nález není jen předmět nebo věc. Archeologický nález může být jáma v zemi nebo hrob. Archeologickým nálezem může být celé archeologické naleziště. Pro nás třeba byl v posledních let díky leteckému snímkování obrovský objev velkých kruhových svatyní, kterých jsme už na Královéhradecku napočítali dvacet, což je pravděpodobně asi největší hustota těchto památek v celé Evropě. Je to v podstatě takové naše Stonehenge, jen ne z kamene, ale původně ze dřeva. To je objev, který nás za poslední roky posunul velmi výrazně.
Kde to je? Je to pod zemí ještě pořád zahrabané? Je to jen letecky zachycené?
Jsou to pod zemí obrovské monumentální stavby, které mají třeba 100 metrů v průměru.
Tak vyhrabat je nebo nechat být?
Ne. My jsme toho vyhrabali už tolik, že pro poznání minulosti budeme raději, když to zůstane v zemi a počká si to na lepší techniky do budoucna.
Takže i taková je práce archeologů. Naším hostem byl dnes vedoucí archeologického oddělení Muzea východních Čech v Hradci Králové Miroslav Novák. Moc děkuji za zajímavý rozhovor, na shledanou.
Na shledanou.
Související
-
7 000 let starou obchodní stanici s kamennými nástroji objevili archeologové z hradecké univerzity
Při výzkumu v trase úseku dálnice D11 severně od Hradce Králové učinili archeologové unikátní objev. Našli zřejmě 7 000 let starou obchodní stanici s kamennými nástroji.
-
Nevykradený bohatý ženský hrob z období stěhování národů našli archeologové v Sendražicích
Od konce února do července roku 2019, s krátkou přestávkou, probíhal záchranný archeologický výzkum při stavbě dvou rodinných domů v Sendražicích na Královéhradecku.
-
VIDEO: Zpracování nálezů z objevu rozsáhlého žárového pohřebiště v areálu jičínské nemocnice
Při stavebních pracech v areálu Oblastní nemocnice v Jičíně našli archeologové část žárového pohřebiště lidu popelnicových polí. Jak vypadají první zkompletované nádoby?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
