V královédvorské ZOO pracují ošetřovatelé se slony přes bariéru. Jde především o jejich bezpečnost

8 fotografií

Vnitřní pavilon slonů dvorského safari parku. Otevírají se vrata a z venkovního výběhu přichází osmačtyřicetiletá Drumba. Začíná každodenní krátké cvičení, při kterém se učí spolupracovat s lidmi.

Čtěte také

Jestli můžeme slonům něco závidět, tak je to stolování. Každý den klidně můžou hodovat i 20 hodin

Zvíře reaguje na pokyny ošetřovatele. Jsou v němčině, slonice totiž dlouhá léta vyrůstala v Mnichově a Vídni. Ve Dvoře Králové nad Labem je poslední dva roky.

Dvě a půl tuny vážící samici odděluje od ošetřovatele ocelová mříž. Slonice přitom netrénuje kvůli návštěvníkům, cílem je pouze to, aby byla schopná spolupracovat při veterinárním ošetření.

„Součástí nácviku se slony je také pravidelná kontrola nohou, chobotu, zubů a klů. Také třeba trénink na případné odběry krve a tak dále,“ vysvětluje zoolog Jiří Hrubý.

Jde vlastně o jediný bližší kontakt slonice s člověkem. Dřív to tady v Safari Parku Dvůr Králové bylo jiné, postupem času se ale bezpečnostní opatření zpřísňovala.

Prvotním impulsem byla právě smrt ošetřovatele v roce 2001. „Po tomto incidentu jsme přestali ke slonům chodit a pracujeme s nimi pouze přes bariéru.“

Čtěte také

Jak vypadá sloní pedikúra? Kartáč vyčistí kopyto, ošetří se mastí a odstraní se případný kamínek

V Safari Parku Dvůr Králové momentálně žijí tři slonice. Stará se o ně dvojice ošetřovatelů, kterým drtivou část pracovního dne zabere krmení a úklid pavilonu. Právě teď má jeden v ruce lopatu a druhý tlakovou hadici. Společně čistí vnitřní pavilon.

Někdy ošetřovatele od zvířat dělí jen ohrada s pevnými lany a elektrickým ohradníkem. Právě v takových momentech musí být opatrní.

„Nesmíme jim ukázat, že se bojíme, ale respekt ke zvířeti člověk musí mít,“ říká ošetřovatelka Andrea Havlíková.

Slonice Drumba se ve dvorském safari parku učí spolupracovat s lidmi|foto:Václav Plecháček, Český rozhlas

Její kolega Petr Tepera přitom potvrzuje, že k přímému kontaktu se slony nedochází. „Nikdy nevstupujeme do výběhů ve chvíli, kdy je tam zvíře, nikam.“

Oba ošetřovatelé se shodnou na tom, že je při práci důležité sledovat i náladu zvířat. Někdy jsou podrážděná, jindy je mohou trápit nějaké bolesti. Právě v takových chvílích jsou přitom pro lidi okolo více nebezpečná.