V Horní Kalné vyrostla na zelené louce slévárna tvořící bronzové sochy pro celý svět, i na Aljašku

Naším hostem je dcera jednoho ze zakladatelů umělecké slévárny v Horní Kalné Vladana Vajsová, která společně s bratranci už jako druhá generace na dílo svých otců navazuje a v tom krásném díle pokračuje.

Vladana Vajsová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Jak to tenkrát v roce 1991 vlastně začalo? Vyprávěl vám o tom váš tatínek?
To víte, že ano. Byla jsem ještě dítě, nicméně rozum už jsem měla. Myslím si, že podobně to vnímali i bratranci. Byla to doba spojená s převratem, začátek 90. let, kdy se leccos měnilo, lidé měnili svoji práci, takže naši otcové tehdy rozhodli, že trochu změní své profese, kterým se věnovali. A pustí se do něčeho nového. Byla to taková náhoda, nikdo z nich nebyl předtím slévač, každý se věnoval jinému povolání, nicméně život jim přinesl možnost se tomuto řemeslu přiučit. A rozhodli se, že to zkusí. Začátky byly samozřejmě jedno velké dobrodružství.

Areál byl postaven v místě, kde dříve stál starý rozbořený statek, roubenka, chlévy a stodola, opuštěný a zanedbaný prostor. To se koupilo.
Vladana Vajsová, umělecká slévárna Horní Kalná

Jak na tu dobu vzpomínáte?
Často se nás na slévárně lidé ptají: a co tady bylo předtím? Jistě to byl nějaký průmyslový objekt. Ale on nebyl. Areál byl postaven v místě, kde dříve stál starý rozbořený statek, byla tam roubenka s nějakým zázemím, chlévy a stodola, opuštěný prostor. To se koupilo a začaly postupné rekonstrukční práce. Já si dobře pamatuji, jak to tam tenkrát vypadalo. Bylo to hodně zarostlé různými náletovými dřevinami, prostě zanedbané. Pamatuji si, když jsme přišli poprvé do té 50 let opuštěné roubenky. Byla tam stará kamna a v nich hnízdo čmeláků. Vím, že jsme tam odtud jako děti utekly. Vůbec jsme si nedokázaly představit, jak to bude postupovat. Ale rodiče a strýcové měli svoji vizi a představu. Ale bylo to samozřejmě náročné, protože stavěli, do toho odlévali sochy a museli se starat o ten rozjíždějící se byznys.

Čtěte také

V hornokalenské slévárně na Vrchlabsku dokončují sochy TGM a unikátní zakázku pro Vatikán

Takže tátu jste si asi moc v té době neužila.
Přesně tak. Ale můj otec pracoval předtím na montážích, takže on byl vlastně paradoxně doma víc. Viděli jsme ho alespoň po večerech.

Chodila jste se do slévárny dívat? A chtěla dělat v životě něco jiného, nebo jste už věděla, že budete pokračovat v rodinné tradici?
Chodili jsme se samozřejmě dívat do slévárny, věděli jsme, jak to funguje. Ale je pravda, že jsem měla ještě trošku své jiné plány. Netajím se tím, že jsem nedostudovaný právník, což je možná dobře, protože chvíli jsem se věnovala právní administrativě v Praze a mohu říci, že mi to dalo spoustu zkušeností i pro další práci. Nejsem slévač, ve slévárně zastávám především onu řídící a administrativní práci. A té je tedy opravdu hodně.

Spolu s bratranci pokračujete a jste druhá generace ve slévárně. Ta se jmenuje HVH. A vy jste to V uprostřed.
Ano. Přesně tak. Horák - Vajs - Horák.

Je to piplačka. Každá věc projde rukama několika lidí. Práce s bronzem je hlučná, prašná, náročná. Každá fáze výroby vyžaduje konkrétní um.
Vladana Vajsová, umělecká slévárna Horní Kalná

Jak vůbec vypadá samotný proces odlévání soch? Musí to být dřina.
Ano, to víte, musím celý výrobní proces velmi dobře znát. To bych asi neuspěla u sochařů a dalších lidí, kteří naše služby využívají. A ten výrobní proces je opravdu poměrně náročný. Sestává z celé řady fází a podílí se na něm mnoho našich zaměstnanců, kterým tímto moc děkuji za jejich skvělou práci. Zaměstnanců máme zhruba dvacet.

Čtěte také

Rozpětí rukou 4 metry a přes 2 metry výška sedící jogínky. Neobyčejná socha vzniká v Horní Kalné

Sochař tedy něco vymodeluje a pak to svěří vám?
Ano, jsme taková služba sochařům v tom slova smyslu, že umělec něco vysochá a potom potřebuje převést své dílo do podoby bronzu. Naším úkolem je z jeho předlohy sejmout otisk, zhotovit tzv. negativní formu. Pak následují další fáze, které nebudu úplně rozebírat, protože je to poměrně detailní a většinou si to lidé ani nedokáží představit. Podstatou toho procesu je, že nejdříve dostaneme předlohu, což je pozitiv. Uděláme negativ, potom uděláme zase pozitiv z vosku, následně negativní otisk do licí formy a pak teprve vznikne pozitiv, kdy do licí formy nalijeme bronz.

Pochopil jsem, že je to piplačka, složitý s náročný proces.
Je to piplačka. Každá věc projde opravdu rukama několika lidí. Pak samozřejmě samotná práce s bronzem je těžká, hlučná, prašná, náročná. Každá fáze výroby vyžaduje um konkrétního člověka.

Máte volnou ruku? Můžete do sochařova díla nějak zasahovat?
To v žádném případě. My se musíme opravdu striktně držet předlohy, neexistuje, abychom nějakým způsobem ty sochy upravovali. Pokud se ale ptáte, jestli to je možné, tak to samozřejmě ano. Dalo by se upravovat, ale to nemůžeme.

Čtěte také

Slévárna v Horní Kalné vytvořila dva bronzové monumenty věnované obětem srpnové okupace roku 1968

Kde všude po světě jsou vaše sochy k vidění?
Opravdu všude možně po celém světě. Nejdále, to bych si ale musela změřit, bude asi Nový Zéland a Austrálie. A určitě Aleutské ostrovy. Tam jsme vloni transportovali tři velké sochy rybářů. To je na Aljašce, tedy opravdu druhý konec světa.

A která je nejblíže budovy Českého rozhlasu v Hradci Králové?
To bude pomník legionářům před Gayerovými kasárnami. Ten jsme obnovovali v roce 2018 v souvislosti s výročím 100 let založení republiky. Tehdy vznikala spoustu věcí směrem do historie. A další objekt máme před Klicperovým divadlem v Hradci Králové, nádhernou sochu ženy od Olbrama Zoubka.

Na jaké dílo jste vy osobně nejpyšnější?
My vždy žijeme aktuální situací, takže to máme nejvíce v paměti. Možná bych zmínila ještě letos a loni odhalené monumenty a památníky, které vznikly u příležitosti výročí let 1968 a 1969. Autorem těch pomníků je Jiří Sozanský a opravdu stojí za připomenutí. Události z té doby stojí za připomenutí a příliš to zatím připomínáno nebylo. Jsme moc rádi, že jsme mohli být u toho a že tyto monumenty mohly vzniknout.

Vladana Vajsová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Na čem pracujete teď aktuálně v Horní Kalné?
Aktuálně máme tři veliké zakázky a všechny půjdou do zahraničí. Dvě do Anglie a jedna do Spojených států amerických. Velký reliéf bude putovat na Floridu. A zakázky do Anglie, zmíním jednu z nich. Máme klienta, vynikajícího sochaře, který často modeluje fotbalisty. Takže v současné době odléváme sousoší dvou fotbalových manažerů fotbalového klubu Coventry v nadživotní velikosti. Práce je pořád dost.

Naším hostem byla Vladana Vajsová ze slavné rodinné umělecké slévárny HVS v Horní Kalné. Odkud putují sochy do celého světa. Moc děkuji za rozhovor.