Už 100 let si lidé nosí v peněžence krásnou galerii. Naše měna slaví kulaté narozeniny
Teď nás budou zajímat peníze. Respektive naše československá a později česká koruna, která si právě letos a navíc v těchto dnech připomíná 100. výročí od svého vzniku. Jsem rád, že tohle výročí můžeme probrat s doc. PhDr. Věrou Němečkovou, Ph.D. z Katedry pomocných věd historických a archivnictví Filozofické fakulty Univerzity Hradec Králové.
Tak kdy to bylo přesně? Já jsem říkal, že v těchto dnech slavíme 100 let naší měny.
Ano, bylo to v podstatě 25. února, kdy Alois Rašín dostal díky zmocňovacímu zákonu právo udělat odluku od rakouské měny. A to se stalo 1. až 9. března v českých zemích a až 12. března na Slovensku. Proběhla tzv. kolkovací akce, kdy se okolkovala část rakousko-uherských platidel našimi kolky. Tím byla umožněna odluka, odtržení od rakousko-uherské měny a mohla začít další úprava československé měny.
Potom přišly na řadu takzvané státovky, jestli se nepletu.
Ano. To nastalo 15. dubnem 1919, čili v podstatě v těchto dnech, kdy byly navrženy a tiskly se první státovky Československé republiky. Ty byly dány motivy od Alfonse Muchy. Tiskla se 100 koruna, 10 koruna, tištěna byla 50 koruna, což je ateliérový návrh, okolnosti jeho vzniku neznáme, nevíme přesně. A od té doby se odvíjel tisk dalších platidel průběžně až do roku 1939.
Myslím si, že euro je sice dobrá měna, ale naše česká koruna, to je prostě krásná tradice.
doc. PhDr. Věra Němečková, Ph.D., Katedry pomocných věd historických a archivnictví Filozofické fakulty Univerzity HK
Když jste zmínila Alfonse Muchu, tak musíme určitě připomenout i další výtvarníky a malíře, kteří se podíleli na tvorbě našich platidel. Jak to tenkrát bylo? Byla na to vyhlášena nějaká soutěž?
Bývaly. První republika založila tradici našich soutěží. Ale v této chvíli to bylo vlastně jen oslovení především význačných autorů, kteří byli zárukou rychlého dodání návrhů. Celé to skutečně velmi spěchalo, protože ony okolkované bankovky rakousko-uherské, které jsme měli, byly předmětem, hlavně kolky, falšování. Ale i nová Muchova 500 koruna byla také ve velkém falšována. Takže se muselo přikročit rychle k tisku platidel, které by byly lépe zabezpečeny. Nešlo jen o knihtisk, ale zejména o hlubotisk a další technické vymoženosti. Čili potom bylo daleko těžší je napodobit nebo vytisknout.
Tedy Alfons Mucha nebyl sám. Byl tam tuším i Otakar Španiel, jestli se nepletu.
Otakar Španiel, ano, to je záležitost mincovní. Tedy nejednalo se o státovky, ale o mince. Státovky a v pozdější době, tj. po roce 1926, kdy vznikl bankovní úřad ministerstva financí, čili zárodek budoucí Národní banky československé, i bankovky tvořily význační umělci jako třeba Max Švabinský, František Kysela či Alois Mudruňka a další.
Na jedné bankovce byla prý vyobrazena i Jarmila Novotná, což byla operní zpěvačka?
Ano, to byla stokoruna. Na jedné straně je Tomáš Garrigue Masaryk a na druhé straně je dívčí hlava, která symbolizuje svobodu. A to byla Jarmila Novotná, přítelkyně Jana Masaryka. Přítelkyně rodiny Masarykovy. Zpěvačka, která po roce 1948 odešla do USA a tam slavila velké úspěchy.
Mezi návrhy první československé měny patřil i sokol a káně. Něco mohlo stát 5 sokolů a 40 káňat
Vlastní měna je jedním z nejužívanějších symbolů státu. Proto také jedním z prvních kroků nové republiky k hospodářské nezávislosti byla měnová odluka od Rakouska-Uherska. V oběhu totiž zůstaly staré rakouské peníze a s nimi také inflační dědictví monarchie z první světové války.
Slavíme tedy 100. výročí naší měny a při té příležitosti se koná spousta výstav. Jedna velká je teď na Pražském hradě.
Ano, v Císařské konírně Pražského hradu. Potrvá do 28. dubna. Čili zájemci ji stále ještě mohou navštívit. Na výstavě jsem byla se studenty v rámci exkurze v minulých dnech, bylo to velice krásné. Věřím, že studentům to něco přineslo. Výstava skutečně perfektně ukazuje vývoj československé a české měny za oněch 100 let. Jsou vystavena jak papírová platidla, tak oběhové mince, návrhy, které nebyly z různých důvodů realizované. K vidění jsou i všechny pamětní mince. A současná největší pamětní zlatá mince v hodnotě 100 milionů korun jistě také návštěvníky zaujme.
Jak vypadá?
Je obrovská, nevím, váží asi 130 kilogramů. Dělal ji Vladimír Oppl a byla to úžasná zkušenost i pro Českou národní banku. Protože v republice tady nebyl nikdo, kdo by ji odlil, tak se to dělalo ve Švýcarsku, potom se částečně opracovávala ve Vídni v mincovně a dodělávala u nás v České mincovně v Jablonci nad Nisou.
A je to tedy velké?
Průměr přesně nevím, ale jistě v rozmezí 50 nebo 60 centimetrů. To se určitě do peněženky nevejde. Jedná se skutečně o unikát, v Evropě v podstatě o největší minci.
Co se nám ale do peněženky vejde, to jsou ony staré bankovky. Já jsem doma koukl do šuplíku a našel jsem tam poklady. Vrátil jsem se i do svého dětství, protože s těmito bankovkami se běžně platilo. Začnu tou nejslavnější. To je zelená stokoruna, 100 korun československých z roku 1961?
Ano, tomu se říkalo Hradčany. Byla to stokoruna, která opravdu nejdéle platila. Až do konce roku 1992. A také to byla stokoruna, která reflektovala mínění lidí, v té době, kolem onoho roku 1960. Dělal ji František Heřman, voják a výtvarník. Je na ní zobrazen hutník a rolnice, na druhé straně jsou Hradčany. Návrh odrážel to onu ideologii a dobu, tím také v lidových hodnocení zvítězil. I když byl v oficiální soutěži až na čtvrtém místě, tak Státní banka československá tuto bankovku vydala.
Prý dokonce ona rolnice s tím snopem obilí je skutečně manželkou Františka Heřmana. A dělali to tak i ostatní výtvarníci.
Přesně tak.
On se inspiroval v rodině. Akorát ona prý místo snopu držela v ruce polštář. A potom to museli předělat na snop.
Ano, to je pravda.
Tak to je stokoruna. Ale já si pamatuji ještě také stokorunu s Klementem Gottwaldem.
Ano, Klement Gottwald, to je bankovka, která byla poslední vydaná z nové série, kterou dělal od roku 1986 Albín Brunovský. Tato série, která skutečně byla jednak hezky barevná a umělecky na evropské úrovni, měla nové ochranné prvky. Co se tedy nezrealizovalo, už po revoluci v roce 1989, to byla pětistovka, která byla s motivem Slovenského národního povstání. A ona stokoruna s motivem Klementa Gottwalda vyšla 1. října 1989, a my jsme v listopadu tady měli Sametovou revoluci. Skutečně to byla tedy bouře, když se objevil Gottwald v této zjitřené době.
Lidé mu hodně malovali různé vousy a další věci.
Všechno možné, všechny možné znaky. Takže tehdy ještě Státní banka československá musela tuto stokorunu stáhnout a vrátit onu starou. A tím se stará stokoruna dožila až vzniku České republiky.
Mám tady ještě červenou padesátikorunu. Tam jsou nějací dělníci a voják, rudoarmějec.
Ano, to byl rudoarmějec a partyzán. Víte, všechny naše státovky i bankovky po roce 1945 byly motivovány víceméně politicky, s politickými motivy. A teď naš současné bankovky jsou spíše osobnostní.
A jsou krásné, musím říct. Autorem je Oldřich Kulhánek.
Oldřich Kulhánek, bohužel už zemřelý. Skutečně celou tu sérii udělal a je opravdu perfektní.
Tak možná popřejeme naší české koruně, ať je tady ještě hodně dlouho. A vydrží ještě chvíli před eurem, které se sem tlačí.
Ano, určitě. Myslím si, že euro je sice dobrá měna, ale naše česká koruna, to je prostě krásná tradice.
Děkuji paní docentko za rozhovor, na shledanou.
Také děkuji, na shledanou.
Související
-
Děti v hradecké škole se učily, jak poznat padělané bankovky
Rozeznat pravou a falešnou bankovku může být někdy těžké. Žáci základní školy Josefa Gočára v Hradci Králové to už umí. Ráno k nim totiž přijel obrněný vůz České ná...
-
Abeceda peněz přibližuje dětem hravou cestou svět podnikání. Za vydělané peníze vyrazí na výlet
Děti z Náchoda si vyzkoušely, jaké to je podnikat. Půl roku se ve škole učily finanční gramotnosti, jak vybudovat vlastní firmu a připravit prodejní sortiment.
-
Zaplať! aneb Peníze zajímají každého. Velkou výstavu o...
Muzeum a galerie Julie Mezerové v Úpici se každý rok snaží vynést z depozitářů na světlo některou ze svých dalších sbírek. Jednou z nich je i velká numizmatická, na...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
