Mezi návrhy první československé měny patřil i sokol a káně. Něco mohlo stát 5 sokolů a 40 káňat

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Alois Rašín na dvacetikorunové bankovce z roku 1926

Vlastní měna je jedním z nejužívanějších symbolů státu. Proto také jedním z prvních kroků nové republiky k hospodářské nezávislosti byla měnová odluka od Rakouska-Uherska. V oběhu totiž zůstaly staré rakouské peníze a s nimi také inflační dědictví monarchie z první světové války.

doc. PhDr. Věra Němečková, Ph.D. z Katedry pomocných věd historických a archivnictví Filozofické fakulty Univerzity Hradec Králové nám přiblíží příběh prvních československých peněz. Jak vznikaly, jak vypadaly?

doc. PhDr. Věra Němečková, Ph.D. ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Ovšem vy jste paní docentko také numismatička. A říkáte, že lidé často nevědí, co to numismatika vlastně je.
Numismatika je věda, která je dnes velmi populární. Skoro jako genealogie nebo heraldika. To jsou všechno pomocné vědy historické. A numismatika se zabývá penězi, jejich historií, návrhy, prostě penězi, které skutečně penězi byly a platily. To znamená ne některými dalšímu předměty, jako jsou třeba medaile. Ale ty se dříve do numismatiky zařazovaly.

Tak pojďme za prvními československými penězi do první republiky a vlastně za počátkem koruny československé. Ale název koruna byl snad zaveden už za Rakouska-Uherska. Je to pravda?
Ano, je to pravda. Bylo to roku 1892 a bylo to koruna rakousko-uherská. Takže to bylo něco trošku jiného než potom koruna československá. Ale ten název ano. Kromě toho Rakousko-Uherska, tak nám koruna jako taková zůstala dodnes.

Naše bankovky nikdy nebyly jen platidlem, ale také krásnou galerií v peněženkách občanů.
doc. PhDr. Věra Němečková, Ph.D., numismatička

Když se ještě vrátíme zpátky k tomu názvu koruna. Protože těch návrhů, když republika vznikala, bylo víc. Nevědělo se jestli to bude koruna nebo něco jiného.
Ze začátku se prostě takové návrhy dávaly, protože byla tendence odstranit všechno rakousko-uherské. Takže tady byly návrhy třeba na frank nebo na sokol, národní sokol. Sokolové měli úžasnou úlohu v počátku našeho státu. Nebo tam byl návrh na naše tradiční měnové jednotky, jako byl denár nebo groš, Ale nakonec zůstalo u koruny, s důrazem na spojení československá koruna. Protože přeci jen koruna je něco, co bylo tradiční a znovu se vázalo k našemu království, prostě královská koruna.

Československé bankovky vydané v rozmezí let 1960-1989

Když jste zmínila sokol, tak mě zaujaly drobné mince, to měla být káňata. Že by něco stálo pět sokolů a 40 káňat, třeba.
Třeba tak.

To by bylo zajímavé. Jak složitý byl přechod z původní rakousko-uherské měny na československou? Skrývalo to v sobě nějaké záludnosti?
Nebezpečí tady bylo, protože ke konci války byla velká inflace. Bylo tady hodně rakouskouherských platidel. Ale Rakousko-Uhersko, jako stát, který prohrál válku, potom skutečně mělo platit velké reparace. A v tom bylo velké nebezpečí i pro onen nově vzniklý nebo vznikající československý stát. To byla jedna věc. A druhá, že jsme skutečně od toho 28. října v podstatě do konce února 1919 měli společná platidla. Rakousko-Uhersko se rozpadlo, ale platidla platila po všech nástupnických státech.

02094928.jpeg

Takže se to muselo oddělit.
Muselo se to rozdělit, někteří to rozdělili rychleji jako my, někteří pomaleji. Ale všichni měli úplně nové měnové jednotky. Ale na druhou stranu to naše rychlé oddělení mělo svá pozitiva, protože měna se mohla rychle konsolidovat i tím pádem i naše hospodářství.

My si něco podobného pamatujeme z nedávné historie, kdy jsme se rozdělili se Slovenskem.
Ano. Tenkrát se bankovky kolkovaly. Bylo to dáno tím, což jsem nezmínila, že když byl zákon o měně 26. února 1919, tehdejší ministr Alois Rašín vymyslel, aby to bylo rychlé a  nemusela se zatím tisknout nová platidla, tak ty stávající rakousko-uherské bankovky prohlásil prozatímními státovkami a prostě je okolkovali. A ta platidla, která byla okolkovaná, tak těmi se mohlo platit a mohla být přijímána v rámci obchodu na území Československé republiky.

Tedy to byl nápad Aloise Rašína okolkovat bankovky. Možná si to mohl nechat tenkrát patentovat.
Víte, ono bylo zajímavé i to, jak vše připravoval. Bylo to ve velkém utajení, ani jeho nejbližší spolupracovníci do poslední doby nevěděli, že se něco takového připravuje. Takže to bylo velice zajímavé.

Okolkovaná stokorunová bankovka

Jak vypadaly tehdejší bankovky? Když se na ty první československé podíváme, tak nejdříve to byly státovky, jak jste říkala, protože nebyla žádná Národní banka.
Ano, přesně. Neměli jsme Národní banku, protože naše dřívější emisní banka, která vydávala bankovky, byla ve Vídni. A proto ministerstvo financí zřídilo Bankovní úřad při ministerstvu financí a tím jsme mohli vydávat naše papírová platidla i mince.

Která bankovka byla tedy úplně první z těch československých?
Tuším, že to byly drobné, ale to nebyly bankovky, nýbrž státovky. Mince, to je také velice zajímavá záležitost. Mince jsme nemohli razit, protože nám v roce 1919, ještě když se bojovalo o Slovensko, Maďaři úplně zlikvidovali mincovnu v Kremnici. Všechny stroje odvezli, takže tam zůstaly jen holé zdi a nemohly se razit československé mince. Československý stát musel nejdříve, když chtěl razit mince, znovu mincovnu zařídit. Zařídil ji velice moderně a první, kdo pomáhal mincovnu skutečně vybavit a spouštět a dával rady, a kdo byl i autorem prvních mincí, byl Otakar Španiel, nedaleký rodák tady z Jaroměře. To byl profesor na akademii výtvarného umění a měl ateliér, kde tvorbu medailí a mincí vyučoval.

Alfons Mucha

Když se podíváme na vzhled těch bankovek, tak v každé době je dělali ti největší naši umělci. Za první republiky to byl třeba Alfons Mucha, viďte?
Ano, to jste zmínil velice dobře Alfonse Muchu, protože to byl člověk, který stál úplně u zrodu prvních našich státovek, prvních platidel, která tady byla. Dokonce je taková šuškanda, řekli bychom, mezi numismatiky, že on už připravoval ta platidla nebo určité návrhy, dříve než Československo vůbec vzniklo, na svém zámku ve Zbirohu. Skutečně jako výtvarník připravoval návrhy, které se daly použít kdykoliv. Protože to byly všechno státní znaky anebo takové symboly, které byly pro český národ naprosto jasné. Takže to opravdu bylo velice dobře vymyšleno. Nejdříve bylo navrženo, aby se vydaly poukázky Zemské banky království Českého, to by byly Muchovy návrhy, dokonce byly určité už vytištěné hodnoty od 10 korun, tisícovka byla jen v přípravě. Ale to byly návrhy spíše znakové, zemské znaky anebo i legionářské, jak to prostě Mucha cítil.

Můžeme připomenout i motivy, které se opakovaly. Napadají mne Hradčany na legendární zelené stovce od roku 1961.
Ano, to byla nejdéle sloužící bankovka. Všichni si ji pamatujeme, je tam slévač a rolnice.

Abeceda peněz přibližuje dětem hravou cestou svět podnikání. Za vydělané peníze vyrazí na výlet

Mladí podnikatelé se svým zbožím

Děti z Náchoda si vyzkoušely, jaké to je podnikat. Půl roku se ve škole učily finanční gramotnosti, jak vybudovat vlastní firmu a připravit prodejní sortiment. Před Velikonocemi se s výsledky své práce představily na veřejném jarmarku v centru města. Za utržené peníze by školáci chtěli jet na výlet. Podařilo se jim to?

A jaké byly hlavní motivy první republiky?
Ty motivy jsou zajímavé, protože jde jednak opravdu o symboly z historie. Třeba Jan Ámos Komenský. Ale většinou jsou zobrazovány výjevy, spíše bychom řekli, politické a kulturní, které hýbaly tou dobou. Takže motivem jsou legionáři, nebo Alois Rašín. Je tam T. G. M. a M. R. Štefánik. To byly všechno postavy, které se skutečně na platidlech vyskytovaly. Ale na druhou stranu tam byly také motivy, které jaksi tloukly na národní strunu. Byly  zobrazovány například ženy v krojích, a tak podobně. A třeba na Muchově stokoruně je žena, takový dvojportrét ženy v kroji, a ví se, že hlava patřila manželce Alfonse Muchy, což je docela zajímavé. On měl ještě i dceru zobrazenou na desetikorunové státovce. Takže ho inspirovala i rodina.

Musíme také říci, že vy jste, paní docentko, odborným garantem publikace Kronika první republiky, která vychází právě v těchto dnech. Autory jsou historik Pavel Kosatík a numismatický badatel Jaroslav Moravec. Tam je to také hodně o penězích?
To je dvojí záležitost. Jednak Pavel Kosatík povídal o tom, jak a proč a kdy a jakým způsobem vznikla první republika. Popsal odboj, legionáře a všechny tyto věci. I životní podmínky, které byly v době před vznikem první republiky. A Jaroslav Moravec vypráví, to je druhá polovina oné kroniky, o prvním roku československé měny. Což je úžasně zajímavé, protože je to člověk, který skutečně tyto věci dokonale zná. Je to odborník z České národní banky.

doc. PhDr. Věra Němečková, Ph.D. ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové spolu s Jakubem Schmidtem

Musím ještě říct, paní docentko, že ta kronika je zajímavá a unikátní i v tom, že bude vycházet 21 let.
Ano, v Kronice jsou ještě další zajímavosti. Není to jen kniha, jsou v ní také čtyři zlaté nebo stříbrné medaile. Takže nejen čtenáři, ale i sběratelé si přijdou na své.

Paní docentko, moc vám děkuji za zajímavý rozhovor.
Není zač. Na shledanou.

Spustit audio

Odebírat podcast

Související