Umělá sladidla, mýty a fakta o jejich prospěšnosti. Sedavý způsob života vede k preferenci sladkého

Pozvání do studia přijal doc. PharmDr. Miloslav Hronek, Ph.D. z Farmaceutické fakulty Univerzity Karlovy.

doc. PharmDr. Miloslav Hronek, Ph.D.

Fyziolog, práce z fyziologie výživy. Zástupce vedoucího Katedry biologických a lékařských věd Farmaceutické fakulty v Hradci Králové.

Co to jsou vlastně umělá sladidla?
Umělá sladidla vznikla jako náhraky cukru. Protože máme v naší společnosti obrovský příjem cukru. Patříme mezi vyspělé země, pro něž to je typické, sladkou chuť nepreferují jen děti, ale například přes polovinu ženské populace výrazně preferuje sladkou chuť.

Žijeme ve stresu, kdy je tělo připraveno ve speciálním režimu na to, aby přežilo. A součástí toho je, že zvyšuje hladinu cukru v krvi.
doc. PharmDr. Miloslav Hronek, Ph.D., Farmaceutická fakulta Univerzity Karlovy

A bohužel se časem zjistilo, že se to podílí nejen na nárůstu obezity. Ale ukázalo se, že to má větší následky. Při velkém příjmu sacharidů dochází i k produkci nejen inzulinu, ale dalších látek, tzv. prozánětových cytokinů. Ty totiž řídí v těle vznik zánětu. Tak si najednou můžeme uvědomit, že záněty stojí na začátku většiny nemocí.

Čtěte také

Potraviny pro děti mají být kvalitní a s omezeným množstvím cukru a soli. Kupujte ty neochucené

Teď tady máme aterosklerózu, kardiovaskulární nemoci, máme tady nádory. A teď, když se podíváme, do jakého rizika se naše populace dostává, tak je vcelku logická a pochopitelná snaha, abychom s tím něco udělali. Amerika na to reagovala relativně rychle, protože tam je otázka obezity něco obrovského. Tedy, čím nahrazovat cukry.

A přišlo se s umělými sladidly. Jak to říká hezky ten samotný název, umělá sladidla jsou vlastně jakési molekuly, které jsou, řekněme, umělé, pro náš organismus neznámé. To znamená, z hlediska zpracování, na rozdíl od běžných cukrů, u kterých víme, co dělají, tady vznikají nějaké nové látky a společné mají to, že mají sladkou chuť.

Zajímavé je, že některé mají dokonce až dvaceti tisícinásobně větší sladkou chuť, než má sacharóza. Výrobci to otestovali relativně rychle a dnes je najdeme v potravinách skoro všude.

Proč nám chutná tolik sladké? Jsme na tom závislí?
Určitě, dá se říct, že závislost na sladkém či na kofeinu, jsou takové nejčastější závislosti v naší společnosti. Když se podíváme na dnešní uspěchaný a hektický způsob života, tak psychologové odhadují, a patofyziologové to potvrzují, že kolem 70 procent naší populace žije de facto v chronickém stresu.

Čtěte také

Cukr je návykový stejně jako alkohol a cigarety! Proč jsme závislí na cukru? Cukr a děti

Chronický stres znamená, že tělo je připraveno ve speciálním režimu na to, aby přežilo. A součástí toho je, že zvyšuje hladinu cukru v krvi. To pomáhá mozku a jiným částem těla. Zkrátka v případě, že by přišla nějaká fyzická nebo i duševní aktivita, abychom to zvládali.

Ale ve skutečnosti my se tolik do těch záležitostí fyzických nedostáváme, jak to měli naši předkové. Žijeme sedavým způsobem života. Duševní zátěž tam je, to ano. Ovšem to vede do jisté míry k určité preferenci sladkého. Kdy tělu pomáháme udržet hladinu glykemie.

Ovšem, jak z toho ven? Problém je, že výrobci potravin toho trošku zneužívají.

Čtěte také

Život s diabetem a cukr pod kontrolou. Strašák jménem cukrovka aneb tichý a pomalý zabiják

Dá se to tak říct. Ale, abychom jim nekřivdili, byla tam asi snaha v tomhle směru nějak pomoci tomu, co by mohlo přispět, v uvozovkách, ke zdraví lidí a snížilo to konzumaci sladkého. Ovšem dnes se to dává do všeho, děti si na to zvládají odmala, a na základě toho reaguje nějak i náš mozek.

Ten vylučuje dopamin, což je pro nás obrovský motivátor. V okamžiku, kdy ho tělo nedáme, tak se začne ozývat, hledá ho.

Kdybych řekla, že všechno syntetické je špatné, tak by to byl možná argumentační faul?
Takto se to nedá říct. Každá mince má dvě strany. A musíme být objektivní a dívat se na obě strany. Tam je problém, že řada těch látek, které se používají, byla a je, řekněme, ještě nějakým způsobem testována. A když to porovnáme třeba s léčivy, která testujeme, a kde to je otázka třeba 10 let a více, tak ten čas hraje svoji roli.

Čtěte také

Margit Slimáková: Jak krmit mozek, aby nám dobře sloužil? Prospělo by všem snížení množství cukrů

Protože umělá sladidla se testovala třeba na zvířatech, potom i na lidech, a zjistilo se, že v krátkém časovém horizontu to nic nedělá. Na základě toho pak bylo doporučeno potravinářům, že je mohou používat. Ale v tom chronickém, dlouhodobém, každodenním používáním v těch dávkách, už je to o něčem jiném.

Tam už zaznamenáváme změny. Takže to období vývoje, teď to přeženu, testování na lidech, kde to můžeme dnes vyhodnotit a podívat se, co to v našem těle dělá po určité době.

Máme teď za sebou covid, vyvinuli se vakcíny relativně rychle, zachraňovalo to nějakou část populace, to nezpochybňujeme. Co to bude ale dělat třeba po 10 letech? To se teď sleduje. A nikdo to neví. Ale samozřejmě vyhodnotit to a říci hned, že je to špatné, to není možné. Ale u umělých sladidel jsme někde jinde.

Celou radioporadnu s doc. PharmDr. Miloslavem Hronkem, Ph.D. o umělých sladidlech si můžete poslechnout v našem audioarchivu.