Učitelé by měli umět najít ten zdravý poměr mezi vědomostmi a dovednostmi, říká senátor Jan Grulich

Jste v polovině svého funkčního mandátu, tak jaké byly ty tři roky v senátorských lavicích?
Připadá mi, že jsem tam celou věčnost, protože za ty tři roky se toho událo tolik, že si myslím, že normálně se to do tří let ani vměstnat nedá. Protože jsme začali covidovou pandemií, pak nastal válečný konflikt na Ukrajině, pak přišla euforie při změně vlády, teď zase frustrace, zažili jsme stávky učitelů a protesty lékařů. Za tři roky opravdu nabitý program, který si samozřejmě musí člověk brát i trochu osobně.

Čtěte také

Ředitel školy, kam chodí víc žáků, než je obyvatel obce, chce v Senátu bojovat za vzdělávání dětí

Jak jste vstřebal pocit z vysoké politiky?
Když jsem se stal ředitelem školy, tak jsem na to musel mít studium a pět let praxe. Senátorem jsem se stal vyhranými volbami a moc jsem nevěděl, do čeho jdu, ale vnímal jsem politiku, jako normální člověk. Možná jsem se o ni trošku víc zajímal, ale dá se říct, že jsem netušil, co to úplně obnáší a co se bude v Senátu dít.

Co bylo to nejtěžší?
Ze začátku jsem se musel nějak zorientovat a pochopit, jaká je má role a funkce. Dále, když si vezmete, co se v Senátu projednává, tak to je obrovská škála věcí a já měl ze začátku pocit, že musím stihnout a zvládnout úplně všechno a všemu rozumět. Což samozřejmě absolutně nejde. Takže je důležité si najít to své místo. Chtěl jsem se hlavně věnovat vzdělávání a školství, tak jsem si našel místo v tomto oboru, abych byl něco platný. Takže se teď spíše úzce věnuji věcem, kterým rozumím a dokážu být trochu přínosem.

Když jsem se stal ředitelem školy, tak jsem na to musel mít studium a pět let praxe. Senátorem jsem se stal vyhranými volbami.
Jan Grulich, senátor

Důležité je, což jsem také pochopil až trošku později, že když přijde zákon do Senátu, tak už je vlastně hotov a někdy se s tím nedá nic moc dělat. Někdy je zbytečné s tím něco dělat, takže jsme se zaměřili spíše na to, že ten zákon budeme v uvozovkách provázet celou legislativní cestou. Máme výborný tým, nedávno tady u vás byl kolega Matěj Havel, také ředitel školy, pak Pavel Klíma, takže se snažíme zákony připomínkovat, už když se tvoří a rodí ve vládě a pak v tom legislativním procesu. Práce na zákonu, když přijde do Senátu, je už víceméně hotova. A tam se udělá třeba poslední změna, pokud je ještě něco zapotřebí změnit. Takže legislativní proces od začátku. To znamená schůzky s ministrem, dávat připomínky k tomu, když se zákon tvoří, podněty z praxe, které jsou důležité.

Čtěte také

Škola, co baví učitele, žáky i rodiče. „Vítězství je fajn, ale přátelství je lepší,“ ví Jan Grulich

Jakou máte jako senátor návaznost na náš region?
Víte, pro mě je strašně důležité zůstat nohama na zemi a zůstat v praxi. Protože si myslím, že mohu být lepším politikem, když zůstávám ředitelem školy. A naopak často mohu být i lepším ředitelem, protože potkávám lidi, kteří jsou pro mne inspirací. Nedávno jsme byli v Estonsku, kde jsem nasával jejich školství a tohle propojení je velmi důležité. Protože někdy se politika zdá trošku odtržená od praxe, říká se to obecně. Ale ve školství se to opravdu snažím propojit. Když to vezmu úplně prakticky, kdybych odešel ze školství a byl jen politikem, tak nezažiji konec covidu, nezažiji ukrajinskou krizi, kde se školství zase změnilo, zase mělo úplně nové výzvy.

Do vaší školy v Dobřanech uprostřed Orlických hor prý chodí mnohem víc žáků, než je obyvatel obce. Pořád to platí?
Máme se školkou asi 220 dětí. A obyvatel obce je 130. Když jsem do školy nastupoval, tak tam chodilo 72 žáků.

Mou základní myšlenkou je, protože bydlím na horách, jsem patriot a mám to tam rád, aby i děti z hor dostaly kvalitní vzdělání.
Jan Grulich, senátor

Co se podařilo, že jste z malé školy, které hrozil zánik, udělali tak úspěšnou instituci?
To by mě zajímalo doteď, co se vlastně stalo. My jsme se prostě snažili. Mou základní myšlenkou je, protože bydlím na horách, jsem patriot a mám to tam rád, aby děti z hor a z malých vesnic, co jsou v okolí, dostaly kvalitní vzdělání. Měl jsem možnost odejít do světa, do kvalitní školy, ale pak jsem si říkal, že je možná těžší si tu kvalitní školu vybudovat za humny. A je to škola, do které jsem jako žák chodil, mám k ní vztah, a utvořili jsme skvělý tým lidí a začali naplňovat naše vize. Opravdu se to povedlo a za těch 15 let se škola naplnila, museli jsme udělat přístavbu, postavili jsme celé patro a já mám obrovské štěstí, že dělám práci, která mě moc baví. Každý den se do školy těším.

Čtěte také

„Hubme nevědomost, aby nevědomost nezhubila nás.“ Cesty necesty věčného poutníka J. A. Komenského

Vím také, že ředitelnu, ve které teď sedíte, si moc dobře pamatujete z dětských let.

Ano, ředitelnu si pamatuji velice dobře, protože jsem v ní jako kluk dostal dvě ředitelské důtky. A když jsem se potom stal ředitelem, tak jsem měl stále ohromný respekt z té místnosti, že se mi jednou stalo, že jsem šel do své ředitelny a zaťukal jsem na dveře. Nikdo neodpověděl, tak jsem šel prostě dál.

Vy také s oblibou říkáte, že jste škola a tečka. To bychom asi měli vysvětlit.
Ano. Někdo má představu, když je úspěšná škola, že to je nějaká alternativa, že se tam děje něco velmi zvláštního a mimořádného, ale to není pravda. My jsme prostě škola a tečka. Prostě v každé škole se děti musí učit a učitelé jen musí najít ten zdravý poměr mezi vědomostmi a dovednostmi. Nesmíme děti utlouct vědomostmi bez toho, aby je dokázaly použít. A zase dovednosti bez vědomostí se také špatně používají, neboť nemají stabilní základ. Takže proto vždy říkám, ale my jsme pouze škola a tečka. Úplně normální.

Nesmíme děti utlouct vědomostmi bez toho, aby je dokázaly použít. A dovednosti bez vědomostí zase nemají stabilní základ.
Jan Grulich, senátor

Je tedy v té rovnováze i ono slavné škola hrou? Že škola je o učení, ne o biflování?
Každý den se snažíme, každý den máme motivaci jít dopředu a vymýšlíme různé projekty. Něco se nám povede, něco se nepovede, ale podle mě je zásadní, že v naší škole vládne velice dobrá atmosféra a mám velmi dobrý pedagogický tým. Pozitivní atmosféru můžete vnímat už jen, když otevřete dveře školy.

Čtěte také

Komenský vzkazuje: Jediné naše srdce zná správnou cestu složitým labyrintem světa. Nechme ho kráčet

Pravidelně se jako škola účastníte i srovnávacích testů či soutěží a vždy obsazujete ty nejvyšší příčky.
Pro nás to není úplně soutěž. Já jsem o tom dlouho přemýšlel, proč tomu tak je, a myslím si, že naše děti prostě přistupují zodpovědněji k vyplňování testů. Já jim řeknu, děcka, mně na tom fakt záleží, abyste to napsaly dobře. A ony to berou i jako prestiž, že cítí s tou naší školou, takže to vyplní se zájmem a dají si záležet. Ale možná, že opravdu vědí o tolik víc než ostatní děti. Myslím si ale, že ne, že je to především o poctivosti, jak k tomu přistoupí. Protože na jiné škole si třeba řeknou, něco tam vyplníme a hotovo.

Když se vrátíme ještě k vašemu senátorování, co byste ještě rád stihnul do konce mandátu?
Když jsme teď zažili hodně negativních věcí, tak bych rád stihnul, abychom byli spokojení, nebyla tady blbá nálada, aby lidé říkali, to jsou dobří politici. Ale nevím, jestli tohle stihnu. Ovšem určitě bych toho chtěl být součástí, aby lidé mohli vidět, že politika je také určitým způsobem řemeslo a že někdy o tom, mít se dobře nebo nemít se dobře, záleží pouze na nás a na našem rozhodnutí.

Jan Grulich a Jakub Schmidt ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Říká ředitel školy v Dobřanech v Orlických horách a také senátor za obvod Rychnov nad Kněžnou Jan Grulich. Děkuji za rozhovor.