U žen si nejvíc cením upřímnost. A vlastně také u chlapů, směje se Muž roku Lukáš Vyšehrad

Co se za ty necelé tři měsíce od vítězství v soutěži Muž roku u vás změnilo?

Pro mne tohle vítězství obnáší opravdu velkou spoustu povinností. Je to účast na nejrůznějších společenských akcích, zajímavé křty, fotografování a další spolupráce. Tedy život se mi opravdu hodně změnil. Musel jsem proto také přerušit studium, ale školu si chci samozřejmě dodělat.

Mé životní motto zní: lepší mrtvý než druhý. Toho se držím, protože mám sportovního ducha už od dětství.
Lukáš Vyšehrad, Muž roku 2021

Bez koho si neumíte život představit?

Za mne je to určitě rodina, protože bez té by to opravdu nešlo. Moc mne podporuje. Potom jsou to kamarádi a samozřejmě přítelkyně, za kterou se do Hradce Králové moc rád vracím. U žen si moc cením upřímnosti. A u mužů je také upřímnost velmi cenná. Vždy mě dobře naladí ranní káva a naopak rozladí, když nemohu najít své věci. Zkrátka nepořádek.

Čtěte také

Muž roku Lukáš Vyšehrad z Hradce Králové: Nepočítal jsem s vítězstvím, chtěl jsem si soutěž jen užít

Jak jste se dozvěděl o soutěži Muž roku a co vás přimělo se do ní přihlásit?

O soutěži jsem věděl, občas jsem ji zaregistroval někde na internetu nebo na sociálních sítích. Ale hlavním důvodem, proč jsem se nakonec přihlásil byla moje maminka. Říkala mi, běž to zkusit, určitě to vyhraješ. Moc mi věřila.

Takže jsem poslal přihlášku do soutěže na základě maminčina přání. Potom mi přišla odpověď, že jsem zván na casting. Tam bylo z těch asi 850 kluků pozváno jen zhruba 100. A já tam přijel zrovna po takové bujaré akci, takže jsem byl hodně společensky unavený a rozlámaný. Představil jsem se, popovídal si s porotou, která vybírá účastníky, a odjel jsem. S pocitem, že mamka bude mít radost a doma bude klid. Vůbec jsem nepočítal s tím, že bych to mohl vyhrát.

Ovšem za 14 dní mi zavolali, že jsem byl vybrán do finálové dvanáctky. Což představovalo obrovské překvapení i radost. Pak nastoupila tréma, která naštěstí brzy opadla a vše nakonec probíhalo úplně v pohodě.

Co na to, že jste se přihlásil do takové soutěže, říkali vaši kamarádi? Protože někteří muži ji považují za takovou, řekněme, povrchní?

Samozřejmě, že se kluci rozdělili na dva tábory. Jedni mi moc drželi palce a druzí říkali, že jsem se asi úplně zbláznil. Že oni by tam rozhodně nešli. Já si ale říkám, že je to můj život a moje zkušenost.

V průběhu soutěže je také jednou z položek takzvaná volná disciplína. Co jste si vybral?

To byl takový v uvozovkách tanec na kolečkových bruslích. Protože jsem do poslední chvíle vůbec netušil, co bych tam měl předvést. Soupeři si tuhle disciplínu vybírali už někdy na začátku července na soustředění, ale já bohužel neoplývám žádným speciálním talentem, jako je třeba zpěv něco hra na hudební nástroj. Nakonec mne napadlo zkusit ty brusle. A poctivě jsem to dva týdny po večerech na parkovišti trénoval.

Když se vyhlašoval vítěz, byly tam u vás nervy nebo jste to stále bral jako zábavu?

Pro mne už byla výhra, že jsem se dostal do finálové dvanáctky. Tím se mi splnil sen a tak jsem si ten večer užíval. Bylo mi vlastně jedno jak to dopadne, ale to vítězství mi udělalo obrovskou radost.

Celý rozhovor Lady Klokočníkové s Mužem roku 2021 Lukášem Vyšehradem si můžete poslechnout v našem audioarchivu.