Tour de France očima Jana Hrušky: Kolikrát nemusí vyhrát ten nejlepší, ale kdo udělá nejmíň chyb

Jak si užíváte léto a cyklistiku? Jste krásně opálený.
Opálený jsem, ale nevím, jestli to je z kola. Nějak mám na něj čím dál méně času. Teď jsem zrovna přijel z dětského příměstského kempu, tam jsem dětem udělal snídani a mazal jsem k vám do studia. Autem.

Jan Hruška (* 4. února 1975)

je dosud jediným Čechem, který oblékl trikot pro vedoucího jezdce na některé z Grand Tours (Giro d'Italia 2000). Začínal jako silničář a specialista na časovky. V roce 1997 se stal mistrem České republiky v časovce. Roku 2007 ukončil kariéru silničáře a začal se věnovat závodům na horských kolech, roku 2009 se stal mistrem ČR v bikerském maratonu. Se závoděním skončil roku 2012, žije v Hradci Králové.

Co je příměstský kemp pro děti se zaměřením na cyklistiku?
Máme to samozřejmě orientováno na cyklistiku. Protože to je jediné, čemu rozumím, takže cyklistika je tam zásadní.

Je to jeden obrovský kolotoč. Člověk ani neměl moc čas to vnímat, dnes by to bylo jednodušší. Na Facebooku si všechno dohledáte.
Jan Hruška, profesionální cyklista

Díváte se teď na slavnou "starou dámu", tedy na Tour de France, kterou jste kromě Gira a Vuelty samozřejmě také jel?
Dívám se, stejně jako na všechny ostatní ročníky, co jsem s profesionální cyklistikou skončil, strašně málo. Ale mám výhodu, že starší syn to hodně sleduje, takže když je něco zajímavého, tak mi avizuje, že si mám zapnout televizi. Mám takového svého informátora, který to odkouká za mě a pak mi dá vědět jen to důležité.

Čtěte také

Největší úspěch je, že jsem to všechno přežil. Směje se jediný český držitel růžového trikotu z Gira

Takže vás to už teď nezajímá?
Zajímá, ale teď třeba máme ty příměstské kempy, takže jsme třeba dnes do noci běhali ještě s čelovkami po hradeckých lesích, takže na sledování televize opravdu není moc prostor.

Ale poslední etapy jste po očku určitě sledoval.
Viděl jsem jen úplný závěr, protože tam byl jeden z lidí, které ještě znám, s kterým jsem opravdu fyzicky závodil v týmu, Luis Leon Sanchez jel o vítězství. Dnes patří na Tour k nejstarším, já si ho pamatuji, že tam přišel jako bažant, taková vyoraná myš ještě tenkrát, spolu s Contadorem. A on ještě závodí a já už tady pomalu oprašuji padesátku. Ale hned se líp fandí, když tam má člověk někoho, s kým ještě jezdil a strávil s ním spoustu nocí na hotelech a mnoho jiných zážitků. Jinak člověk už vidí jen figurky, které jsou pro mě sice skvělé, ale už jsou to jen jména.

Čtěte také

Jan Hruška: „Na rivalitu v týmu jsem citlivý. Cyklisté by měli být kamarádi a navzájem si pomáhat“

Jak vzpomínáte na Luise Leona Sancheze a na dobu, kdy jste jezdil tyto velké podniky?
Byl to v podstatě jeden velký kolotoč. Člověk ani neměl moc čas to vnímat, dnes by to bylo jednodušší. Na Facebooku si dohledáte všechny fotografie a co kdo napsal nebo řekl. Tenkrát ještě nic takového nebylo. Tedy kromě několika papírových fotek a něco málo digitálních, ale v takovém rozlišení, že je to dnes úplně šílené, a vzpomínek, co si člověk udržel v hlavě, tak toho moc nemá. A i v té hlavě se to hodně posouvá do stadia, že člověk selektuje a najednou má pocit, že to je už trošku jiné. Ale Sancheze si pamatuji velice dobře. Když třeba poprvé letěl letadlem, tak z toho byl úplně vykolejený a strašně se bál. Musel jsem ho relativně dost uklidňovat a vysvětlovat mu, že pokud chce být profík, tak bude létat každý víkend. A evidentně to zvládl, létá mu to i na kole, což je důležité. Na to, kolik je mu roků... Já když ráno vstávám, tak cítím, jak je postel magnetická, jak už mi to moc nejde. A představa, že Tour jedou čtyřicátníci, zkrátka, cyklistika není jednoduchý sport.

Cyklistika je vylučovací závod, každý chce vyhrát. Jeden udělá chybu, druhý spadne, třetí má defekt, čtvrtý špatný den a špička se zužuje.
Jan Hruška, profesionální cyklista

Současné největší hvězdy už tedy asi osobně neznáte. Co takový Tadej Pogačar?
Pogačar je hvězda, ale zrovna včerejšek mu moc nevyšel. Těžko říct, kdo vyhraje Tour, to se nikdy neví. Cyklistika je vylučovací závod a všichni chtějí vyhrát. Jeden udělá chybu, druhý spadne, třetí má defekt, čtvrtý má špatný den a postupně se špička zužuje. Kolikrát nevyhraje nejlepší, ale ten, kdo udělá nejméně chyb nebo chybu žádnou. Drobné chyby se schovají do komunikace v rámci vysílačky, v rámci týmu. Kdyby dávaly televize odposlechy vysílaček někdy nahlas, tak by se vidělo, co všechno se v tom závodě děje, co vše se musí komunikovat, bylo by to pro diváka určitě zajímavé. Třeba k tomu někdy dojde, kamery už jsou dnes i v hotelu. A včerejšek ukázal, že ani Pogačar nemá patent na vyhrávání. Stačí špatný den, člověk chytne dvě nebo tři minuty a to se pak hodně špatně stahuje proti závodníkovi, který je stejně dobrý.

Čtěte také

Profesionál Jan Hruška: Málokteré město má tak krásné okolí hodící se pro cyklistiku jako Hradec

Vy jste stále jediný český držitel růžového trikotu ze slavného Gira v roce 2000. Co se vám to tenkrát vlastně povedlo?
Genderově je to v pořádku. Každá grand tour, což je Giro, Tour a Vuelta, plus menší závody, mají svého průběžně nejlepšího závodníka v pelotonu odznačeného jiným dresem, barvou, kterou nikdo jiný nemá, ani nesmí mít. Aby prostě divák byl schopen toho lídra identifikovat, ať už v televizi nebo u trati. V pro italské Giro je to růžová barva, což je podle sportovního deníku La Gazzetta della Sport, který o Giru nejvíce informoval. Tak se to spojilo. Při Tour je lídr žlutý a na španělské Vueltě byl za mých časů dres zlatý, taková suchá tráva.

Jak dlouho jste měl růžový trikot lídra na Giru?
Jen jednu etapu, což je nejkratší možná doba. Měl jsem proti sobě postaveného Cipolliniho, což byl tenkrát excelentní sprinter. Měl na mě ztrátu asi 2 vteřiny a v etapě byla rychlostní prémie. A vědělo se, že pokud tu prémii vyhraje, tak mě svlíkne. Takže už před etapou za mnou přišel náš sportovní ředitel a řekl: hele, dnes ten dres odevzdáš, vůbec to nezkoušej, nebo tě tam prostě ušlape. Nebyla šance, že bych ho nějakým způsobem porazil. Tak jsem to vyhodnotil rozumně.

Cyklistika je krásný sport a vám záleží na tom, aby se jí věnovalo co nejvíce dětí. Opět na srpen chystáte Junior Cup, závod pro děti?
Ano, oprášili jsme to i letos, daří se nám udržet partnery, z čehož mám velkou radost, protože to je teď mnohem těžší. V neděli 21. srpna se v hradeckých Šimkových sadech jede už čtvrtý ročník Junior Cupu. Je to takový malý etapák, protože dopoledne máme časovku a odpoledne je jede hromadný závod. Celý den si děti užijí na kole. Je to pro ně takový dětský cyklistický festival. Doufám, že to tak můžu nazvat, minimálně v rámci regionálního pohledu. Ještě teď objednáváme hezké počasí, takže si vezměte piknikovou deku, dobrou náladu a přijďte.

Je potřeba se nějak na závody přihlásit?
Máme online přihlášky na webové stránce juniorcup.net, ale můžete se přihlásit samozřejmě i přímo na místě pro ty, co váhají nebo netuší, jaký budou mít program.

Jakub Schmidt a Jan Hruška ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Ještě mi řekněte, co děvčata v cyklistice? V televizi je cyklistika především pánskou záležitostí, jako i některé další sporty. Ale Tour de France se jede už i v ženské podobě.
Jezdí se to už spoustu let. I všechny ostatní závody mají ženskou podobu, ale není tomu věnována taková pozornost. Těch holek je méně, takže marketingově to není tak zajímavé. Ale já dámy na kole vnímám velmi dobře, protože Ghost team, který mám, tak je postaven hlavně na holkách. Máme tam 30 až 40 holek a když se řekne Ghost team, tak si polovina chlapů vybaví, že máme hezké holky. Myslím si, že zrovna i dnešní doba upnutých dresů tomu jen nahrává. Ženy na kole vždy závody pěkně zpestří, kdyby závodili jen chlapi, tak by mě to ani nebavilo.

Povídali jsme si s účastníkem Tour de France Janem Hruškou z Hradce Králové o krásách i záludnostech cyklistiky.