Taxisův příkop je symbolem Velké pardubické. Pro větší bezpečnost se změní jeho doskoková hrana

Už jste odstartovali letošní dostihovou sezónu? Protože vždy se začínalo na začátku května, jestli se pamatuji. Jak to bylo letos?
Pamatujete si to správně, tradičně u nás v Pardubicích začíná sezóna skutečně 8. května. Ale ani v letošním roce se nám to bohužel nepodařilo s ohledem na pandemii, která stále ještě vládne. Ovšem dostihovou sezónu jsme již zahájili, minulou sobotu proběhla první kvalifikace na Velkou pardubickou se Slavia pojišťovnou. Jsme rádi, že se nám to podařilo i s minimální účastí diváků, dostali jsme od ministerstva zdravotnictví výjimku.

Jaroslav Müller ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Jakub Schmidt, Český rozhlas

Loňská Velká pardubická se jela před prázdnými tribunami bez diváků. Jaký jste z toho měl pocit?
Myslím, že jsme z toho měli všichni pocity velice zvláštní, ale byli jsme rádi, že jsme mohli uspořádat jubilejní 130. ročník Velké pardubické i když bez absolutní účasti diváků. Ale byli jsme rádi za to, že jsme udrželi tradici a mohli tuto historicky významnou událost uspořádat.

Nebezpečným prvkem Taxisova příkopu je doskoková hrana. Takže upravíme tvar překážky, která je umístěna za živým plotem.
Jaroslav Müller, ředitel pardubického Dostihového spolku a.s.

Jaký vlastně byl uplynulý rok s covidem pro dostihový sport?
Pro dostihový sport obecně to byl rok velice náročný a nepříznivý, protože dostihy spadají do toho nejvíce zasaženého segmentu kultury, sportu a společenských akcí. Tedy nás to skutečně velice významně zasáhlo. Na druhou stranu jsme si s tím dokázali poradit, v podstatě jsme odběhli takřka celý seriál včetně Velké pardubické, takže to dopadlo dobře. Dnes už se soustředíme na letošní sezónu a přejeme si, aby to bylo lepší.

Čtěte také

Koňský svět, to je také spousta bezvadných lidí a nadšenců. Čím dál víc tomu propadám

Mě také zajímá váš osobní příběh. Vyrůstal jste s koňmi, máte je celý život ve svém okolí?
Je to tak, pocházím opravdu z rodiny, která se zabývá koňmi celoživotně, takže koní prošlo mýma rukama spousta. Dodnes jsem majitelem několika desítek koní, máme s manželkou rodinný podnik, kde se zabýváme chovem, odchovem, výcvikem i sportem. Takže v koňském světě jsem skutečně zakořeněný.

Takže chováte a trénujete koně?
Měli jsme primárně reprodukční centrum, zabývali jsme se asistovanou reprodukcí koní. A s tím samozřejmě souvisí potom i chov, odchov, výcvik, takže jsme měli jakýsi uzavřený kruh a v podstatě jsme zasahovali do všech segmentů.

Přál bych si plné tribuny a abychom vše dotáhli do vítězného konce. Tedy abychom uspořádali 131. ročník Velké pardubické.
Jaroslav Müller, ředitel pardubického Dostihového spolku a.s.

Mluvil jste o Velké pardubické a vůbec o dostihovém sportu jako o společenské záležitosti.
Je to tak. Pro všechny koňáky jsou dostihy a speciálně pardubické závodiště svátkem. Je to opravdu zážitek, dojít do Pardubic na dostihovou dráhu, podívat se na dostihy, zažít tu atmosféru, potkat se tam s lidmi. Vždy byl dostihový den v Pardubicích pro nás svátkem a od útlého dětství jsme jej navštěvovali.

Jeden ze snímků oceněné série CROSS COUNTRY STEEPLECHASE, se kterou fotograf ČTK Roman Vondrouš získal první cenu v prestižní mezinárodní soutěži World Press Photo|foto:Roman Vondrouš, ČTK

S nejslavnějším a možná i nejtěžším závodem na evropském kontinentu, tedy s Velkou pardubickou, souvisí i Taxisův příkop, který je nejtěžší překážkou. Nebo možná byl, protože došlo ke změnám parametrů Taxisova příkopu. Proč?
Zatím ještě ke změnám nedošlo a je otázkou, jestli skutečně Taxisův příkop je tou nejtěžší překážkou. Já se domnívám, že není. Taxisův příkop je především symbolem Velké pardubické, a veškeré úpravy, které nastanou, tak jsme plánovali, abychom ten symbol udrželi. Abychom jej nenarušili a abychom to vše udělali v souladu s tím, co moderní doba vyžaduje. Co diváci na straně jedné a pořadatelé na straně druhé jsme ještě schopni akceptovat a nastavit.

Čtěte také

Socha trojnásobného vítěze Velké Pardubické koně Peruána zamířila z Horní Kalné do Zámrsku

Můžeme říct, k jaké změně dojde? A jestli by se s novým Taxisovým příkopem měla jet i letošní 131. Velká?
Změny to budou velice minimální. Snažili jsme se nezasahovat do výškových a velikostních parametrů celého skoku, chtěli jsme zachovat jeho proporci tak, jak byla nastavena v uplynulých letech. Soustředili jsme se především na to, abychom zvýšili bezpečnost. A vyhodnotili jsme celou situaci tak, že nejvíce nebezpečným prvkem je doskoková hrana, která byla už v roce 1994 nějakým způsobem upravena a zaoblena. Ale vidíme, že je tam skutečně stále veliká míra nebezpečí. To znamená, že upravíme tvar toho příkopu, který je umístěn za živým plotem, a odstraníme nebezpečnou doskokovou hranu.

Věříte, že se tím sníží úmrtnost koní, kteří padali na Taxisově příkopě? Naposledy při jubilejní 130. Velké tam zemřel koník Sottovento.
Domníváme, že by to mělo být skutečně takové řešení, které by nám tuto fatalitu mělo vyřešit. Samozřejmě jak se lidově říká, ukázaná platí, takže my v rámci expertní skupiny, která byla právě sestavena proto, abychom vyhodnotili veškerá rizika, budeme celou situaci i nadále sledovat a budeme ji vyhodnocovat. V případě, když uvidíme, že se nám podařilo nalézt vhodnou variantu, tak si myslím, že budeme všichni spokojení.

Čtěte také

Vozataj Zdeněk Jirásek: Mít před sebou čtyři koně je větší adrenalin, než jezdit jen na jednom

Ještě jedna věc mě zajímá, a teď promiňte, že se na to ptám, ale hodně se o tom mluvilo v poslední době, že jste jako Dostihový spolek Pardubice odmítli udělit akreditaci fotografovi ČTK Romanu Vondroušovi na letošní první kvalifikační dostih. On vyfotografoval právě z loňského ročníku záběr zachycující pád žokeje Jana Kratochvíla s koněm Sottovento při skoku přes velký Taxisův příkop. Proč jste odmítli tomuto uznávanému fotografovi udělit akreditaci?
Je to skutečně tak, že jsme tuto akreditaci neudělili. Nebyla to jediná akreditace, kterou jsme neudělili, bylo jich více, a těch důvodů bylo také více. Víte, ono to je velice složité. Každý člověk má jakýsi morální kredit, máme stanovený jakýsi etický kodex a to jsou všechno hodnoty neměřitelné. My samozřejmě z pozice pořadatele víme, že dostihový sport s sebou přináší rizika a fatalita bohužel může v průběhu dostihu nastat. Nicméně nikdo z nás nemá zájem na tom, abychom tyto snímky preferovali a používali. My se domníváme, že snímky, které byly publikovány, už jsou za hranou.

Jakub Schmidt a Jaroslav Müller ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Jakub Schmidt, Český rozhlas

Jak se říká, je to věc názoru. Tady prostě fotograf Vondrouš podle mého názoru jen zachytil skutečnost.
Myslím, že je to otázka k diskuzi. My jsme s panem Vondroušem ve spojení, máme domluvenou schůzku, abychom si sedli ke stolu a celou záležitost vyjasnili. Věřím, že je důležité, aby i tito lidé, kteří dokáží udělat dobré fotografie, jsou skutečnými profesionály, aby vzali i tu druhou část. Protože to, co se děje po publikaci takovéhoto obrázku, není jen mediální kauza, ale dotýká se to pak i konkrétních lidí. Je to žokej, který je potom vystaven skutečně velké negativní kampani a to se ho osobně dotýká. I z těchto důvodu musíme tyto lidi chránit.

Co byste si přál pro letošní dostihovou sezónu v Pardubicích?
Rád bych, abychom mohli pokračovat v nějakém zaběhlém normálním režimu. Přál bych si plné tribuny a přál bych si, abychom vše dotáhli do vítězného konce, to znamená, abychom mohli uspořádat plánovaný 131. ročník Velké pardubické se Slavia pojišťovnou. Aby to vše proběhlo bez problémů, abychom si to všichni užili a rádi se vraceli na pardubické závodiště.