Sýček už dávno nevěští smrt. Naopak sám je na pokraji vyhynutí a je naší nejohroženější sovou

Naším hostem je Petr Zvolánek z Lesů České republiky, a tak je jasné, že se s ním vydáme do naší přírody. Jaro je tady, aspoň podle toho, jak se ptáci hlasitě projevují. Už jich také mnoho přilélo z teplých krajin. Co nám to ráno zpívá pod okny a budí nás ze sna? Protože jarní ptačí zpěv jarní je velmi hlasitý.
Jednak jsou tady, ale ti tady byli celou zimu, kosi, kteří začínají krásně zpívat a dokonce se objevili drozdi. Ti zpívají možná ještě o něco hlasitěji. Jinak se samozřejmě ozývají i sýkory, modřínky, koňadry a tak dál.

Petr Zvolánek ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto: Milan Baják

Ptáčci tedy už teď na jaře hledají svého svého partnera? Jakoby ho vyvolávali?
Jasně. Ptáci vůbec nezpívají kvůli tomu, aby se to nám lidem líbilo. Ale je pravda, že v tomto ohledu se to potkalo s přírodou. Lidi ten ptačí zpěv mají většinou velmi rádi. Ale ptáci zpívají kvůli tomu, že si jednak obhajují teritorium, jednak se teď samci víc projevují, takže lákají samičky do svého teritoria, zkrátka není to vůbec jednoúčelová záležitost.

My jsme si posledně slíbili, že si na jaře popovídáme o tetřevovi. To je zástupce těch ptáků, kteří jsou na jaře hodně výrazní. Protože to jejich tokání, o kterém se hodně mluví, je krásně slyšet.
Jednotlivé sloky, oni myslivci říkají vznosně písně, toho toku, toho hlasového projevu, jsou různě pojmenovány. A také myslivci se podle nich orientují. Ono to není extra hlasité v přírodě, není to nic velmi hlasitého. Skutečně člověk musí být poměrně blízko tetřevovi. Ale bohužel naprostá většina lidí tetřeva už ani neviděla. Ten tok zažije málokdo. Tetřev je u nás, alespoň v České republice, nesmírně vzácný. V podstatě jediná životaschopná populace se dochovala na Šumavě. A spatřit je, nebo dokonce natočit nebo si poslechnout ten tok, ten zvukový projev tetřevího kohouta, impoznatního ptáka, který může mít klidně 4 kilogramy a je krásně načepýřený a má široce roztažený tatrč, není vůbec jednoduché. On chodí po zemi, někdy toká na větvi. Ale účelem toho toku je přilákat slepičky. K tomu je i ta jeho paráda, k tomu to všechno směřuje.

Tetřívek obecný|foto: Jiřina Šmídová

A proč se mu říká hlušec, pane Zvolánku? Má to opravdu souvislost s hluchotou?
Myslím si, že to vypozorovali už dávno myslivci, kteří tetřeva lovili. Ovšem i v dobách, kdy byl hojnější, vždycky to byl řídce žijící pták v hlubokých lesích. A v podstatě ten jeho lov byl výsadou nějaké vrchnosti, která taky tam měla svůj lesní personál, který o ty lesy pečoval. Mimo jiné třeba i odlovem predátorů, jako jsou lišky, kuny a také dravci pernatí. Aby stavy tetřeva byly co nejvyšší. Ale je nutno podotknout, že na velikánském území se ulovil třeba jen jeden nebo dva kohouti za rok. Slepice se nestřílely vůbec. Ale vy jste se ptal na tu hluchotu. Od čeho se nazývá tetřev hlušec. Protože v jedné fázi toho tokání, toho hlasitého projevu, je možné se přiblížit na větší blízkost. Ti střelci se potřebovali dostat třeba i na 30 metrů, ale tetřev je nesmírně plachý pták. A v této fázi toku bylo možné o několik kroků vždycky přiskočit, schovat se za další strom a přiblížit se na dostřel. Proto taky se mu říká tetřev hlušec.

Takž on je opravdu při tom tokání na malý okamžik hluchý?
Nevím, jestli je úplně hluchý, ale rozhodně ta jeho pozornost klesá. Možná se jedná spíš o zrak, protože každý pohyb, a to všichni myslivci vědí, že v přírodě je rychlý pohyb daleko destruktivnější když se chcete k nějakému zvířeti přiblížit, než zvuk. Takže ten pohyb víc vyplaší zvířata včetně ptáků.

Ptákem roku 2018 byl vyhlášen sýček obecný|foto: Luboš Vaněk

A my jsme si také slíbili, pane Zvolánku, že představíme letošního ptáka roku 2018.
Ano, sýčka obecného.

Překvapila vás ta volba?
Ne, já si myslím, že je to v pořádku. A takovým akcím jako je vyhlašování ptáků nebo stromů roku nebo dalších zvířat, tomu fandím. Protože to je něco, co lidi může přitáhnout k přírodě a na chvilku je naopak vytáhnout naopak z toho přetechnizovaného světa.

Jaký je typický hlasový projev sýčka obecného?
Je jeho typické volání. Mimochodem od toho volání této malinké sovičky je odvozen jeho název sýček. A potažmo to sýčkování, čili přivolávání smrti, jak se dříve říkalo. Ornitologové říkají, že to je jako "půjď" nebo "pojď", že vábí například umírajícího člověka už někam do záhrobí z tohoto světa.

Ptákem roku 2018 byl vyhlášen sýček obecný|foto: Luboš Vaněk

Takže proto se říká nesýčkuj.
Říká se to proto, protože dříve jak bylo všude ve vesnicích zhasnuto, protože elektrické osvětlení neexistovalo, tak pokud byl někdo nemocný, tak v tom pokoji byly rozsvícené svíce, pečovali o toho nemocného. A samozřejmě dost často ti lidé také umřeli. To světlo přitahovalo můry, které se třepotaly na okně. A výraznou složku potravy sýčka tvoří hmyz. Tak on tam přilétal na to okno. A když při tom někdo zemřel, tak od toho lidé sýčka takto vnímají, jako posla smrti.

Je to moc krásná sovička, žluté velké oči a takový zamračený výraz ve tváři.
Tak každé zvíře se projevuje jinak. Ale faktem je, že sovy s tím sovím závojem jsou pro člověka odjakživa takové tajemné. Proto je sova často ve spojení s báchorkami o lese, o čarodějnictví a tak dál.

Ptákem roku 2018 byl vyhlášen sýček obecný|foto: Luboš Vaněk

Jak je to se sýčkem vlastně dnes v naší přírodě? Protože dřív byl ten zvuk naprosto běžný a dnes jakoby úplně vymizel.
To souvisí samozřejmě se změnou prostředí. Oproti dřívější podstatně zdravější přírodě bez chemie. V okolí lidských sídel, kam se sýček z přírody nastěhoval a on dnes prakticky výhradně žije u lidských obydlí, zejména u nějakých zemědělských staveb, u kravínů nebo na nějakých statcích, jemu stačí, když je ve zdi nějaký otvor, vypadlá cihla nebo dvě a je tam chodbička trošku. Tam může zahnízdit. Proto se sýčkům dávají dnes umělé budky, stejně jako pro jiné ptáky. Pro sýčka je to taková dlouhá chodbička asi zhruba 25 centimetrů v průměru a ten vletový otvor možná kolem nějakých 8 centimetrů kulatý, aby tam mohli bezpečně zahnízdit. Ale bohužel nejen to, že se změnila krajina, ale změnili se i predátoři, jako například kuna skalní, která je výrazným predátorem právě ptáků v okolí lidských sídel. Neuvěřitelně se rozmnožila. A pokud hnízdo není chráněné proti vstupu kuny, tak ona je velmi často právě příčinou, proč sýčci nevyhnízdí.

Kuna je velkým strašákem i pro řidiče. Jsou to překousané kabely v bateriích a tak dále.
Kuna je velmi chytré zvířátko, velmi obratné. A proto také, když někdo přijede v zimě a ten motor je teplý, nechá auto někde na ulici, na parkovišti, tak jsem sám několikrát viděl, že kuna běží pod auty a do nějakého auta vleze, do motoru.

Petr Zvolánek ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové spolu s Jakubem Schmidtem|foto: Milan Baják

Sýček je velmi zajímavá sovička, bylo by určitě pěkné a příjemné, kdyby jich bylo víc v naší přírodě. Doufejme, že nám sýček nezůstane jen ve vyjmenovaných slovech, ale i v přírodě zase bude a zpátky se tam vrátí.