Služeb nevidomého maséra v hotelu v Rychnově nad Kněžnou si považují zákazníci i zaměstnavatel

Čtěte také

Rozkoukala jsem se v barevné tmě, usmívá se Renata Moravcová, Žena regionu Královéhradeckého kraje

„Tak tohle je mé království.“ Rudolf Osikovski mě přivedl do masérny, kterou mu postavili a vybavili podle jeho přání. Hlavním požadavkem byla bezbariérovost. „Prahy a nábytek. Protože já bych se v prostoru ztratil.“

Rudolf v hotelu většinu roku současně žije a pracovní dobu přizpůsobuje hostům. Někdy masíruje v sedm ráno, jindy třeba v devět večer. „Protože, když už jsem na hotelu, tak tady nebudu jen koukat do zdi. Pokud bude celý den práce, od rána do večera, a druhý den třeba půl dne, tak já to neřeším.“

Kromě toho ale Ruda, jak mu tady všichni říkají, vypomáhá i v kuchyni. Teď se právě chystá krájet cibuli a grif by mu mohla závidět leckterá hospodyňka. „No, není to tak úplně krásné a jemné, ale do guláše by se to mohlo použít,“ říká Rudolf s úsměvem.

Čtěte také

S lidským přístupem Tyfloservis už 30 let pomáhá po celé republice osobám se zrakovým postižením

V hotelu si služeb nevidomého maséra váží, podle jednatele Michaela Dubna je příkladem pro ostatní. „Ruda nás nepřestává překvapovat tím svým úsilím, že to vše lze dělat i s tím postižením. On by mohl jít příkladem spoustě lidí v tom, že se nikdy nic nemá vzdávat.“

Vůbec přitom nevadí, že už brzy oslaví 66. narozeniny.

„Necháme si ho, dokud bude moct. On nás tady podle mne přežije úplně všechny,“ dodává s úsměvem Michal Duben.

V hotelu v minulých letech zaměstnávali i další lidi s postižením. Možná i proto uspěli v letošním ročníku soutěže Stejná šance. Jejím cílem je ocenit zaměstnavatele, kteří dávají lidem s handicapem možnost stát se součástí běžného pracovního kolektivu a vytváří jim k tomu vhodné podmínky.