Skleněná mozaika mě fascinuje, můžete si u ní hrát s barvami i tvary, směje se výtvarnice Eva Edler

16. únor 2022

Výtvarnice Eva Edler na samotě v údolí Bolkovského potoka v Rudníku v Krkonoších tvoří nádherné skleněné mozaiky a obrazy. Tomuto umění se dokonce učila i u mistrů v Itálii a ve Velké Británii. Teď vás pomyslně pozve do svého ateliéru a představí vám svoji práci. 

Můžeme představit, čemu se přesně věnujete? Jsou to skleněné mozaiky nebo obrázky na skle?
Věnuji se mozaikám a tavenému sklu, ale začalo to úplně původně vitráží. Většina lidí si představí krásná kostelní okna, což mě jako malou holku fascinovalo. A pak prostě přišlo období, kdy jsem se to moc chtěla naučit. Kousek od Nového Města nad Metují v lese, v jednom starém mlýně, pořádala akademická malířka Jana Mihulová kurzy vitráže, tak jsem se přihlásila.

Jsem nesmírně hrdá, že bydlím v Krkonoších, v Rudníku, v Bolkovském údolíčku. Moji chalupu miluji, inspirace je tam nekonečná.
Eva Edler, výtvarnice

Bylo to těžké?
Trápila jsem se, protože uděláte malou chybku a třídenní práce je pryč. Ale nebyl to jen kurz vitráží. Ona tam pořádala i kurzy mozaiky. Poprvé jsem viděla mozaiku, která se dělá sklo na sklo. Zkusila jsem si to a naprosto mě to uchvátilo. A hlavně jsem viděla její mozaiky a to bylo něco úžasného. Viděla jsem její moderní vitráž, kterou jsem si od ní nakonec i koupila. Je celá modrá, nádherná. A tím se to všechno spustilo.

Čtěte také

Vy jste se ovšem chtěla učit také u zahraničních mistrů. Tak jste odjela do Itálie, bylo to tak?
Ano, skoro to tak bylo, protože nejdřív jsem nevěděla, kam sáhnout. Hledala jsem a díky internetu jsem našla. Dnes je to moje dobrá známá z Brna, kde jsem měla možnost se podívat na jiné mozaiky a byla jsem naprosto okouzlená. Tak jsem se ptala, kde se to dá naučit. A ona mi dala kontakt do Itálie, kam jsem se potom rozjela. Odjela jsem do Ravenny, která je nazývána kolébkou mozaiky. Tam je mozaika doslova na každém kroku.

S čím jste se tam setkala?
Když jsem přišla, tak tam bylo to moje místo. Byl tam špalek s klínem a kladívko. Do té doby jsem to viděla jen v televizi a na internetu. Protože opravdoví mozaikářští mistři si štípou kousky skla kladívkem. Říkala jsem si, že si snad dělají legraci, to já nikdy nedokážu. Ale nic jiného mi nezbývalo. Zkusila jsem to a nakonec jsem v tom našla zálibu. Když kladívko naráží na ten kamínek, tak už slyšíte podle takového zvláštního zvuku, že se to štípne dobře.

A pak to pokračovalo dál.
Chtěla jsem se moc naučit volnou mozaiku. Takový volný styl, byť to třeba vypadá, že tam jsou jen naházené kamínky, že je to takové chaotické. Ovšem má to svá pravidla. Proto jsem se rozjela do Benátek.

Čtěte také

A tam vás to naučili?
Všechna ta setkání byla zvláštní. Všechno mi to chodilo na ruku, že to tak má být. Jedno pondělí jsem tam zaklepala na dveře a vstoupila. Řekla jsem, ahoj, já jsem Eva a jdu na kurs mozaiky. A můj Maestro povídá, tady se posaďte, to je vaše místo. Ptala jsem se, kde jsou ostatní? A on říká, nejsou žádní ostatní. Nikdo další se na ten kurs nepřihlásil, budeš tady sama. Dva týdny se dvěma mistry.

Starým řemeslným technikám jste se tedy naučila v Itálii. Ale potom jste byla také ve Velké Británii?
Ano, tam jsem potkala úžasného učitele. Je to takový pionýr v technice, kdy se kombinuje mozaika a tavené sklo. To mě moc zaujalo. Některé díly se vytaví a pak se to doplní mozaikou. Mě fascinuje, že si můžete hrát s barvami i s tvary. Je to úžasné. Moje maminka vždy říkala, ona Eva dělá nějaká sklíčka. Když jsem jí pak ta sklíčka ukázala, tak byla překvapená.

Eva Edler ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Máte nějaké předurčení k umělecké tvorbě? Máte vystudovaný nějaký umělecký obor?
Nemám, ale mně vždy hrozně bavily cizí jazyky a díky nim jsem se mohla dát i do mozaiky. Protože jsem se potřebovala dorozumět v cizině. A plno informací je v angličtině nebo v italštině. A díky těm jazykům jsem opravdu potkala úžasné lidi. Jestli můžu říct, kdo na mě nejvíc zapůsobil, tak moje poslední učitelka, Miriam Di Fiore. Učila jsem se u ní jen tavené sklo a jela jsem k ní na soukromou výuku. Je to Italka, ale rozená Argentinka.

Čtěte také

A můžu vám říct, že Italové jsou nic proti Argentincům, co se nátury týče, protože ona byla jako sopka. Nikdy jsem nevěděla, kdy vybuchne, ale úplně bezdůvodně. Říkala mi, nezlob se, já vím, že mám takovou ošklivou povahu. Ale já taková jsem. A můžu vám říct, že jsem si i pobrečela, měla i sbalený kufr, že jedu pryč. Ale tak strašně jsem se to chtěla naučit, to tavené sklo. A poslední den jsem jí všechno odpustila.

A byla jste vděčná.
Byla. Ona mi pak říkala, že prostě musela být přísná, že studenti to neberou vážně a ona mě to chtěla naučit. Nakonec jsem jí moc vděčná a s láskou na ni vzpomínám. Dnes už to vidím všechno úplně jinak.

Krkonoše, to je vaše životní láska a možná také inspirace?
Určitě, protože kolem je nádherná příroda. Jsem nesmírně pyšná, že bydlím v Krkonoších, v Rudníku. Že bydlím v Bolkovském údolíčku. Tu moji chalupu moc miluji a inspirace je tam nekonečná.

Eva Edler ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Takže tam si vaši práci budou moci zájemci prohlédnout? Mohou přijet a podívat se přímo do Bolkovského údolí?
Určitě, na jaře se budou konat Dny otevřených ateliérů, takže srdečně všechny zvu. Ale můj base camp je otevřený kdykoliv, kdo bude mít zájem. To není problém. Jednoduše přijeďte.

Celý rozhovor Jakuba Schmidta s výtvarnicí Evou Edler si můžete poslechnout v našem audioarchivu.

autoři: Jakub Schmidt , baj
Spustit audio

Související