Sháním příběhy věcí! Muzeum bednářství v Praskačce jako hold poctivé práci pradědečka Pavla Tománka

8 fotografií

Pane Jaroslave, vy jste tedy syn svého otce, po kterém se Museum bednářství vlastně jmenuje. Ten s tradicí bednářství u vás v rodině začal?
Jaroslav Tománek: Ano, přesně tak. Můj otec to založil.
Pavel Tománek: Můj praděda se narodil roku 1901 v Jihlavě na Vysočině a vyučil se bednářem přímo u pana Bednáře. A jelikož na Jihlavsku nebyla práce, tak přišel na Hradecko do Urbanic, pozdější Praskačky. A zde si založil v roce 1926 bednářskou živnost.

Pavel Tománek s tatínkem ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Radka Šubrtová, Český rozhlas

Co všechno dělal takový bednář?
Jaroslav Tománek: Táta začínal s drobnou dřevařskou bednářskou výrobou, to byly putny, štandlíky, voznice pro zemědělce, sudy, máselnice. Prostě začínal s drobnými záležitostmi, které se na vesnicích používaly.

Táta začínal s drobnou dřevařskou bednářskou výrobou, s drobnými záležitostmi, které se na vesnicích tenkrát používaly.
Jaroslav Tománek, dědeček, Museum bednářství Jaroslava Tománka

A s tím zbožím se jezdilo na trhy?
Jaroslav Tománek: Ano, otec s tím jezdil, já jsem byl několikrát s ním. Tady v Hradci Králové bývaly trhy na Velkém náměstí, kde se reprezentovala různá řemesla. Jezdili jsme do Bohdanče, do Opočna na pouť Porcinkuli, všude táta vystavoval své drobné bednářské výrobky. A pak začal dále zvětšovat svoji produkci, později se vypracoval a postavil si svoji vlastní dílnu. Ve finále tam pracovalo asi 25 lidí.

Čtěte také

Pavel Tománek otevřel v Praskačce úžasné Muzeum bednářství jako hold poctivé práci svého pradědečka

Takže byl v práci od nevidím do nevidím?
Jaroslav Tománek: Já jsem v tom vyrůstal odmalička, pak už to opravdu bylo ve velkém, otec se vrhnul na průmyslové věci, to byly třeba vany do lázní, lázeňské květináče, byly to kádě pro masný průmysl, byly to zelárny, tenkrát se nakládalo zelí do velkých kádí, byly to koželužny, činící sudy. A tím právě zvedl celou bednářskou výrobu na vyšší stupeň. Ty drobné věci už ubývaly a byly nahrazovaný kovem a tak dál.

Váš tatínek byl tedy mistr bednář byl váš tatínek.
Jaroslav Tománek: Já jsem se ve 14 letech šel učit k otci a u něho jsem se také vyučil.
Pavel Tománek: Praděda zpočátku, když neměl žádný kapitál, tak jezdil do Hradce Králové na trhy, to je z Praskačky asi 10 km, s povozem, který táhli dva psy. Máme krásnou fotku museu. Až teprve, když se trošku zmohl, tak si koupil osobní auto Praga Alfa, které si potom přestavěl na nákladní.

Já jsem dřevařský inženýr. Takže se dřevem samozřejmě pracujeme. Ve stejných prostorách, kde dělal praděda.
Pavel Tománek, Museum bednářství Jaroslava Tománka

A vy jste si také vyučil bednářem?
Pavel Tománek: Já jsem dřevařský inženýr. Takže se dřevem samozřejmě pracujeme. Ve stejných prostorách, kde dělal praděda.

Kdyby bylo potřeba opravit nebo udělat sud jako bednář, zvládnul byste to?
Pavel Tománek: Všichni se mě na to ptají. Opravuji soudky, ty exponáty, co jsme tam měl, i ten největší exponát jsem opravoval, ale vyloženě od začátku jsem skutečně neměl příležitost dělat.

Čtěte také

Můj děda legionář umřel, když mi bylo 13 měsíců. Moc rád bych si s ním popovídal, říká Jan Jirásek

Říkali jsme, že váš tatínek, pane Jaroslave, zaměstnával až 25 dělníků. Po válce se mu také dařilo, byla práce?
Jaroslav Tománek: Pak už to ochablo, protože zemědělci se kolektivizovali, už se tolik neinvestovalo. A postupně to skončilo.
Pavel Tománek: Definitivně v roce 1952.

To měl asi tatínek měl bolest na srdci v té době?
Jaroslav Tománek: Moc velkou, opravdu byl z toho zdrcený, protože začal od ničeho a firmu vybudoval.

Kdo přišel s nápadem na založení muzea?
Pavel Tománek: Jelikož se sešly exponáty a byla k tomu bohatá fotodokumentace a prospektová dokumentace, tak jsem si v roce 2019 řekl, že by to chtělo založit museum. Postupně jsme udělali prostory a další exponáty se začaly kupodivu potom scházet samy. Výrobky byly značeny, takže se dá přesně určí, že to bylo tady uděláno. Sháním příběhy těch věcí, o to je to cennější.

Čtěte také

Děda legionář. Muzeum v Pecce splétá osudy cukráře a mašinfíry obrněného vlaku Orlík v Rusku

My jsme se tady naposledy viděli asi před dvěma lety. Vy jste se ovšem za tu dobu posunuli, máte i nové expozice.
Pavel Tománek: Dobudovali jsme novou expozici hoblíků, kde je jich vystaveno přes 250 různých druhů, od dřevěných přes tzv. americké, tady se říká kovové hoblíky. Plus tam jsou ještě dílničky pro práci se dřevem, mohou si všechno vyzkoušet návštěvníci. Děti to dělají s oblibou. Plus se tam dělají kulaté tyčky z hranolků, to znamená třeba násady. Máme takový speciální hoblíček, tyčník se tomu říká. A potom z toho ještě vyřezáváme dřevěné závity.

Kdy tedy můžeme přijít k vám do musea?
Pavel Tománek: Do musea můžete přijít prakticky kdykoliv, otevřeno máme ve všední dny od 8:00 do 14:30 hodin a kdykoliv po domluvě, když budu doma, tak vám rád vám otevřu a přednesu výklad.

Je další generace, která bude pokračovat v tomto řemesle?
Jaroslav Tománek: Ano, syn má dva syny. Teď záleží na tom, jak budou uvedeni dál.

Pavel Tománek s tatínkem ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Radka Šubrtová, Český rozhlas

Pavel a Jaroslav Tománkovi z Musea bednářství v Praskačce u Hradce Králové byli dnes našimi hosty. Moc děkuji za rozhovor.