Rodinka „říčních koňů“ se spokojeně koupe! Dvorský safari park má po 30 letech dvě hroší mláďata
Při oblíbené koupeli můžete teď hrochy pozorovat ve vodní nádrži v pěší části dvorského safari parku, kam se přestěhovali ze zimoviště.
S matkami Hulou a Monou a pod dohledem pyšného otce Mike tvoří hroši pětičlennou skupinu, na kterou je radost se dívat.
Čtěte také
Do idylického obrazu hroší rodinky patří ještě impaly, vodušky, pelikáni, kachny a volavky. Za všemi se teď vydáme se zoologem Jiřím Hrubým a reportérkou Danou Voňkovou.
Ve většině světových jazyků se pro hrocha používá název „říční kůň". My máme ze staročeštiny jméno pro toto zvíře odvozené ze slova “hrochot“, což znamenalo rachot, rámus, řev.
Tento sudokopytník je třetím nejtěžším suchozemským živočichem. Dospělý samec dosáhne hmotnosti přes 3 tuny.
Hroší samci mají obvykle větší hlavu, delší ocas a vyšší končetiny než samice.
Čtěte také
Mezi čtyřmi prsty, ukončenými tupými kopýtky, jsou plovací blány. Těžká kostra bez vzduchových dutin jim usnadňuje potápění.
Zajímavé jsou velké zuby - řezáky míří dopředu, špičáky jsou přeměněné v kly. Zuby a kly slouží především jako zbraň ve vzájemných soubojích.
Zatímco špičáky a řezáky hrochům rostou po celý život, stoličky se postupně vyměňují, obdobně jako u slonů. Při trhání potravy slouží hrochům tuhé, kožovité pysky, zuby používají také při dobývání kořenů vodních rostlin.
Síla čelistního stisku hrochů činí až 8100 newtonů
Hroší kůže je lysá a velmi tlustá (na některých místech až 3 cm), chlupy rostou pouze na konci ocasu, uvnitř ušních boltců a na čenichu. Pod kůží se nachází asi pěticentimetrová vrstva tuku.
Hroši se vyskytují pouze v oblastech s dostatkem vody. Preferují stojaté nebo pomalu tekoucí vody, případně rozsáhlejší bažiny, porosty rákosu, šáchoru a další bahenní vegetace.
Čtěte také
Jsou to společenská zvířata, žijí v různě velkých tlupách, obvykle má skupina 10-20 jedinců.
Hroši výborně plavou, především pomocí zadních končetin. Díky své vysoké hmotnosti dokáží i chodit po dně. Ponor na jedno nadechnutí trvá většinou 3-5 minut, v nouzi, např. při poranění, však vydrží hroch pod vodou daleko déle.
Na souši je hroch schopen běžet rychlostí až 30 km/h, k běhu se ale odhodlá jen v nouzi.
Den tráví hroši ve vodě, případně se sluní na břehu poblíž vody. Odpoledne jejich aktivita narůstá a po setmění vycházejí na pastvu.
Hroch si získává část potravy ve vodě, pomocí zubů vyrývá ze dna oddenky a kořeny, např. lotosu. Většinu potravy ale získává noční pastvou na souši.
Hroší žaludek je trojdílný
Pokud má možnost si vybírat, upřednostňuje chutnější druhy trávy nebo divoké proso.
Hroch sežere denně 30 až 40 kilogramů rostlinné potravy, což je v poměru k jeho velikosti relativně málo.
V poměru k hmotnosti těla je to poloviční spotřeba potravy než u domácího skotu.
Mohlo by vás zajímat
Nejnovější zprávy
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Příměří na Ukrajině: Putin si hraje s časem a čeká, že ji bude moci ještě nějak ,semlít’, podotýká analytik
-
‚Památník není válečným hrobem.‘ Česko odpovědělo Rusku na nótu kvůli soše maršála Koněva
-
Armáda nabere přes 50 000 dobrovolníků měsíčně, tvrdí Putin. Ztráty se můžou blížit milionu
-
Onkologie se bojíme zbytečně. Z rakoviny může být jen chronická nemoc, říká šéfka Ligy proti rakovině