Richard Thér: Emoce jsou pro archeologa nejdůležitější. Touha poznat otázky ukryté pod povrchem času
Budeme si povídat o archeologii a představíme vám jednu z osmi mimořádných osobností Univerzity Hradec Králové, které rektor Kamil Kuča u příležitosti výročí listopadových událostí ocenil. Je to vedoucí Katedry archeologie Filozofické fakulty Univerzity Hradec Králové Richard Thér, který patří ve svém oboru ke světové špičce.
Blahopřejeme k ocenění od rektora. Co to pro vás znamená?
Pro mě je to samozřejmě významné ocenění práce, která dlouhodobě systematicky sleduje nějaké téma a ve které se podařilo skutečně dosáhnout velmi zajímavého mezinárodního ohlasu. Takže já si velmi cením, že jsem takové ocenění práce získal.
Jak to u vás začalo s archeologií a vůbec se zájmem o historii. Váš kolega doc. Radomír Tichý nám tady jednou říkal, že jako malý kluk přes prázdniny přečetl všechny knížky Eduarda Štorcha. A to v něm zapálilo vášeň pro archeologii. Taky jste četl?
U mě zájem o minulost a dobrodružné cesty do neznámých končin dávných věků hodně ovlivnil například film Karla Zemana Cesta do pravěku. A potom jsme s tátou chodili na zkameněliny, takže já jsem začal paleontologií. Ale ta vášeň podobného charakteru, tedy zájem o to, co je skryté v minulosti a pod povrchem, tam byla už odmalička.
Pořád se vracím k Zemanovu filmu Cesta do pravěku. Vidím v něm hlavní motivaci. Je to dobrodružná cesta do minulosti za poznáním.
Mgr. Richard Thér, Ph.D., vedoucí Katedry archeologie Filozofické fakulty UHK
Myslím si, že silný emoční vztah je základní ingrediencí pro úspěch v tomto oboru. Vášeň k poznání, to je přirozená cesta, aniž by člověk byl v nějaké křeči, dospět k výsledkům, které potom zajímavě posunou poznání v oboru.
Vy se věnujete především experimentální archeologii, důkazem toho je i archeopark ve Všestarech. Připomeňme, co to vlastně experimentální archeologie je?
Experimentální archeologie je specifická metoda, která nám umožňuje prohloubit poznání minulosti tím, že rekonstruujeme technologické nebo jakékoliv jiné dřívější postupy.
Čtěte také
Snažíme se tou rekonstrukcí zjistit, jak to fungovalo, jakým způsobem můžeme interpretovat to, co vidíme v archeologických pramenech. Experiment je jedna ze základních metod přírodních věd, ale v archeologii je to trošku náročnější. Protože zatímco v přírodních vědách, když vás zajímá chování nějaké částice, tak přímo onu částici sledujete. Nás zajímá chování lidí v pravěku, kteří už jsou dávno mrtví. Takže my je nemůžeme studovat přímo. Proto si uměle vytváříme znovu situace, ve kterých zjišťujeme, jak ty věci fungovaly. A potom je používáme jako analogii, abychom mohli pochopit, co se dělo v pravěku.
Na experimentu je zajímavé, že kombinuje tvůrčí akt, řemeslnost, pochopení materiálu, fyzický výkon i aplikace sofistikovaných metod.
Mgr. Richard Thér, Ph.D., vedoucí Katedry archeologie Filozofické fakulty UHK
Pro mě je na experimentu zajímavé to, že kombinuje tvůrčí akt, kdy znovu něco vytváříte a snažíte se pochopit, jak to fungovalo v dobách, které už dávno pominuly. Kombinujete řemeslnost, pochopení nějakého materiálu, fyzický výkon na jedné straně a na druhé straně aplikace sofistikovaných metod, kterými musíte zjistit, co se v těch materiálech stalo, aby to byl potom člověk schopný identifikovat v originální archeologické situaci. A to je pro mě velmi zajímavá kombinace prvků.
Vy si vlastně tak děláte onu cestu do pravěku.
Přesně tak. Pořád se vracím k Zemanovu filmu a pořád v tom vidím hlavní motivaci. Co dělám, pořád rezonuje s tím, co jsem prožíval jako kluk, když jsem viděl Cestu do pravěku. Je to pro mě pořád dobrodružná cesta někam do minulosti za poznáním.
Vás zajímá konkrétně keramika.
Ano, já se věnuji studiu keramiky, a to ve dvou ohledech. Jednak se snažím vyvíjet spolu s kolegy metodiku poznání, jak se keramika v pravěku vyráběla. To je komplikovaná otázka, protože my jako zdroj informace oné technologie máme jen samotnou keramiku. Ovšem v ní je ta informace nějakým způsobem obsažena. Ale velmi těžko se dekóduje.
Čtěte také
To znamená, že zkoumáte a prohlížíte střepy?
My se koukáme na střepy, prohlížíme si jejich povrch, nahlížíme do jejich struktury a tam studujeme, co odráží onu technologii. Jak vypadá mikrostruktura, jakou má orientaci částic uvnitř, jak vypadá topografie povrchu keramiky. Na základě toho tam ony technologie nejsou vidět přímo. Vidíme jen nějaké znaky, stav minerálů, strukturu. A snažíme se z těchto znaků odvodit, jakým přesně způsobem ten technologický proces probíhal.
Takže máte nějakou domněnku, kterou se snažíte potvrdit s určitou pravděpodobností.
Máme domněnku a experiment je samozřejmě pro ni klíčový. Můžeme si udělat experimentální kolekci keramiky, vyrobíme si sérii nádob, které jsou vyrobené různými postupy, o nichž hypoteticky uvažujeme, že mohly v pravěku fungovat. A potom studujeme stejným způsobem originální i experimentální keramiku. A když se nám podaří zjistit, že shoda znaků mezi experimentální a originální keramikou existuje a zároveň jsou techniky od sebe odlišitelné, tak je to pro nás důležitý moment, ve kterém jsme schopni říct, jakým způsobem byla keramika vyráběna. To je první krok.
A druhým krokem je aplikovat získané poznatky. Studujeme evoluci různých technik, ať už vytváření keramiky nebo i jiných aspektů technologie keramiky, abychom zjistili, co se vlastně dělo. Jakým způsobem se technologie vyvíjela. Jestli tam byly náhlé změny. Případně proč ty změny probíhaly. Jestli skutečně můžeme hovořit o tom, že technologický vývoj přinesl zlepšení. Že třeba výroba byla rychlejší nebo kvalitnější. Nebo jestli tam byly jiné důvody. Nacházíme odpovědi na otázky, proč vznikla nějaká technologická inovace. Jsou to hrozně komplikované, zajímavé a mnohovrstevnaté otázky.
První vytáčená keramika se objevuje na Blízkém východě ve čtvrtém tisíciletí před naším letopočtem. K nám se dostává v mladší době železné.
Mgr. Richard Thér, Ph.D., vedoucí Katedry archeologie Filozofické fakulty UHK
V té souvislosti mě napadá jeden velký vynález a tím je hrnčířský kruh. Jak je vůbec starý?
Hrnčířskému kruhu se věnujeme intenzivně. První vytáčená keramika se objevuje na Blízkém východě zhruba ve čtvrtém tisíciletí před naším letopočtem. K nám se dostává v mladší době železné, to znamená v první polovině prvního tisíciletí před naším letopočtem. A to je právě velmi zajímavá inovace. Protože většinou se setkáte s názorem, že hrnčířský kruh byl zaveden proto, aby se keramika mohla vyrábět rychleji. A na hrnčířském kruhu se keramika dá vyrobit skutečně rychleji.
Čtěte také
A přesně. Je krásně kulatá.
Tak, je symetrická. Můžeme ukázat spoustu etnografických dokladů, kdy hrnčíř vytočí nádobu během několika vteřin. A za týden dokáže vyrobit třeba 5 000 nádob. Nejsou velké, třeba taková malá štamprlata pro rychlou spotřebu, ale efektivita v dané technologii skutečně je. A my jsme zjistili, že první vytáčená keramika je vyráběná tak, že nejdřív je použitá jiná technika, takzvaná válečková. Nádoba je vyrobena z válečků, a teprve potom je dotáčená na hrnčířském kruhu. Což je technika, která je časově náročnější než normální tradiční výroba v ruce. Musíme tedy uvažovat o úplně jiných důvodech, proč byl hrnčířský kruh zaveden.
V době, kdy se k nám dostal hrnčířský kruh, tedy v první polovině prvního tisíciletí před Kristem, vzkvétaly ve Středomoří antické civilizace. A jejich výrobky byly luxusní záležitostí pro elity středoevropských komunit. Jen málo řeckých nádob se dostalo do našeho prostředí a skončily v rukou nejvyšší elity. Byl hlad po výrobcích připomínajících středomořské produkty. Proto se vlastně začala imitovat technologie, kterou známe ze Středomoří. Aby se vytvořil výrobek, který bude žádaný. Sice ne tak jako originál, ale pořád je luxusem. Kontrolu nad tou výrobou měly právě elity, které dokázaly manipulovat s cenou. Řekněme, že z výroby takové keramiky dokázaly těžit ekonomicky i mocensky.
Naplánovat si cestu do pravěku a získat víc informací je možné na webových stránkách www.archeoparkvsestary.cz
Vy byste dokázal na hrnčířském kruhu vytočit třeba vázu?
Já vyrábím keramiku v ruce, na hrnčířský kruh jsem se ještě nedostal. Je důležité v těch experimentech najít vhodnou symbiózu s hrnčířem, který je velmi zručný a který má zároveň otevřenou mysl, aby uvažoval o keramice komplexním způsobem. Já takového partnera pro výzkum mám. Je velmi těžké naučit se pracovat na hrnčířském kruhu tak, abyste byl schopen produkovat adekvátní experimentální vzorky pro srovnání. Já jsem na to zatím rezignoval.
Naším hostem byl Richard Thér, vedoucí Katedry archeologie Filozofické fakulty Univerzity Hradec Králové. Moc děkuji za rozhovor. A těším se zase někdy na shledanou.
Děkuji za pozvání, na shledanou.
Související
-
Vamberecký hrad jako paní Colombová. Každý o něm slyšel a...
Na co zajímavého a nového přišli rychnovští archeologové, o tom si budeme dnes povídat a musím říct, že to jsou opravdu velké a možná dokonce i převratné objevy. Ar...
-
Rozhovor s částečně profesionálním pračlověkem. Jaká byla v...
Dnes nás čekají takové malé toulky časem. A proto nejdřív možná nastavíme na našem pomyslném stroji času nějakých 9 tisíc let zpátky. A jsme rovnou v pravěku. A jsm...
-
Ztrácíme pokoru. Archeopark ve Všestarech dává všem návštěvníkům možnost se k ní zase vrátit
Archeopark ve Všestarech musí kvůli koronaviru fungovat trochu jinak než v minulých letech. I letos ale chce návštěvníkům nabídnout možnost na pravěk si doslova sáhnout.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
