Potřebuji každý den řešit skládačku problémů lidí a provozu. To je můj svět v Domově Na Biřičce

24. leden 2023

Podíváme se do Domova U Biřičky v Hradci Králové, největšího pobytového zařízení pro seniory v Královéhradeckém kraji. Povídáme si s jeho ředitelkou Danielou Luskovou. Třeba i o tom, jak prožili Vánoce a jak se mají v novém roce.

V jakém duchu se ve vašem domově nesly Vánoce a příchod nového roku?
Adventní období je u nás vždy mimořádné, protože celý běh domova se zklidňuje, neděláme žádné rozvojové věci, žádné pracovní skupiny a všechna činnost zaměstnanců se soustřeďuje na to, aby dámy a pánové měli ten měsíc opravdu krásný. Takže probíhají různá setkání, přicházejí zpívat děti, pečeme cukroví, tvoříme malé vánoční výzdoby. Byly takové malé besídky, kdy si každé oddělení, bez nějaké direktivy nebo vlivu managementu, připravuje své setkání. Myslím si, že se bavili nejen dámy a pánové, ale i naši zaměstnanci. Jsem moc ráda, že si předvánoční období intenzivně užívají i ti, kteří pečují o klienty každý den. A ještě se u toho dokážou zasmát.

Atmosféru si musí vytvářet lidé sami. To nevymyslí vedení, to nelze nařídit. Těm úplně osamělým do jisté míry nahrazujeme rodinu.
Daniela Lusková, ředitelka Domova U Biřičky v Hradci Králové

Je asi důležité, aby u vás byla atmosféra byla pozitivní?
Je to tak. Ale tu atmosféru si musí vytvářet ti lidé sami. To nevymyslí vedení, to nelze nařídit. Samozřejmě se to v čase proměňuje, jednou jsme nahoře, podruhé dole i v té atmosféře a dynamice, jak domov žije a personál pracuje. Ale před Vánoci je to vždy pozitivní, přestože děvčata, která pečují, si potřebují zajistit také své rodiny, potřebují si upéct a připravit dárky. Tomuto období dávají opravdu maximum, abychom těm, kteří nemají třeba rodiny, jsou úplně osamělí, do jisté míry tu rodinu nahradili.

Čtěte také

Co Ježíškova vnoučata? Také jste se zapojili do projektu Českého rozhlasu?
Samozřejmě, my jsme od prvního ročníku součástí tohoto projektu. Snažíme se s tím nakládat opravdu citlivě. Český rozhlas se tím intenzivně zabývá, je to projekt obrovských rozměrů. My to vždy organizujeme tak, že vybíráme klienty, kteří nikoho nemají, a ty přihlašujeme do dárkového systému. Těm potom lidé dárky přinášejí. Ale tím největším dárkem je to, že se lidé potkávají a mají se rádi, to setkání. Preferujeme, aby dárce přijel s dárkem, i kdyby to byl třeba jen balíček kosmetiky. Aby se ti lidé potkali, to je účelem celého toho nádherného projektu.

Vy jste paní ředitelko už ve funkci 10 let. Jak jste se dostala k této práci a profesi?
Pracuji 30 let v sociální oblasti a bezprostředně před příchodem do tohoto domova jsem pracovala na Ministerstvu práce a sociálních věcí ve vedoucí pozici. A tehdy jsem byla oslovena, jestli bych se nepřihlásila do výběrového řízení. Bylo tam, myslím, šest lidí, a to výběrového řízení jsem vyhrála. A jsem strašně ráda, protože nejsem žádný úředník, jsem spíše takový provozář. Ten, který potřebuje každý den řešit problémy provozu a lidí, jednotlivé maličké problémy a skládat celou skládačku. To je můj svět 10 let v Domově Na Biřičce.

Čtěte také

Připomenu ještě i pandemii covidu, která nás postihla. Vy jste také viceprezidentka Asociace poskytovatelů sociálních služeb České republiky, a řešili jste, jak se postarat o klienty, kteří byli tou nejohroženější skupinou obyvatel.
Dnes už se můžeme v klidu za pandemií ohlédnout a nějak ji zhodnotit. Někteří na to se dívají i s úsměvem, jak jsme reagovali, protože jsme neměli informace, neznali postupy. Ale ta doba si to tenkrát žádala. Prostě postupy byly na začátku neověřené, dnes se nám zdají úsměvné, ale já se na to dívám zpětně s pokorou. Prošli jsme tím, vydrželi jsme to a maximálně jsme lidi ochránili. Zvládali jsme úspěšně všechny vlny, které procházely domovem, když se podívám zpět, aniž by příliš lidí umíralo.

Zanechalo to nějaké stopy v klientech? Nebo si na to už ani nevzpomenou?
Myslím si, že lidé se z toho zotavili stejně rychle jako my, zaměstnanci. Život zase naběhl zpátky a všechno jede. Lidé si na to možná vzpomenou s odstupem jako já, že už je vše zase v pořádku zpátky.

Čtěte také

Jaké jsou vaše vize a plány do budoucnosti?
Vize mám velké. Stále jsem neopustila vizi nové budovy, protože Domov U Biřičky spravuje pozemek, který byl původně města Hradec Králové, teď je v majetku Královéhradeckého kraje, na kterém se plánuje výstavba nového pavilonu. Je v prvním stupni vyprojektování, je to opravdu krásně uděláno. Aby budova plnila přesně to, co vyžaduje moderní péče o staré dámy a pány. Projektanti nám naslouchali, co všechno potřebujeme, a zapracovávali to do architektonického řešení. Takže za mě je ten projekt skvělý. Teď chci požádat zřizovatele, tedy Královéhradecký kraj, aby možnost výstavby zvážil. Je to velká věc do budoucna, je to hodně důležité pro občany Hradce Králové. A pak jsou takové v uvozovkách malé věci. Stále opravujeme, renovujeme a zvelebujeme majetek Královéhradeckého kraje, aby mohl lidem sloužit, aby se tam zaměstnancům dobře pracovalo. Aktuálně dobíhá výstavba velkého parkoviště, plánujeme opravy jednotlivých oddělení i koupelen. Kotelna se opravuje, prostě běžné provozní věci tak, aby se celek udržoval v pořádku.

Naším hostem byla ředitelka hradeckého Domova U Biřičky Daniela Lusková. Moc děkuji za rozhovor.

autoři: Jakub Schmidt , baj
Spustit audio

Související