Pojďte se trochu proskákat světem. Lukáš s Honzou spojili parkour s cestováním do Jump N Travel

13. březen 2019

Studio Českého rozhlasu Hradec Králové dnes přivítalo dva šikovné kluky z východních Čech, kteří už svými filmy a také svojí sportovní šikovností ohromili svět. Jsou to Jan Jenka, který pochází z Police nad Metují a Lukáš Kulda z Červeného Kostelce. Oba jsou to freerunneři a parkouristé. 

Co je to vlastně onen freerunning. Parkour si dokáži představit, to jsou kluci, kteří prostě jdou třeba do školy přes překážky a přeskakují různé lavičky a plůtky. Je to tak?
Řekl jste to dobře, trošku jsem se zděsil, že budete narážet na koně.

Lukáš Kulda a Jan Jenka ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Tak parkur, jasně, to je koňská záležitost. I díky tomu si to možná dokážeme představit, ale tady to jsou skoky v podání lidí, bez koní.
Tady to je úplně něco jiného, je to vlastně laicky řečeno taková akrobacie ve městě, v ulicích, na střechách, salta a překonávání překážek. To je parkour.

Spojili jsme naše dvě nejoblíbenější aktivity a vytvořili projekt, ve kterém pomocí parkouru objevujeme cizí země a kultury.
Lukáš Kulda a Jan Jenka, freerunneři a parkouristé

A co je tedy freerunning?
Freeruning je hodně podobný, akorát se do toho přidávají salta. Takže akrobacie, jsou tam nějaké přemety, salta pozadu, popředu, po boku, různé variace. Je to taková trošku gymnastika venku. Je to možná ještě víc efektnější, než parkour.

Pohyb není žádná věda? Jak začít s Free runningem? Naučíme vás základům umění pohybu

Pohyb je pro lidstvo přirozený (ilustrační foto)

Radioporadna: Jakub Dohnal - Jak začít s Free runningem nebo Parkourem? Naučíme vás základům umění pohybu. Zajímavá osobnost je hostem Radioporadny Českého rozhlasu Hradec Králové každý všední den po 11. hodině.

Jak to vůbec vzniklo a kdo na to přišel? Představuji si, že nějaký teenager dobíhal tramvaj nebo autobus, nemohl to stihnout, tak si to prostě zkrátil a přeskočil nějakou zídku. Možná to tak začalo, ne?
Parkour založil Francouz David Belle a vzniklo to z takového mixu bojových sportů a dá se říci vojenského výcviku. Za těch posledních zhruba 20 let, co to existuje, se to už vyvinulo spíš v takovou disciplínu, dá se říci sport, kdy se pořádají různé soutěže. Hodnotí se třeba náročnost triků, hodnotí se, jak rychle člověk překoná určitou dráhu z bodu A do bodu B. Hodně se vyvíjí tento sport.

Mimochodem, jak jste přišli dnes k nám do rozhlasu? Rovně, pěšky nebo jste skákali také přes nějaký plůtek a lavičku? Co, Lukáši?
Lukáš Kulda: Já jsem trošku pospíchal ráno na vlak, takže jsem si něco přeskočil, ale je ještě dost zima takhle po ránu. Takže žádná saltíčka nebyla.
Jan Jenka: U mě v pohodě ráno, já jsem stíhal, takže jsem nepotřeboval nikam spěchat. Normálně jsme šel pěšky přímo do auta a s autem žádné přeskoky neuděláte, takže krásně rovně.

Jak jste se k němu dostali vy dva? A kolik vám bylo let, když teď máte 24. Tak kolik vám bylo, když jste viděli parkour poprvé a začalo vás to bavit?
Lukáš Kulda: Já jsem začínal zhruba kolem těch 13 let, asi v 8. třídě. Jezdil jsem na skateboardu a na snowboardu. Takže jsem měl vztah k extrémnějším sportům. V zimě jsme trénovali saltíčka do žíněnek a do sněhu a pak na seníku, takhle jsme začínali. Myslím, že oba dva nás lákaly adrenalinové sporty.
Jan Jenka: V době, kdy jsme začínali, tak byl parkour u nás, dá se říct, ještě v plenkách. Nikdo to tady ještě pořádně nedělal, dovolím si říct. Byli jsme jedni z prvních ještě s dalšími zhruba 20 lidmi, co to v Česku začali provozovat. Takže nebyli žádní trenéři, všechno jsme odkoukávali z videa, z YouTube. A co nás zaujalo, tak jsme si šli hned zkusit třeba na trávu nebo někam na seno a přinejlepším někam do tělocvičny, když nás pustili.

S parkourem můžete procestovat celý svět

Mladá generace bez videa a YouTube asi nemůže být, vy jste se v tom už narodili. Takže své triky natáčíte a sdílíte na těch sociálních sítích, aby to viděli i ostatní.
My jsme to chtěli pojmout trošku originálněji, než je současná moderní forma blogu. Vždycky jsme chtěli s tím parkourem i cestovat. Takže jsme spojili tyto aktivity a začali jsme natáčet takové parkourové průvodce po různých světových městech. A potom už dál jsme začali točit takové 10minutové epizody. Což se v uvozovkách zvrhlo v naše dva filmy, které máme z minulého a z tohoto roku.

Ony přeskoky ve světě a propojení freerunningu s cestováním, to mne zajímá. Koho napadlo, že u toho ještě natáčíte dokumenty a cestopisy?
Jan Jenka: Začnu od úplného začátku, kdy jsem ukončil studium na vysoké škole a odjel jsem na dva roky do zahraničí, do Anglie. Odtud jsem začínal cestovat a napadl mě projekt, že bychom mohli tyto epizody natáčet, že bychom mohli spojit parkour s cestováním. Tak jsem hned koupil letenku, odjel jsem do Bangkoku, tam jsem natočil první epizodu Jump N Travel. Potom se ke mně přidal Lukáš a druhou epizodu už jsme natáčeli spolu. A nějak v tuto dobu si nás všiml český Red Bull, pod kterým jsme začali tyto epizody vydávat. A myslím si, že se nám to povedlo. Natočili jsme celkem dvě série těchto epizod a dva filmy.

S parkourem můžete procestovat celý svět

Kde všude už jste si tedy svět proskákali? Protože předpokládám, že to není jen o to projít památky, ale zase skákat a natáčet to na video. A ukázat svět touto zajímavou formou ve skoku, když to tak řeknu. Tak kde všude jste skákali?
Začali jsme, to ještě nebylo součástí projektu, ve 14, 15 letech první cestou na Slovensko, kde jsme trénovali s jinými lidmi. Pak Honza odjel poprvé do Bangkoku do Asie a já jsem potom za ním další měsíc přijel do Anglie, kde jsme natočili další epizodu. Ze začátku jsme cestovali hlavně po Evropě, bylo to Norsko, Barcelona, pak ještě Chorvatsko a další místa.

Kde se nejlépe skáče? Kde jsou tomu nejvíce nakloněni? Protože samozřejmě asi ne všichni to vidí rádi, že jim přeskakujete nějakou lavičku, ne?
Tak strašně nadšení byli v Asii, v asijských zemích, těm se to strašně líbilo. To se vždycky lidi zastavili a koukali na nás. Tleskali tomu. Ten sport tam ještě není tak známý, takže na to koukali docela s otevřenou pusou.

Parkour v Peru

To je váš film o Vietnamu, který získal ocenění?
Získal první cenu v kategorii cestopisy na Mezinárodním festivalu outdoor filmů. Byla tam obrovská konkurence, přihlášených bylo nějakých 1280 filmů. To jsme vůbec nečekali, takový úspěch. My jsme se tam vlastně ani nepřihlašovali. Přihlásili nás kluci z Red Bullu a mě potom volali z produkce toho festivalu, že jsme vyhráli jednu z hlavních cen. Potom na udílení cen v pražské Lucerně se dozvěděli, že jsme vyhráli první místo.

Co vám říkali ti organizátoři? Ptali jste se jich, proč jste vyhráli zrovna vy?
My jsme se neptali proč. Ale spíš bylo zajímavé, že vždy, když před námi někoho vyhlásili, tak každý děkoval hercům a celé produkci, celému týmu. A teď jsme tam přišli jen ve dvou a celé jsme to natočili a hráli. Takže to bylo zajímavé a super.

Úžasná věc se vám povedla. A teď je na světě další film, ten je tuším o Peru?
Přesně tak. V Peru to bylo trošku složitější a víc dobrodružnější. A díky tomu, že jsme tam museli překonávat vysoké nadmořský výšky, byli jsme skoro v 5000 metrech nad mořem. tak tam už se parkour nedělá úplně nejlépe.

Ale zvládli jste to, film je na světě. Teď měl premiéru v Hradci Králové. Kde můžeme vaše cestopisné dokumenty vidět v nejbližší době?
V pátek 15. března například promítáme v Červeném Kostelci. A pak ještě tady poblíž budeme mít v Náchodě premiéru 23. března. Před tím ještě budou další města jako třeba Brno nebo Plzeň. Celkem máme osm zastávek premiérové tour. Najdete všechno na webu jumpntravel.cz

Čtěte takéJump N Travel

Chystáte se zase někam do světa v nejbližší době natáčet? Prozkoumáváte svět vaší jedinečnou speciální metodou v pohybu, ve vzduchu, těmi úžasnými akrobatickými kousky.
Až nám skončí ty premiéry, tak jsme už kupovali minulý týden letenky na Srí Lanku, kde bychom to chtěli trošku víc proskákat a vydat nějaký kontent na YouTube, nějaká videa. Nebude to tedy další film, ale spíš takový další cestovatelský díl.

Lukáš Kulda a Jan Jenka ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové spolu s Jakubem Schmidtem

Tak šťastnou cestu a hlavně bezpečně. Až se vrátíte ze Srí Lanky, tak se na vás určitě těšíme a třeba si zase popovídáme. Díky, pánové, ať se daří. Na shledanou.
My děkujeme za pozvání. Na shledanou.

autoři: Jakub Schmidt , baj
Spustit audio

Související