Podchodem choď! Hradecká Walk Thru Gallery ráda lidem ukazuje ve veřejném prostoru kvalitní umění
Teď bude řeč o umění ve veřejném prostoru a o galeriích, do kterých nemusíte chodit, protože jsou kolem nás. Jednu takovou máme v Hradci Králové v podchodu u kina Bio Centrál na třídě Karla IV., kde své obrazy aktuálně vystavuje malířka Nikola Kopp Lourková. A je tu s námi i teoretička dějin umění Michaela Kotlandová, která je kurátorkou hradecké Walk Thru Gallery.
Představte nám hradeckou Walk Thru Gallery nebo také Galerii V Podchodu, kolem které Hradečáci denně chodí a mohou si všímat krásného umění.
Michaela Kotlandová: Galerie funguje od roku 2009, jde o osm vitrín v rameni podchodu u kina Bio Centrál a tematicky se zaměřuje na současné mladé umění. Vystavujeme výtvarníky z vysokých uměleckých škol jako je například Akademie výtvarných umění či UMPRUM v Praze, ale i brněnská Fakulta výtvarných umění. Snažíme se dostat do Hradce současné mladé umělce.
A vy jste byla u toho, když v roce 2009 galerie vznikla? Protože to byla docela odvážná myšlenka.
Michaela Kotlandová: Nebyla jsem přímo u toho, ale chodila jsem na vernisáže, právě proto, že to bylo odvážné. Začala jsem si všímat, že se v podchodu něco děje. A po pár návštěvách mi tehdy kurátor Pavel Doskočil galerii předal.
Galerie funguje od roku 2009, je to osm vitrín v rameni podchodu u kina Bio Centrál a tematicky se zaměřuje na současné mladé umění.
Michaela Kotlandová, teoretička dějin umění a kurátorka Walk Thru Gallery
Vy jste obě dvě z Hradce Králové, tak se zeptám Nikoly, jestli si tohoto prostoru jako umělkyně, všimla už dříve?
Nikola Kopp Lourková: Já jsem o tom věděla, chodila jsem v Hradci Králové na víceleté Biskupské gymnázium a vlastně každý den jsem chodila po třídě Karla IV. a tímto podchodem na terminál hromadné dopravy. Viděla jsem, že se tam děje něco zajímavého a tak mi to pořád kolovalo v hlavě a už v době, kdy jsem studovala na UMPRUM v Praze, jsem se chtěla někdy vrátit do Hradce a něco tady vystavit. To se teď povedlo. V podchodu, kterým jsem chodila každý den na autobus. Tak je to takové hezké zakončení.
Co vás přivedlo k malování? Už jako malá holka jste měla k umění vztah?
Nikola Kopp Lourková: Já jsem měla k umění vždy sklony, ale pak to na víceletém gymnáziu šlo úplně stranou a začala jsem malovat až asi v 17 či 18 letech a rovnou olejem. Skočila jsem do toho po hlavě a za dva roky jsem už studovala na Vysoké škole umělecké v Praze. Takže to byla taková rychlovka, naskočila jsem do šíleně rychlého vlaku a od té doby to jede v dost kvapném tempu.
Čtěte také
Michaelo, co vás přivedlo k umění? A také jste se mu někdy věnovala aktivně?
Michaela Kotlandová: Aktivně úplně ne, ale mám za sebou Letní sochařskou akademii na AVU a musím říct, že je to velmi náročné. Obdivuji mladé lidi za to, že se v současné době pustí na výtvarnou dráhu. A k umění mě přivedl asi film. Co si pamatuji, když jsem byla mladší, hodně jsem doma koukala na ČT2 na nezávislé filmy.
Jste vystudovaná teoretička dějin umění, ale zjistil jsem, že během studií jste se podílela na rozhlasové hře vysílané živě mezi Brnem a kanadským Torontem. Tak to je vlastně také umění, ne?
Michaela Kotlandová: Je to tak. Tehdy jsem studovala v Brně, pak jsem tam i žila a dostala se do komunity výtvarníků na FaVU. Chodila jsem tam do ateliéru, na klauzury a stala jsem se součástí jejich party. Takže jsme vymýšleli různé akce a dokonce napsali i rozhlasovou hru, kterou jsme pak online vysílali společně s umělcem žijícím v Torontu.
Modrá barva mne provází celou dobu, symbolizuje mi nekonečno. Prostě nedosažitelno, kam se chci třeba jednou dostat.
Nikola Kopp Lourková, malířka
Nikolo, vy vystavuje své obrazy v průchozí galerii v hradeckém podchodu a vaše obrazy se mi moc líbí. Je tam hodně modré barvy, kterou já miluji.
Nikola Kopp Lourková: Modrá barva mne provází celou dobu, co maluji, už od začátku maluji modrou vždy s příměsí nějaké jiné barvy. Protože pro mě modrá symbolizuje nekonečno. Prostě nedosažitelno, kam se chci třeba jednou dostat.
Čtěte také
Mně to zase připomíná takovou snovou barvu a sny. Takže malujete jen modrou?
Nikola Kopp Lourková: Teď mám takové modré období, už pouze čekám, až to bude čistě modrý monochrom. Prostě jen modrá a nic jiného. Ale vždy se do toho ještě snažím dostat i nějakou kontrastní barvu, aby došlo k určitému napětí. Tento cyklus obrazů byl založen už od začátku na modré, jak říkáte, snové, až melancholické náladě.
Michaelo, vy jste říkala, že ráda dáváte v galerii prostor mladým umělcům. Jak jste se poznala s Nikolou?
Michaela Kotlandová: Mám určitý kurátorský plán galerie a ráda podporuji i současné hradecké umělce. Nikol se ozvala sama s tím, že by tady ráda vystavovala, což mě potěšilo. Já v Hradci Králové už nežiji, bydlím a pracuji v Praze. A je fajn, že jsme se takto potkaly a daly dohromady výstavu Soroboru. Mám z toho radost.
Podchod by mohl fungovat výtvarně tak, aby se v něm mladí lidé potkávali. To je hlavní důvod, jde o spojení lidí s výtvarným uměním.
Michaela Kotlandová, teoretička dějin umění a kurátorka Walk Thru Gallery
Jaké jsou ohlasy Hradečáků na umělce, které už mohli v podchodu vidět?
Michaela Kotlandová: Ohlasy jsou zejména když instalujeme výstavu a jsme dole v pochodu. Lidé se zastavují a vesměs reagují pozitivně. Je vidět, že jsou rádi, když se v tom prostoru něco zajímavého děje.
Jaká je hlavní myšlenka nebo idea Galerie V Podchodu v Hradci Králové? Abychom nemuseli chodit nikam do galerie a platit, naopak galerii přijde zadarmo za námi?
Michaela Kotlandová: Ano, je to tak. V podstatě naše heslo zní: Podchodem choď, které je o umění ve veřejném prostoru i o vizuálu v něm. Je potřeba lidem ukazovat kvalitní umění.
Jak jsme na tom s uměním ve veřejném prostoru? Vy můžete srovnávat, žijete v Praze, studovala jste v Brně. Jak je na tom Hradec, Brno a Praha?
Michaela Kotlandová: Já myslím, že jsme na tom dobře. Ale zejména ve městech, kde působí výtvarná škola, kde je podhoubí, ve kterém fungují výtvarné a umělecké komunity a zakládají se takové různé nezávislé galerie. Potom město funguje mnohem barevněji a je záživnější i pro lidi.
Vy jste také spolupracovala i na návrhu budoucí podoby hradeckého podchodu na třídě Karla IV., protože ten se má rekonstruovat. Asi byste si tam dokázala představit více umění, je to tak?
Michaela Kotlandová: Ano, já bych tam založila hudební klub. V prostoru by se pořádaly kulturní akce, koncerty a výstavy. Do budoucna přemýšlíme i nad tím, jak by mohl podchod fungovat celý výtvarně. Potkávali by se mladí a lidé, kteří prochází tím prostorem. A to je hlavní důvod, proč mě to tam táhne, jde o propojení lidí s kvalitním uměním.
Tak uvidíme, jak to bude s podchodem do budoucna. Každopádně když půjdete podchodem po třídě Karla IV. v Hradci Králové, nezapomeňte si všimnout umění, které tam na vás čeká. Moc děkuji Michaele Kotlandové a Nikole Kopp Lourkové za milý rozhovor.
Související
-
Můj obraz musí mít obsah. Je jako básnička, říká hradecký malíř, výtvarník a pedagog Josef Bavor
Umělec, který v červnu oslaví nádherné životní jubileum, osmdesáté narozeniny, svoji volnou malířskou a grafickou tvorbu představil dosud na mnoha samostatných výstavách.
-
Na cestách a také v galerii i ateliéru aneb Umění na kolejích se slovenským výtvarníkem Lukou Brase
O cestách po světě a také unikátním projektu "Umění na kolejích" si povídáme se světově respektovaným slovenským výtvarníkem Lukou Brase přímo ve speciálním vagonu.
-
Je radost, dívat se na krásný obraz. Ale ještě radostnější je, namalovat si svůj
Krédem Dany Činčarové, výtvarnice a lektorky, která vede kurzy relaxačního malování, jsou slova: radost je se na obraz dívat, ale radostnější je ho malovat.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
