Překvapilo mě, jak moc mi pomohlo setkání s autorem, říká držitelka ceny Magnesia Litera za překlad

Ze srdce blahopřeji k ceně Magnesia Litera. Co pro vás tohle ocenění znamená?
Je to ohromná pocta, zejména pro tu knížku. Magnesia Litera je výborná propagační cena, knížek se dnes vydává velmi mnoho a já jsem ráda, že takto se přeložená knížka trošičku posune na poličkách knihkupectví.

Kniha má spoustu významových rovin. Nejvýraznější je bezdomovecká rovina, ale je tam i náznak naděje nebo přemýšlení o tom, jak dál.
Mgr. Marta Pató, Ph.D., držitelka Ceny Magnesia litera za překlad

Pojďme rovnou říci, o čem ten román vlastně je.
Tak to už je složitější, kniha má spoustu významových rovin. Taková nejvýraznější je bezdomovecká rovina, ale není to jen o tom. Pojednává i o určitém pocitu vyhoření a deziluzi z vývoje společnosti, možná je tam i nějaký náznak naděje nebo přemýšlení o tom, jak dál. Takže jistě velmi aktuální témata pro dnešní dobu, je to současný román.

Čtěte také

„Dvorní“ překladatel her Floriana Zellera: U divadelního překladu musíte myslet na situační kontext

László Szilasi, autor knížky. Čím je vám blízký?
To je poměrně výrazná postava na univerzitě v Szegedu, což je kvalitní a významná instituce, nejlepší univerzita v Maďarsku. Já jsem ho zažila v době studií jako svého učitele a docenta. On se rozhodl, že přestane působit akademicky a bude romanopiscem. A mě zajímalo, co se stalo, proč se z poměrně zajištěné dráhy docenta pustil na nejistou dráhu umělce.

A co jste se dozvěděla?
Těžko říci, ale určitě i skrze tuhle knížku jsem se o něm ledacos nového dozvěděla.

Naznačila jste, že jste v Szegedu v Maďarsku žila a studovala na tamní univerzitě. Potom jste tam také učila český jazyk. Jak na tyto roky vzpomínáte?
Ano, bylo to úžasných 10 let. S ohledem na to, že jsem byla tenkrát mladá, tak teď už z perspektivy mnoha dalších let života zpátky tady v Čechách to byla taková zlatá doba. Určitě se tam stala celá řada zásadních věcí pro můj život a možná jsem si tehdy ani neuvědomovala, jaká to je skvělá možnost, když může člověk v tomto věku proniknout do života a cítění jinojazyčné společnosti. Takže jsem za to všechno vděčná.

Čtěte také

Spisovatelka Lidmila Kábrtová: Prožívejme naplno každý svůj den. Nic se nesmí v životě odkládat

Když se vrátíme zpátky k tomu románu, vám osobně při jeho čtení a překládání muselo být tedy blízké i samotné prostředí, znáte město Szeged. Mě by jako první napadl jen segedinský guláš.
Tak to zrovna ne. Já jsem měla dojem, že jediný segedínský guláš v Szegedu vařím já. Je to něco jako vlašský salát, ten asi v Itálii také nenajdeme. Ale Szeged je moc pěkné město obnovené po katastrofální povodni v oněch bezva letech začátku 20. století. Jsou tam krásné činžáky, Szeged má takový velkoměstský charakter, je to elegantní město, moc jej doporučuji navštívit. Teď se docela jezdí do Maďarska, tak se určitě nezapomeňte zajet podívat i do Szegedu. Mají tam i termální lázně a vaří výbornou maďarskou rybí polévku, halászlé. V Szegedu se také dělá salám uherák. A je tam i továrna, kde se mele paprika, protože okolí města je písčité, zelenina tam pěkně roste a zraje na sluníčku. A mimochodem na Szegedské univerzitě působil nositel Nobelovy ceny Albert Szent-Györgyi, který objevil vitamin C právě na základě zkoumání paprikového prášku.

Marta Pató z Univerzity Pardubice|foto:Honza Ptáček, Český rozhlas

Najdeme tam i nějaké historické památky?
Ne úplně mnoho, protože město bylo nejprve dobyto Turky, pak ho zmíněná povodeň v 19. století srovnala se zemí, ale je to příjemné město, hezké.

Ukázal mi, kde bydlí. A pro mě byla jeho perspektiva důležitá pro pochopení překladu, jakým způsobem se autor nenápadně vložil do textu.
Mgr. Marta Pató, Ph.D., držitelka Ceny Magnesia litera za překlad

Román maďarského autora László Szilasiho Třetí most teď držím v ruce a vy jste mi říkala, že je pozoruhodná i fotografie na přebalu knížky.
Ta fotografie souvisí s tím, že když člověk překládá, tak se snaží převádět nějakou realitu do té své vlastní, do svého jazyka, aby to bylo pochopitelné pro české čtenáře. A to platí i na obálku knihy, není to fotografie ze Szegedu, ale z Hradce Králové. Snímek pořídil Petr Macl, který se v Hradci Králové už mnoho desetiletí stará o bezdomovce.

Čtěte také

Osobnost v sociálních službách Petr Macl: Při rozhodování buďte vždy na straně milosrdenství

Říkáte, že se překladatel snaží promítat do textu svůj vlastní pohled na knížku nebo na to, o čem pojednává, aby to i čtenář u nás pochopil?
To jsem asi neřekla úplně dobře, já bych tam neměla nic promítat. Měla bych text co nejvěrněji přeložit, ale mám k dispozici jen náš jazyk, který má také nějaké své omezené možnosti. Takže se samozřejmě snažím dílo co nejvěrněji přeložit do češtiny, co je původně v maďarštině. Každý překladatel to tak dělá.

Konzultovala jste překlad i s autorem, když se osobně znáte?
Když jsem byla asi v půlce překladu, tak jsem se s autorem setkala a musím říci, že mi to opravdu pomohlo. Protože on má v knize i třeba řadu vymyšlených slov nebo různých slovních hříček, tak jsem mu říkala, jakým způsobem se s tím vším vypořádala a on mi to schválil, byl docela potěšen. Měla jsem z toho pocit, že je rád a věří, že je jeho kniha v dobrých překladatelských rukou. Ale ještě udělal jednu věc, která mi opravdu pomohla. Szeged sice dobře znám a ulice, kde se děj odehrává, jsou mi všechny známé, ale on mi ukázal, kde bydlí a pro mě tato jeho perspektiva byla docela důležitá pro pochopení překladu, jakým způsobem se autor nenápadně vložil do svého textu. Myslím si, že i tím mi umožnil trošku se přiblížit perspektivě tvůrce.

Marta Pató ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Tedy i taková zdánlivá drobnost může překladateli pomoci, aby se co nejvěrněji posunul s textem k českým čtenářům.
Ano, sama jsem se divila, jak mi to pomohlo. Prostě jsem si představovala, jak se dívám z balkonu jeho bytu.

Na čem pracujete teď? Nějaká další pěkná knížka maďarského autora leží u vás na stole?
Ano, zrovna teď o víkendu jsem si něco překládala. Ale jsem pověrčivá, takže vám ještě nic konkrétního neřeknu.

Říká Marta Pató, hungaristka a bohemistka z Katedry literární kultury a slavistiky Filozofické fakulty Univerzity Pardubice. Moc děkuji za rozhovor a ještě jednou gratuluji k ocenění Magnesia Litera za překlad.