Petr Voldán: Kudy do světa

27. srpen 2018
Svět na dosah ruky
0:00
/
0:00

Do zahraničí jezdíme pracovně nebo teď v létě a o prázdninách hlavně na dovolenou. A při cestách po světě si také všímáme, co dělají jinde jinak nebo i lépe. Protože bychom se rádi v lecčems tomu světu i vyrovnali. Takže "Kudy do světa", ptá se - a tak trochu si sám odpovídá -  Petr Voldán, který nám glosu tentokrát posílá z Londýna.

Návrat do míst, kde jsem strávil několik pracovních let života, mě jen utvrzuje v tom, jak je dobré se občas porozhlédnout i "za humna". Abychom nezačali trpět pocitem uspokojení, jak že to dobře všechno děláme a že to tak je nejlepší. A přitom kroutit hlavou, proč jsou ti kolem nás pořád o kousek dál, proč jsou na tom lépe a jak to, že je doháníme nějak pomalu.

Teď v létě je svět v pohybu a také Evropu křižují statisíce turistů. Nás doma nevyjímaje. Sice to není co do množství třeba s Londýnem srovnatelné, ale mnohé by mohlo být snad i úplně stejné. Kupříkladu přístup lidí ve službách k zákazníkům. Tady v Londýně dávno pochopili, že když jsou v tomhle i jen o maličko lepší, než konkurence - a že tu je pořádná, tak se jim to jednoduše vyplatí. Doslova.

Pláž a dovolená

O zákazníka, včetně turisty, se vede boj i prostředky bez velkých investic. Srdečným úsměvem, ochotou se vám věnovat a nikoli ani neodpovědět na pozdrav. Na prodavačích nepoznáte celodenní náročný zápřah, nebaví se s vámi přes pult s nedožvýkaným soustem svačiny v puse.

Neumím si tu představit příhodu, kterou jsem slyšel v jednom Královském věnném městě. Neleží zrovna na hlavních turistických trasách a tak by se zdálo, že si tamní podnikatelé v občerstvení budou vážit každého výletníka, který se tu zastaví.

Překvapená babička

Ale věřte nevěřte, když autobus plný zahraničních turistů, z Japonska tuším, obsypal stánek jednoho podnikatele se zmrzlinou, ukázalo se, že jejich výjimečný příspěvek do pokladny nebyl tak vítaný, jak by se určitě zdálo zmrzlinářům i tady v Londýně. Na radnici totiž dorazila stížnost na osoby, které zájezd doprovázely, že kvůli vykoupení zmrzliny zahraničními turisty, neměli odpoledne co prodávat místním.

Příběh pro mě nepochopitelný, hodný všech učebnic o podnikání do kapitoly "Tudy cesta nevede". A když, leda ke krachu, pokud neumíte zabrat a vyrobit nebo sehnat zmrzliny víc, než znuděně prodáváte každý den.

Takže tudy cesta do světa opravdu nevede. A vlastně ani za humna ne. Ale teď už úspěšné pondělí i celý týden.