Petr Voldán: Čemu se divíme

Sprejerské téma není na našich rozhlasových vlnách ojedinělé. Tento týden jsme bohužel museli informovat o dalším “útoku”, ke kterému došlo tentokrát v Ústí nad Orlicí. Není to nové téma ani pro Petra Voldána a jeho dnešní glosu.

Čtěte také

Nelze popřít, že sprejeři opravdu dokázali některá místa svým specifickým výtvarným uměním pozvednout a zkrášlit. Temné kouty, šedivé nevzhledné stěny i štíty budov prokouknou po oživení zajímavě barevnými motivy. Respektované, často umělecky hodnotné projevy sprejerů známe i ze světa.

Ale pak máme slaboduché vandaly, mnohdy výtvarně nulové úrovně, kteří ve zbabělé anonymitě noci, schovaní do kapucí hrdinně ničí fasády, zastávky nebo vagony vlaků i metra. Některé čmáraniny jsou podpisem, jiné jen projevem chabé inteligence. Pokaždé ale odporným způsobem hyzdí města, štvou lidi, ničí majetek a stojí nás hromadu peněz.

Naposledy se nějaký “silák ducha” předvedl v Ústí nad Orlicí

Čtěte také

Kříže ani ne hákové na mnoha domech, včetně národní kulturní památky - Roškotova divadla, svědčí o pramalé inteligenci autora či autorů.

Je ironií, že v Ústí nad Orlicí v minulosti ve snaze omezit ničení majetku nabídli sprejerům legální plochy. V tamním podchodu se realizovalo v roce 2016 na dvacet zájemců z celé republiky a místo prokouklo.

Podobnou cestou jdou i jinde, připomenu Pardubice a další města. Potíž je, že legální plochu využijí hlavně skuteční sprejerští umělci. Kdežto hejskové a vandalové potřebují svoje ego - ve tmě obří a na veřejnosti prťavoučké, živit tajně.

Což je možná nápověda

Ve švýcarském Curychu například testují poplašné lampy, které se rozsvítí a blikáním signalizují, když akustické čidlo zjistí na zastávce zvuk protřepávaní sprejové barvy. Ve Švýcarsku se problémem asi zabývají vážně. A pak jsou země, kde tresty jsou nelítostně tvrdé a sprejeři si musí choutky čmárat na cizí majetek hodně rozmyslet.

To my se spoustu let hlavně divíme

A láteříme, děláme bu bu bu a většina případů mizí do ztracena. Jako nehorázné peníze z kapes rozezlených, bezmocných soukromníků nebo našich společných pokladen měst a obcí.

Vyhledávání pachatelů je bezzubé, a když už úspěšné, tresty legrační, pokud jsou. Navíc demotivující pro policisty, protože mají ty samé sprejery v akci znovu málem rychleji, než schnou jejich barvy. Dokud nám to opravdu nebude vadit a nebudeme chtít skutečně vandalismus účinně a promyšleně potírat, včetně přísných trestů, nezbude se zas a zas ptát - čemu se divíme?

Bohužel a tak už klidný pátek a celý víkend.

autoři: Petr Voldán , baj
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?