Petr Voldán: Čemu se divíme

Národní kulturní památku v Ústí nad Orlicí pomaloval vandal svastikou. Případem se zabývá policie
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Národní kulturní památku v Ústí nad Orlicí pomaloval vandal svastikou. Případem se zabývá policie
0:00
/
0:00

Sprejerské téma není na našich rozhlasových vlnách ojedinělé. Tento týden jsme bohužel museli informovat o dalším “útoku”, ke kterému došlo tentokrát v Ústí nad Orlicí. Není to nové téma ani pro Petra Voldána a jeho dnešní glosu.

Nelze popřít, že sprejeři opravdu dokázali některá místa svým specifickým výtvarným uměním pozvednout a zkrášlit. Temné kouty, šedivé nevzhledné stěny i štíty budov prokouknou po oživení zajímavě barevnými motivy. Respektované, často umělecky hodnotné projevy sprejerů známe i ze světa.

Ale pak máme slaboduché vandaly, mnohdy výtvarně nulové úrovně, kteří ve zbabělé anonymitě noci, schovaní do kapucí hrdinně ničí fasády, zastávky nebo vagony vlaků i metra. Některé čmáraniny jsou podpisem, jiné jen projevem chabé inteligence. Pokaždé ale odporným způsobem hyzdí města, štvou lidi, ničí majetek a stojí nás hromadu peněz.

Naposledy se nějaký “silák ducha” předvedl v Ústí nad Orlicí

Kříže ani ne hákové na mnoha domech, včetně národní kulturní památky - Roškotova divadla, svědčí o pramalé inteligenci autora či autorů.

Je ironií, že v Ústí nad Orlicí v minulosti ve snaze omezit ničení majetku nabídli sprejerům legální plochy. V tamním podchodu se realizovalo v roce 2016 na dvacet zájemců z celé republiky a místo prokouklo.

Podobnou cestou jdou i jinde, připomenu Pardubice a další města. Potíž je, že legální plochu využijí hlavně skuteční sprejerští umělci. Kdežto hejskové a vandalové potřebují svoje ego - ve tmě obří a na veřejnosti prťavoučké, živit tajně.

Což je možná nápověda

Ve švýcarském Curychu například testují poplašné lampy, které se rozsvítí a blikáním signalizují, když akustické čidlo zjistí na zastávce zvuk protřepávaní sprejové barvy. Ve Švýcarsku se problémem asi zabývají vážně. A pak jsou země, kde tresty jsou nelítostně tvrdé a sprejeři si musí choutky čmárat na cizí majetek hodně rozmyslet.

To my se spoustu let hlavně divíme

A láteříme, děláme bu bu bu a většina případů mizí do ztracena. Jako nehorázné peníze z kapes rozezlených, bezmocných soukromníků nebo našich společných pokladen měst a obcí.

Vyhledávání pachatelů je bezzubé, a když už úspěšné, tresty legrační, pokud jsou. Navíc demotivující pro policisty, protože mají ty samé sprejery v akci znovu málem rychleji, než schnou jejich barvy. Dokud nám to opravdu nebude vadit a nebudeme chtít skutečně vandalismus účinně a promyšleně potírat, včetně přísných trestů, nezbude se zas a zas ptát - čemu se divíme?

Bohužel a tak už klidný pátek a celý víkend.

Spustit audio

Související