Petr Sovič a Gramofon pro vás našli zapomenuté české hudební perly, které jinde neuslyšíte
Dnes máme ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové hned dva hosty. Na návštěvu sem k nám přišli hudebníci Petr Sovič a Vladimír Šrámek. Chtějí všechny pozvat na koncert, ale také představit svou kapelu Gramofon.
Jaký je vlastně správný název vaší kapely, řekněte jaký používáte. Je to PS Gramofon nebo Petr Sovič a Gramofon nebo jen Gramofon?
My používáme variantu Petr Sovič a Gramofon.
Říká Petr Sovič, swingový zpěvák, zakladatel a kapelník orchestru Golden Big Band Prague, o kterém už jsme na frekvencích Českého rozhlasu Hradec Králové mluvili. Ale u vzniku Gramofonu nikoliv. To byl prý zase hlavně nápad Vladimíra Šrámka. Je to tak? Jak to bylo?
Ano, je to tak. Stál jsem u toho nápadu já a můj kolega Tomáš Votava.
Vy jste se prý potkali úplně náhodou. Ona sestava, která hraje v Gramofonu.
My jsme se s Vláďou potkali na křtu desky našeho kamaráda, shodou okolností právě v Hradci Králové. A povídali jsme si o muzice. Protože jsme zjistili, že máme podobný náhled na hudební průmysl nejen u nás, ale vůbec, a máme i podobné vzory v muzice, tak jsme si říkali, že by bylo fajn to zúročit a založit projekt, který by byl takovou radostnou událostí pro nás oba. Těch aktivit je moře a tím, že jsme to chtěli směřovat nějakým směrem, tak jsme se de facto našli.
Kolik vás je v Gramofonu, když představíme i ostatní členy?
Jsme čtyři hudebníci Jiří Pavlík piano, Jan Hanzl kontrabas, já - tedy Vladimír Šrámek kytara a Tomáš Votava bicí nástroje. A samozřejmě Petr Sovič.
Je moderní doba, fanynky nám píší hezké vzkazy. My si toho moc vážíme. Je to pro nás velká motivace do další práce.
Petr Sovič a Vladimír Šrámek, kapela Gramofon
Říká zpěvák Petr Sovič. Co hrajete za muziku? Dala se dohromady parta hudebníků, co mají rádi swing a jazz. Kterým směrem jdete v této kapele? Pokračujete v tom, co máte nejraději?
Určitě. Už jsem předeslal, když jsme se s Vláďou potkali, tak jsme si říkali, že je nám trošku líto, protože v Čechách je stále zájem o českou muziku, že je škoda, že se prostě hraje pořád podobný play list. Je spousta krásných písniček třeba z období 50., 60. let minulého století, které mají českého autora a české texty. Nechci teď encyklopedicky jmenovat, ale když si člověk vzpomene na krásný písničky z divadla Semafor a vůbec divadel malých forem, když se v 60. letech rodila populární hudební scéna, tak je tam spousta krásných melodií, které stojí za to si připomenout. A kluky jsme ty melodie našli. Snažíme o to, aby na koncertech Gramofonu zněla česká swingová muzika a nejen swingová. A myslíme si, že to padá na úrodnou půdu z ohlasu posluchačů a diváků.
Nejkrásnější swingová tradice v Hradci Králové. 34. vánoční koncert BigBandu Jiřího Pavlíka
Zkoušíme na koncert a těšíme se. Stejně jako na naše hosty Janu Svobodovou a Petra Soviče. Mimořádná situace nastane i pro kapelníka Jirku Pavlíka, který se na moment stane hostem svého vlastního vánočního koncertu, neboť je členem Petrovy kapely Petr Sovič & Gramofon.
Když jsem se dívala na písničky, co hrajete, tak je tam třeba i Jó, třešně zrály, potom Lady karneval a podobně. To ale nejsou úplně typicky swingové melodie. Máte to v nějaké swingové úpravě?
Máme vesměs autorská aranžmá, která má na svědomí právě Vláďa Šrámek nebo i Tomáš Votava či Jirka Pavlík, který také sem tam něco přinese. Každopádně jsme se snažili, aby to byl takový pestrý mix muziky, kterou máme rádi. Vzhledem k tomu, že je zapotřebí vždy ty méně známé písničky nahradit známějšími, tak jsme se snažili o to, aby náš hlavní koncertní program byl takovým pestrým mixem, i co se týče třeba hudebních dekád, protože písničky Karla Gotta nebo Waldemara Matušky byly určité mezníky 60. let. Oba jsou legendami. Ale právě v kontrastu s Jiřím Suchým vzniká docela zajímavý prostor pro to, věnovat se nějakým způsobem i dramaturgii a prodiskutovat jejich spolupráci, protože shodou okolností oba dva měli blízko k divadlu Semafor. Nechci tím zatěžovat posluchače, mohli bychom si tu hodiny povídat o dramaturgiích koncertů, ale nejlepší bude přijít se na nás podívat a přesvědčit se.
Zpíváte tedy jen česky?
Jenom česky.
Vybíráte si hity nebo i písničky méně známé. Fungujete něco přes rok, objevili jste nějaké zapomenuté hudební perly?
Myslím, a Vláďa mi to možná potvrdí, protože se blíží Vánoce a také náš vánoční koncert, třeba taková písnička Sníh ve vlasech od Jiřího Suchého je nádherná věc, co se týče melodie i textu. A nevím, zda ji posluchači Českého rozhlasu Hradec Králové znají. Pokud ne, tak si ji doporučuji najít, protože to je skvost a méně hraná záležitost. Takže tu jsme vytáhli do repertoáru a hrajeme ji pravidelně v tom období adventu a na vánočních koncertech. Mnoho lidí je pak právě překvapeno a s údivem poslouchají tyto písničky, protože je jinde je neslyší.
Trumpetista od Boha a od babičky. Osmiletý Petr Stránský z Trutnova jazzuje i s kapelou
„Hru na trubku vymyslela babička," směje se dědeček Petr Mádle, který je sám hudebním vědcem a klavíristou. A vysvětluje: „My jsme oba učitelé z hudební školy. Vnuk je živé dítě a proto jsme si řekli, že potřebuje něco razantního, kde tu energii vybije. To trubka nabízí asi víc než housle nebo piano."
Krásně jsme si teď zahráli vaši písničku Žárlivá milenka. Tak pánové, nedá mi to se nezeptat, jak je to u vás? Žárlí vaše partnerky, když jste hudebníci?
Nevím, jak u Vládi, to musí říct Vláďa sám, ale u mě ne, je to tak nějak přirozené.
U mě je to úplně stejné. Také partnerka nežárlí.
Například rockeři jsou úplně automaticky bráni za divočáky, ale přeci jen vaše hudba má v sobě něco klidného, elegantního, šarmantního. Ale i tak zpěvák, kytarista, to musí být pro posluchačky a fanynky přitažlivé, ne? Užíváte si to?
Ano, je to tak. Užíváme si to. Nejkrásnější na tom je, že hrajeme často pro velmi pestré generace. Chodí na nás starší posluchači, chodí na nás i mladší. Muzikanti dokonce třeba tady v královéhradeckém regionu i muzikantky. A nejlepší je pozorovat reakci publika, konkrétně i ženské populace. Protože tam je reakce většinou velice příznivá a je úplně jedno, zda je posluchačkám 30 nebo 50 let. Nejvytrvalejší jsou dámy nad 50. Ty nám píší i dopisy, sledují Facebook. Dnes je moderní doba, takže nám píší hezké vzkazy. My si toho moc vážíme. Je to pro nás velká motivace do další práce.
Vzpomenete si na své hudební začátky? O vás Petře vím, že jste snad ve 12 letech začínal s trubkou.
Je to tak. Pak jsem přidal bicí, ale to už je hodně dávno.
Dokážete si vybavit nějaký moment, kdy vás chytil právě swing? Nějakou konkrétní písničku?
Já to mám spojené se svými prarodiči, protože samozřejmě nejen rodiče, ale i prarodiče ovlivňují člověka v době vývoje a v pubertě. Děda je telegrafista a nějakým způsobem na vojně přičichnul k swingové muzice, protože hledali bubeníka a potřebovali někoho, kdo měl rytmus. Tak jako telegrafista zasedl za bicí soupravu a nadchlo ho to. Celé dětství, když jsme trávili společně volný čas, tak mi vyprávěl o swingové muzice, která ho oslovila. A probudil u mne zájem a začal jsem hrát excellent, pak samozřejmě swing, a potom jsem založil také velký Big Band, což byl můj sen.
Tak my přejeme, ať se to daří dál. A vy Vladimíre? Vy jste začínal na ZUŠ hrát na violoncello, chodil jste i do sboru. Pak přišla kytara. Proč ta nakonec vyhrála?
Protože můj strýc hrál na kytaru a měl kapelu. Tam jsem to viděl poprvé a strašně mě to zaujalo. Na jednom soustředění se sborem byli kamarádi, vrstevníci, kteří už v té době hráli a měli kapelu. Tak mě to chytlo a rozhodl jsem se jako samouk na kytaru začít hrát. Potom jsem měl příležitost dostat se k panu učiteli Marku Bělohlávkovi, který mě vedl až do nástupu na konzervatoř. A díky němu jsem se dostal do Big Bandu Jiřího Hasala a tam propukla naplno láska k swingu. A ta mě drží doteď.
Čtěte takéPetr Sovič & Gramofon
Jak vidím, tak všude je ta hudba už v rodině. Je důležité mít správný základ. Ale my jsme říkali, že pozveme posluchače také na váš koncert v Hradci Králové.
Pomalu, i když to neradi slyšíme, se blíží čas adventu a blíží se Vánoce. Kolik zbývá? Něco přes 40 dní do Vánoc? A my se těšíme na posluchače z Hradce Králové i okolí koncertem, který bude ve studiu Beseda v Klicperově divadle v Hradci Králové od 19:30 hodin ve středu 5. prosince. Chtěli bychom posluchače nalákat na příjemnou předvánoční atmosféru, na takový ten čas, kdy je potřeba si vydechnout, protože ne každý má Vánoce jako svátky klidu. Většinou se lidé honí, aby všechno zvládli. Poctivé hospodyňky, aby napekly, navařily. A my chceme, aby si všichni s námi vydechli, aby se zaposlouchali do krásných, nejen vánočních melodií. Věřím, že to bude příjemné pro nás a doufám, že i pro naše posluchače.
Děkujeme za pozvání, mějte se moc hezky, pánové, ať se daří a na slyšenou zase někdy.
Na slyšenou a také děkujeme za pozvání.
Související
-
Pro Ondřeje Rumla je život hudbou a hudba životem
Ondřej Ruml začínal jako hráč na pětistrunné banjo v bluegrassové kapele Modrotisk. Po studiu zpěvu na Konzervatoři Jaroslava Ježka vystupoval převážně v pražských ...
-
Festival Jazz Goes to Town chce hudbou rozzářit a probudit Hradec Králové. Přidejte se!
Dnes vás budeme zvát na festival Jazz Goes to Town, který se projde Hradcem Králové už tento týden. Naším hostem je dramaturg festivalu Zdeněk Závodný.
-
Co je nejkrásnější? Když děti baví dělat muziku. Týniště nad...
Dnes budeme hodně mluvit o swingu, o jazzu a taky o jednom legendárním týnišťském swingovém festivalu, který v pátek 2. a v sobotu 3. června 2017 potěší každého, kd...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
