Nejkrásnější swingová tradice v Hradci Králové. 34. vánoční koncert BigBandu Jiřího Pavlíka

11. prosinec 2017

Zkoušíme na koncert a těšíme se. Stejně jako na naše hosty Janu Svobodovou a Petra Soviče. Mimořádná situace nastane i pro kapelníka Jirku Pavlíka, který se na moment stane hostem svého vlastního vánočního koncertu, neboť je členem Petrovy kapely Petr Sovič & Gramofon.

Tradiční, již 34.Vánoční swingový koncert hradeckého bigbandu začíná v pondělí 11 prosince v 19:00 hodin ve Velkém sále Kongresového centra Aldis. Uslyšíte nejen vánoční, nejen swingové, nejen české melodie.

Muzikant, jazzman, swingař, pianista, kapelník BigBandu Jiřího Pavlíka a hlavně můj kamarád Jiří Pavlík uavítal k nám do rozhlasového studia, aby vás pozval na letošní vánoční swingový koncert.
Ano, zazní v pondělí a bude už 34. v řadě za sebou bez přerušení. To je, myslím ta nejkrásnější předvánoční swingová tradice v Hradci Králové.

Budou určitě i nějaká hudební překvapení. Třeba v podobě hostů?
Nejen v podobě hostů, ale já mám ve zvyku na každý z našich koncertů zařazovat aranžmá a úpravy skladeb, které doposud ještě nezazněly. Ať v podání orchestru nebo vůbec v Hradci. Letos to budeme reprezentovat neskutečným provedením nádherných skladeb, které jsme získali z originální knihovny orchestru Counta Basieho, takže ty zazní. No a pak jsme namíchali mix vánočních a nejenom swingových melodií. A k tomu jsme si pozvali hosty povolané a osvědčené z minulého koncertu. Tedy zpěvačku Janu Svobodovou a kapelníka, ale také zpěváka a mimo jiné i tvého kolegu moderátora Petra Soviče.

Jiří Pavlík ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Můžeme Petra Soviče trošku přiblížit?
Já jsem Petra poprvé slyšel ve spojitosti s kapelou Žižkovanka, což je dechová hudba. A záhy jsem objevil jeho obrovský počin a odvahu a sice to, že založil kapelu Golden Big Band Prague, kterou vede jako kapelník a před kterou stojí, zpívá a zve si řadu významných hostů. Co nás spojilo hned při první naší schůzce, byla láska ke starým českým swingovým písničkám. A to nás spojuje dodnes, protože spolupracujeme také v projektu kapely Gramofon, kde je Petr Sovič zpěvákem. Objevujeme mnohdy zapomenuté nádherné české swingové písničky.

Připomeňme v kolika vlastně hudebních uskupeních ty hraješ? Protože to není jen tvůj hradecký BigBand, Gramofon Petra Soviče, ale také StopTimeBand a PuzzleJazz.
Ano. A to je v podstatě vše. Jezdím a chodím velice rád ještě hostovat ještě do Big Bandu Jiřího Hasala.

A taky učíš děti ve Smiřicích?
Ano, v Základní umělecké škole Smiřice a v naší pobočce v Předměřicích. A teď mám krátký úvazek také na Základní umělecké škole na Střezině.

Jiří Pavlík u klavíru

Jak to všechno zvládáš a stíháš? Protože to se mi zdá úplně nemožné na jednoho člověka.
Někdy je to náročné, ale někdy je to velmi zábavné.

Rodina, ta si tě ale asi moc neužije.
To je otázka pro ně a myslím si, že odpověď asi tušíme.

Když se vrátíme zpátky k těm dětem, které učíš na Střezině i ve Smiřicích. To tě baví?
To mě baví velice, jinak bych to asi nedělal. Je to ale úplně jiná parketa, protože tam člověk nesmí neztratit nervy. Já totiž vůbec nejsem povahou kliďas a myslím si, že třeba jedna z těch věcí, která mě obohacuje z toho učení, je i to, že ty děti mě učí takovému správnému a jinému pohledu nejen na tu výuku, ale i sama na sebe. Učí mě té trpělivosti. Někdy méně intenzivně, někdy velmi výrazně intenzivně.

Jak je to dlouho, co už stojíš za BigBandem Jiřího Pavlíka.
Ano, někdy mám chuť odejít za BigBand, ale stojím za ním velmi rád a velmi hrdě před BigBandem. Je to už 6 let, je to neuvěřitelné, jak rychle to utíká. Ale členem té kapely jsem byl vlastně už v úplných začátcích. Já jsem měl veliké štěstí, že tenkrát rodiče říkali: běž se podívat na Střelnici, je tady nějaké obnovené swingové těleso. Tak jsem měl tu příležitost a s velkou hrdostí to říkám, že jsem byl na tom prvním koncertě v roce 1983 v tom dřevěném domečku na dvoře Kulturního domu Střelnice. Tenkrát dirigoval legendární Miroslav Mužík. A kapela byla obsazena velice hvězdnými jmény.

Jiří Pavlík u klavíru

A byl to trošičku možná tvůj splněný sen, postavit se před BigBand?
Byl to obrovský sen, který si stále naplňuji a snažím se naplňovat co nejzodpovědněji. Je to také obrovská krása, která naplňuje. Protože to je nejenom práce s muzikou a s tím notovým materiálem, ale také s velkou hromadou velmi rozličných lidí. My, jak jsme amatéři, tak máme rozličné profese, máme své rozličné životní osudy a to vše je potřeba vhodně namíchat. Trochu někde obrousit, někde paličkou přiklepnout, protože to jde ztuha a tak trochu všechno dát do kupy a pak to předložit posluchačům. A tvářit se, že je to naprosto samozřejmé.

Takže nejen ty děti jsou na nervy, ale možná i ten BigBand? Tam se člověk také trošku učí.
To učí bych podtrhl třikrát. Protože se učím neustále. A učím se s velkou chutí. Když o sobě přemýšlím někdy na pokraji shonu a zhroucení, tak si říkám, proč to vlastně člověk dělá. A zjišťuji, že mi to neustále přináší do života něco nového. Ať v podobě muziky nebo setkávání s novými lidmi. A to si myslím, že je pro mě osobně ten motor, který mě žene dopředu.

A tvé hudební začátky? Máš v rodině nějaké hudební kořeny a geny?
Můj dědeček, který se mimochodem jmenoval Jiří Dvořák a byl z Opočna, tak mě vedl k muzice od mala. Já jsem chodil do Základní umělecké školy, tenkrát Lidové školy umění, hrál jsem na klavír. Později jsem začal hrát na klarinet a saxofon. Děda byl takového ražení, že mu přišlo naprosto přirozené, podívej se, každý by měl umět na kytaru, piano si s sebou na výlet nevezmeš. Koupil kytaru a během týdne mě naučil pár akordů. A já od té doby vím, že mám doma kytaru a mohu na ní cvičit. Od toho byl kousíček k base. Ale mým nástrojem je stále klavír a vždycky bude. Pořídil jsem si nedávno originál Hammond varhany, na které občas chodíme hrát i s jazzovou partou. A ta cesta pak vedla k mým velkým vzorům a učitelům, jakými byl třeba vynikající pianista Karel Růžička, s kterým jsem měl příležitost se setkat. Nebo Emil Viklický, nebo Vojta Ekrt. A to vše byly obrovské vlivy, které vedly mou cestu. A tady v Hradci dva velcí kapelníci, nesmazatelní, pan Jiří Hasal a pan Miroslav Mužík.

Jiří Pavlík ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové s Jakubem Schmidtem

Ale zase na druhou stranu musíme říct, že se pořád rodí noví a noví swingaři.
Je velká řada mladých talentů. Zmiňovali jsme mé působení na Základní umělecké škole na Střezině, tam všichni určitě v Hradci Králové znají Střezinský taneční orchestr STO Tomáše Muchy, kde je opravdu velká škála velice nadějných mladých muzikantů. Mnoho z nich se vydává cestou i studia konzervatoře a pokračuje dál. A to jsou prostě ty otevřené brány. Možná si to teď ani neuvědomujeme v tom našem působení, ale my jsme teď v roli těch Hasalů a Mužíků. A otvíráme ty pomyslné dveře a směrujeme tou swingovou cestou mladé talenty.

Tak ještě jednou pojďme na závěr pozvat na ten váš pondělní vánoční koncert do Aldisu.
Program připravujeme od samotného září, spíš ta největší práce je v sehnání a ve vybavení notového materiálu, protože přeci jen spoustu věcí musíme přepsat. Některé věci musím i aranžovat a dělám to s chutí. To je další věc, které se učím. Hrát bude BigBand Jiřího Pavlíka, 11. prosince v 19 hodin ve velkém sále Kongresového centra Aldis v Hradci Králové a hosty budou zpěvačka Jana Svobodová, Petr Sovič jako sólista před BigBandem, ale také Petr Sovič a Gramofon. Tedy nový projekt českých swingových písniček.

A ty tam vlastně budeš v takové netradiční roli, budeš hostem na svém vlastním koncertě.
Dá se to tak říct.

autoři: Jakub Schmidt , baj
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.