Ošetřovala jsem zraněné z velkých požárů v Portugalsku. Zkušenosti rotmistryně Šárky Odložilové

8. listopad 2017
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Šárka Odložilová z Fakulty vojenského zdravotnictví v Hradci Králové

V létě se Šárka Odložilová z Fakulty vojenského zdravotnictví v Hradci Králové vydala na dvouměsíční klinickou stáž do portugalské Coimbry. Toto vnitrozemské městečko, velikostí srovnatelné s Hradcem Králové, leží mezi Portem a Lisabonem. Její působiště bylo v Univerzitní nemocnici na oddělení Plastické chirurgie a popálenin. 

V době jejího příjezdu byla na zdejším oddělení popálenin spousta pacientů z velkých požárů, které sužovaly centrální oblast Portugalska a vyžádaly si 67 obětí.

Vítáme studentku Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany v Hradci Králové Šárku Odložilovou. A ještě musíme dodat její hodnost. Co vy jste? Rotmistr nebo rotmistryně?
Já jsem teď od 1. listopadu rotmistryně. Protože každý rokem, když postoupíme do dalšího ročníku studia, tak se nám zvyšuje hodnost. Takže já jsem teď čerstvá rotmistryně.

Jak se cítíte jako rotmistryně?
Úplně stejně jako rotná.

Fakulta vojenského zdravotnictví nabízí několik oborů. Který jste si vybrala vy, co studujete?
Já studuji vojenské všeobecné lékařství. Jinak další obory, co nabízí naše fakulta, jsou zubní lékařství, vojenská farmacie a tříletý obor zdravotnický záchranář, bakalářský obor.

Ze sálu v nemocnici

Byla to pro vás jasná volba odjakživa, že chcete být lékařka?
Vůbec ne. Já jsem se spíš hledala, abych řekla pravdu. A tady jsem se našla, baví mě to moc. Pro mne rozhodně tohle byla výhra. Je to takové zpestření, které mě vcelku naplňuje.

Studenti této fakulty to mají velmi náročné. Protože vlastně dělají dvě vysoké školy najednou. Jak ten daný obor, u vás ten lékařský, plus ještě vojenský výcvik. Přišla už někdy taková chvíle, kdy vám to přišlo až moc těžké?
Samozřejmě je to náročnější. Jednak, co se týká rozvržení času, jelikož my si vlastně čerpáme dovolenou. Takže takové prázdniny jaké mají civilní studenti, tak to my neznáme. Ale výcvik je spíš pro mě zpestřením, konkrétně, co se týká výcviku v terénu. Ale ten základní výcvik, co musí absolvovat každý, kdo se chce dostat do Armády České republiky, pro nás tedy dvouměsíční, jinak tříměsíční, tak ten je fyzicky náročnější. Ale je to postavené tak, že si člověk má najít své limity.

Vy jste teď v kterém ročníku?
Teď jsem v pátém ročníku.

Požáry v Portugalsku

Takže už toho máte hodně za sebou. Ale to nejdůležitější ještě před sebou ještě. A z toho vojenského výcviku? Co bylo takové nejtěžší? Mně se úplně vybavil film s Demi Moore, kde ona prochází velmi náročným výcvikem určeným jen pro muže. A ona nechce žádné ženské výhody.
Snaží se to veškeré armády, že ten výcvik je koncipovaný tak, aby se nedělaly rozdíly mezi ženy a muži. Ale co se týká toho výcviku v terénu, tak nám kluci hodně pomáhali s výstrojí, protože přece jen, když já se svými 160 centimetry dostanu veškerou výstroj na sebe a pak ji dostane dvoumetrový kluk, tak je to trošku rozdíl. Za to jsme byli rádi v těchhle chvilkách. Ale jinak se nedělají rozdíly.

Další velmi dobrodružná kapitola vašeho studia byla stáž v Portugalsku. Kam přesně jste se přesně vydala a na jak dlouho to bylo?
Já jsem letošní červenec a srpen strávila v Portugalsku v takovém menším městečku Coimbra na klinice plastické chirurgie a popálenin. V rámci programu Erasmus Plus. Byla to vyloženě praktická a klinická stáž na pracovišti.

V městě Coimbra prý sídlí nejstarší portugalská univerzita. Měla jste možnost se tam podívat?
Je to tak. A dokonce je to myslím druhá evropská nejstarší univerzita. A je tam hrozně krásně. Dnes památka UNESCO. Je to pěkný komplex, kdy oni ještě ty prostory využívají i třeba například na nějaké promoce, nebo imatrikulace. A já jsem tam byla v jejich univerzitní nemocnici na oddělení plastické chirurgie.

Coimbra

Vy jste se tam ocitla zrovna v době velkých letních požárů. Jak to na vás celé působilo? Určitě je něco jiného být přímo u toho, než sledovat obrázky v televizi, kdy vám to přijde vzdálené.
Přesně takhle to bylo. Protože člověk to vidí v televizi a pak dojede přímo do toho Portugalska, do té nemocnice. Já jsem byla na oddělení plastiky a popálenin. A právě na tom oddělení popálenin bylo plno pacientů právě z těch velkých požárů. Nebyla to hezká poranění. Některá byla opravdu velmi rozsáhlá a spousta lidí tam v té době i zemřelo. Protože při těch požárech tam došlo ke kolapsu v dopravě, takže byli lidé uzavřeni na cestě, v lese. Bylo to takové peklo.

V té nemocnici jste sledovala práci lékařů, nebo vás i do něčeho zapojili?
Měla jsem štěstí na tým, kdy jsem se mohla zapojit. Co se týká těch popálenin, tak často využívali naši pomoc. Protože jsem tam nebyla jediná, byl tam tým studentů z celé Evropy. Využívali nás na asistenci a na plastice se mi také občas poštěstilo asistovat.

Ale vy jste tam byla jediná Češka?
Úplně jediná Češka.

Šárka Odložilová z Fakulty vojenského zdravotnictví v Hradci Králové s moderátorkou Janou Kudyvejsovou

Jak jste se dorozumívali? Vnímala jste tam nějakou jazykovou bariéru? Komunikovali jste anglicky, portugalsky, nebo španělsky?
Jelikož já se umím portugalsky, jak říká kolega, tak jenom hezky usmát, tak veškerá komunikace probíhala anglicky. Měla jsem trošku obavy, protože přeci jen ty jižní státy jsou v podstatě jazykově samostatné. A co jsem se dozvěděla, tak před 15 lety se jako druhý jazyk u nich vyučovala francouzština. Angličtinu umí spíš ta mladší populace. Ale jelikož to bylo lékařské prostředí a angličtina je prostě celosvětový jazyk, který se využívá ve všem, tak nebyl vůbec problém v komunikaci. A angličtině.

Máte srovnání. Je zdravotnická péče v Portugalsku o hodně jiná než naše?
Ne. Přišla mi naprosto srovnatelná. Na stejné úrovni.

Vy jste tam měla možnost navštívit jak soukromé zařízení, tak státní. V tom byly nějaké rozdíly?
Tam to bylo patrné zejména v tom, co se týká počtu ošetřených pacientů, prostoru i doby ošetřování. My jsme se kolem páté večer odebrali do toho soukromého zařízení, kdy spousta doktorů si napřed udělá tu svou práci v nemocnici a pak jede na soukromou praxi. A běžné bylo, že oni třeba do půlnoci operovali.

Jací jsou Portugalci? Nemyslím teď jen lékaři a zdravotníci, ale obecně. Jsou opravu přátelští a temperamentní, jak se o nich říká?
Temperamentní ani tak ne. Ale jsou hrozně příjemní a přátelští. Je to velice hrdý národ, kdy všechno jejich je prostě nejlepší, co se týká dezertů a pláží a všeho, tak je nejlepší. Ale jsou hrozně milí.

Costa Vicentina

A celkový dojem z Portugalska a z oné stáže?
Za mě jen pozitivní. Já jsem si to maximálně užila. Určitě bych šla do něčeho takového znovu. Přemýšlím, co příští rok. Ráda bych se podívala zase někam jinam.

Pokud někoho zaujalo naše povídání, taky vaše škola pořádá Dny otevřených dveří pro zájemce o studium na Fakultě vojenského zdravotnictví Univerzity obrany v Hradci Králové. Na kdypak to plánujete?
Je to naplánováno teď na 7. prosince odpoledne. A druhý den otevřených dveří bude v lednu. A to už připadá na sobotu, kdy budou dva běhy, můžete se dostavit dopoledne a odpoledne. A budou tam lidé, kteří se vám budou věnovat.

Tak my přejeme, ať to studium úspěšně dotáhnete do finiše. A pokud pojedete zase na nějakou stáž, ať to vše dobře zvládnete. Ať si to užijete a přijdete nám zase o tom popovídat.

autoři: Jana Kudyvejsová , baj
Spustit audio

Související