Smutek při loučení se zvířaty střídá radost, že má naše práce smysl, říká zooložka Gabriela Linhart

Ukápne při loučení nějaká slzička nějaká? Protože, vy znáte ty levharty vlastně od koťátek.
Je to tak, to loučení je těžké. Snoubí se tam dvě věci proti sobě. Jedna je, že chováme ta zvířata, máme radost, že se jim daří a víme, že to má smysl, že je pak pouštíme dál do světa, kde zakládají vlastní chovné páry. Ale na druhou stranu, jak jste řekl, jsme s nimi od koťátek, známe je prostě jako své spřízněné duše. Tedy je to těžké loučení, hlavně pro chovatelky, které je krmí, hrají si s nimi a vychovávají je.

Čtěte také

Zooložka Gabriela Linhart ze Dvora Králové koordinuje Evropský chovný program psů hyenových

Vidím na vás i teď trošku dojetí.
Navíc, když mluvíme konkrétně o těchto dvou levhartech, tak ono to od těch koťátek opravdu velmi rychle uteklo, vyrostla z nich velice rychle majestátní a krásná zvířata. A nejen, že se povedli esteticky nebo na oko, mají také nádhernou povahu. A to je opravdu hlavně zásluha chovatelek, že si s nimi piplaly, že na levharty nebyly agresivní. Potom nejsou agresivní ani ta zvířata. Ráda spolupracovala s chovatelkami. Takže i proto bylo to loučení těžké.

Pamatuji si, že narození levhartích dvojčat v roce 2022 byla pro safari park velká událost.
Jsou to velmi ohrožená zvířata a v lidské péči je každý odchov důvodem k radosti, je to úspěch. Na to navazuje potom další doporučení ve spolupráci s koordinátorem evropského chovného programu, aby ta zvířata šla dál. Oni měli odejít už zhruba před rokem, do těch dvou let je ideální čas na to, aby se osamostatnili od matky a šli do nových domovů. Ale tady to bylo trochu komplikované vzhledem k situaci v Izraeli. Tedy nebylo jednoduché logisticky to zvládnout. Na tak velkou vzdálenost už nejsou zvířata transportována auty po zemi jako po Evropě, ale měla letět a právě letecká doprava do Izraele byla velice komplikovaná. Několikrát nám letecká společnost let na poslední chvíli odřekla. Ono už i za klidných podmínek ten přesun není jednoduchý, protože zvířata musí mít splněno hodně administrativních podmínek. Na to navazuje pořízení letenky, která když se odsunuje, tak se dostáváme do časového presu. Takže to vše trvalo asi půl roku, než teď v lednu odletěli.

Snoubí se tam dvě věci proti sobě. Jedna, že chováme zvířata a máme radost, že se jim daří. Loučení je ale těžké, hlavně pro chovatelky.
Gabriela Linhart, zooložka Safari Parku Dvůr Králové

Museli se levharti na cestu nějak speciálně připravovat?
Ve většině případů šelmy chystáme nebo zvykáme na transportní bedny nebo na koridory, kterými procházejí v případě nakládání. Tady u levhartů to bylo zrovna trošku jinak. My jsme je potřebovali sedovat, tedy farmakoterapeuticky uklidnit a utišit, u nakládání, protože jsme ještě museli odebrat krev na veterinární vyšetření. A chtěli jsme i znovu přečíst čipy, což prostě nedokážeme při aktivitě těch zvířat. Není to bezpečné. Takže to probíhalo tak, že jsme je sedovali, dali jsme je do beden a pak jsme počkali, až se probudí. Potom teprve vyrazili na cestu.

Čtěte také

Každý živý tvor potřebuje k životu komplexní soubor aktivit, říká zooložka Gabriela Linhart

Už máte zprávy z Izraele, jak se jim tam daří?
Určitě. Jednak jsme věděli přesně, do jakých podmínek jdou. To si vždy zjišťujeme dopředu, ale kolegové z Jeruzaléma nás informovali opravdu doslova po minutách či hodinách o následujících dnech po tom, co tam dorazili. Takže víme, že se mají dobře, že se dobře aklimatizovali, zvykli si, chutná jim tam, už se seznámili nejen s vnitřními prostory, ale i s výběhem.

A se svými budoucími partnerkami už se také seznámili?
Ne, momentálně jsou spolu jen ti dva kluci.

Pojďme se podívat ještě na další šelmy, protože vy máte na starosti nejen levharty, ale například i lvy. Tam prý došlo v minulém roce také k zajímavým transportům.
Ano, z toho máme velkou radost, protože my pravidelně lvy odchováváme, každý rok máme lvíčata. Ovšem samozřejmě jedna věc je úspěšně je odchovat, ale důležité je potom ta odchovaná zvířata začleňovat smysluplně do dalších evropských chovů. A loni se nám opravdu zadařilo, sedm lvů jsme vyvezli, když to tak řeknu, po celé Evropě. Jeden samec odjel do Holandska, kde už se stal otcem, stihnul to ještě během loňského roku. Další samec a lvice směřovali do Francie. Jedna lvice odjela do Belgie a pak ještě dvě sestry z předloňského roku šly do pařížské zoo. Takže to je krása. Měla jsem radost, že naše práce opravdu navazuje každý krok tak, jak má.

Lev se nenaloží ve dvou lidech. Sejde se třeba i 10 lidí, je to tedy taková společenská akce. Ale vše parádně klape, je vidět ta souhra.
Gabriela Linhart, zooložka Safari Parku Dvůr Králové

Takže po smutku z loučení pak převažuje radost z výsledků a dobře odvedené práce.
Když tak o tom přemýšlím, tak transporty a nakládání lvů mám jako jedny z nejoblíbenějších. Nechci to ale zakřiknout, doufám, že se příště něco nevyvrbí. Ale pracuje na tom vždy poměrně velký a zkušený tým lidí. Lev se nenaloží ve dvou lidech někam do přenosky. Většinou je nakládáme brzy ráno ještě před otevírací návštěvnickou dobou za svítání, musí se sejít minimálně pět lidí z úseku zoologie, chovatelé, vrchní chovatel, plus kolegové z úseku pro přepravu a dopravu zvířat, kteří řídí auto. Ti také obsluhují zdvižné plošiny. Takže se třeba sejde i 10 lidí, je to tedy taková společenská akce. Ale vše parádně klape, je vidět ta souhra, je to hezká práce.

Čtěte také

Zooložka Gabriela Linhart: Chov gepardů v naší péči je vyšší dívčí. Před 10 000 lety téměř vyhynuli

Nedostala jste se někdy do křížku s nějakou šelmou? Protože ty velké kočky dokážou určitě také pěkně potrápit.
Mám docela čerstvou vzpomínku ze včerejška. Bylo to asi zajímavé i pro návštěvníky, kteří tam zrovna byli, protože jsme chytali a nakládali cibetku africkou, mladého samce, který se u nás narodil loni v dubnu a už je zase teď ve věku, když už bylo potřeba ho odvézt do jiné zoologické zahrady, aby tam měl vlastní teritorium a osamostatnil se od rodičů. Cibetka je zhruba metr dlouhá šelma, 40 cm vysoká, dospělý samec má kolem 15 kilo, takže je to spíše menší šelma. Říkali jsme si, že to bude rutina. A chytali jsme ji ve vnitřní expozici. Já nejsem úplně drobná, naopak dobře narostlá žena, navíc jsem ještě nedávno nosila své dva malé syny, takže mám zachované bicepsy, mám docela sílu a jsem obratná, ale když vstoupím do toho prostoru tváří v tvář té dokonalé šelmě, která má přesné pohyby a bleskové reakce, tak se ze mě v tu ránu stává neplánovaně komická figura. Ale na druhou stranu, co nám chybí lidem po fyzických dispozicích vůči těm zvířatům, tak nahrazuje náš fištrón, náš rozum.

Gabriela Linhart ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Víte dobře, jak se budou zvířata chovat.
Přesně tak, umíme předvídat jejich reakce. Takže jak byste řekl, že reaguje cibetka? Když někdo přijde, bude se snažit utéct a schovat do připravené bedničky, bude se tam cítit v bezpečí, to jsme předpokládali. Cibetka vběhne do bedničky, zavřeme ji, bedničku chytneme, dáme do auta a bude vymalováno. Ale ona nás tak překvapila, museli jsme pak použít i síť, takový podběrák, který je na tuhle velikost šelem už asi na dvoumetrové násadě a na konci je metrová obruč se sítí, která má hloubku asi metr a půl, aby se tam to zvíře s rezervou vešlo. A teď se musíte snažit nejenom to zvíře chytit a nezabít tím i třeba svoji kolegyni, která vám pomáhá, nerozbít sklo v expozici a samozřejmě neublížit tomu zvířeti, které nespolupracuje, mrská sebou a zakousne se do sítě.

Zooložka Gabriela Linhart byla naším dnešním hostem. Moc děkuji za rozhovor, pozdravujte všechna zvířata.