V dětství byla šestkrát pacientem v nemocnici. A to rozhodlo, že je zdravotní sestřičkou

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Andrea Nečasová, staniční sestra onkologického oddělení, získala Hradci Králové a zdejší Fakultní nemocnici cenné stříbro v soutěži Nej sestřička

Soutěž, ve které nejde ani o věk, ani o fyzickou krásu, má za cíl vybrat nejlepší zdravotní sestru z pohledu odborného a lidského. Tento projekt je prezentací náročné práce sestřiček, o které se často říká, že je posláním. Záměrem je vyzdvihnout jejich podstatnou úlohu ve zdravotnictví, profesionalitu a chování nejen k pacientům a vyjádřit jim touto akcí poděkování.

Andrea Nečasová, staniční sestra onkologického oddělení, získala Hradci Králové a zdejší Fakultní nemocnici cenné stříbro v soutěži Nej sestřička.

Ale pro nás Hradečáky je Andrea Nečasová určitě jednička. Tak se našim posluchačům představte. Odkud jste? Jste přímo z Hradce Králové?
Já nejsem Východočech. Byť tady mám kořeny, protože rodina z tatínkovy strany odtud pochází, z Plotiště a ze Stěžer. Ale já jsem křtěná Vltavou, narodila jsem se v Praze. A žila jsem do svých 26 let v Praze.

Takže jste ani nestudovala v Hradci Králové. My tady máme vyhlášenou střední zdravotnickou školu.
Určitě. Vím o tom. Já jsem studovala v Praze také na jedné známé zdravotnické škole, je to Zdravotnická škola Ruská při vinohradské nemocnici, kde probíhala veškerá praktická výuka.

Staniční sestra onkologického oddělení Andrea Nečasová získala pro Hradec Králové stříbro v soutěži NEJ sestřička

Vy jste chtěla být vždy zdravotní sestřičkou?
Je to tak. Chtěla jsem být sestřičkou už od dětství. Protože jsem měla takovou docela častou osobní zkušenost s nemocnicemi, byla jsem tam tuším šestkrát během svého dětství. A ta práce se mi prostě od začátku líbila.

Jaká jsou ta studia? Dříve vlastně stačilo mít jen tu střední zdravotnickou školu. Ale dnes už je to trošku jinak, viďte.
Dnes se ten systém vzdělávání a profesní průpravy skutečně změnil. Byť teď zase je aktuálně nová změna od září letošního roku. Nicméně já jsem skutečně studovala takovou tu klasickou střední zdravotnickou školu. A ta moje cestička byla trochu klikatá. Já jsem na ni nastoupila do večerního studia až jako dospělák, do toho klasického středoškolského oboru, ale večerního studia po maturitě na gymnáziu.

Jaké předměty jsou třeba na zdravotnické škole? Mám na mysli samozřejmě ty odborné. Co všechno musíte dělat už na škole?
Ta koncepce byla taková, že první dva roky byly teoretické a potom se začalo chodit na praxi. To večerní studium bylo o rok delší, bylo pětileté, protože jsme všichni buď pracovali nebo studovali. Já jsem tenkrát byla na vysoké škole, takže jsem se to snažila všechno skloubit dohromady. A chodili jsme na praxi jednou týdně vždy na celý den, od druhého ročníku.

A ten úsměv, který máte, ten se asi nedá naučit ve škole?
Já jsem takový nevyléčitelný optimista, takže to bude možná tím.

Andrea Nečasová, staniční sestra onkologického oddělení, získala Hradci Králové a zdejší Fakultní nemocnici cenné stříbro v soutěži Nej sestřička

Ale já si myslím, že to je důležité. Protože v nemocnicích samozřejmě i ten úsměv léčí, ne?
Já si myslím, že určitě. Pokud bychom se tam na sebe mračili, tak nejenže my bychom tam nebyli rádi jako zaměstnanci, nepracovalo by se nám dobře. A samozřejmě i ti pacienti to potřebují, abychom byli usměvaví.

Jaká je práce v nemocnici? Říkal jsem, že pracujete na Onkologickém oddělení Fakultní nemocnice v Hradci Králové.
Je to tak. Já jsem nejprve pracovala v Praze, tam jsem začínala. Prošla jsem třemi pražskými nemocnicemi. A potom jsem se na studia dostala do Hradce Králové a začala jsem pracovat zde. Jsem tady ráda, onkologie je velmi zajímavý obor. Dostala jsem se k němu víceméně náhodou, kdy mě oslovila současná vrchní sestra, jestli bych zkusila konkurz. Znaly jsme se z lékařské fakulty. Já jsem to zkusila před 10,5 lety a vyšlo to. Od té doby jsem věrná onkologii.

Sestřičky jsou takovou, řekl bych, duší každé nemocnice nebo každého zdravotnického zařízení. Protože vy s těmi pacienty trávíte víc času než lékaři.
Je to tak. Myslím si, že to byl i ten důvod, proč jsem nešla na medicínu, ale šla jsem touto cestou. Protože já si ráda s těmi lidmi povídám, ráda se jim věnuji. A máme opravdu během té pracovní náplně mnohem víc příležitostí být s nimi a mezi nimi.

Jaké to bylo při té soutěži minulý týden v Náchodě? Byla jste druhá v soutěži Nej sestřička!
Měla jsem radost. Dostala jsem krásnou květinu a blahopřání. Já to vnímám jako čest, že jsem mohla Fakultní nemocnici Hradec Králové reprezentovat v té soutěži.

Injekce, očkování, vakcína

Úžasně jste ji reprezentovala. Co vás motivovalo k tomu se přihlásit do takového soutěže?
Já se přiznám, snad to můžu říct, já jsem o té soutěži vůbec nevěděla, že existuje. Oslovila mě na jaře letošního roku naše náměstkyně pro ošetřovatelskou péči paní magistra Vaňková, která se mě zeptala, jestli by mohla vyplnit přihlášku a jestli by mě mohla přihlásit. Taková nabídka se neodmítá. A tak jsem do toho boje šla.

Vy jste tedy dopředu vůbec netušila, do čeho jdete, jak to bude všechno vypadat, jak to bude probíhat?
Netušila. Jen jsem jednu obligátní otázku položila paní náměstkyni, jestli se nejedná o soutěž Miss, což mě ubezpečila, že nikoliv. A měla pravdu.

Jak jste vnímala tu obrovskou konkurenci? Protože letos se snad přihlásilo 541 sester z celé České republiky.
Ano, tuším, že to byl takový počet. Může se přihlásit kdokoliv, jakákoliv sestřička. Vůbec nezáleží na funkci, na oboru a tak dál. Jak jsem vnímala tu konkurenci? Já jsem ji ani nevnímala, Dostala jsem se mezi 12 finalistek, do toho úzkého kola s náchodským finálovým večerem. A potkaly jsme se v červnu na soustředění v Praze. Do té doby jsme informace o počtech přihlášených vůbec neměly. A neznaly jsme se navzájem.

Soutěž NEJ sestřička

Tak jaké bylo přímo to finále v Náchodě? Byla jste nervózní?
Samozřejmě, byla to nervozita. Bylo to určité sebezapření, protože shodly jsme se všemi kolegyněmi, že nejsme zvyklé na takové situace na pódiu, před publikem. Maximálně nějaká prezentace na konferenci, ale před odborným publikem. Takto mediálně nikoliv.

Jaké byly disciplíny? Co jste všechno musely předvést a udělat?
Byl to společenský večer pojatý zábavnou formou. V podstatě šlo o krátký rozhovor s veřejně známou osobností. Já jsem měla štěstí na Kačenku Kornovou, se kterou jsem měla možnost ten rozhovor vést. Potom se jednalo o přehlídku šatů, které nám ušila jedna firma. A potom tam byla taková legrační ryze odlehčovací disciplína, kdy jsme pracovaly se zdravotnickým materiálem a obvazovaly finalisty Muže roku.

Koho jste obvazovala z těch Mužů roku?
Já jsem si vylosovala Máťu Hložka, který vyhrál. Takže jsem vlastně obvazovala Muže roku.

Tak to se vám muselo líbit, ne?
Líbilo, ano. Je to urostlý fešák. A jemu se to snad také líbilo. Bylo to na čas. Měly jsme dvě minuty času a měly jsme co největší počet toho zdravotnického materiálu na toho dotyčného přiložit.

Andrea Nečasová, staniční sestra onkologického oddělení, získala Hradci Králové a zdejší Fakultní nemocnici cenné stříbro v soutěži Nej sestřička

Jakou otázku jste dostala od Kateřiny Kornové? Na co se vás ptala?
Kačenka Kornová se mě ptala všeobecně, jak relaxuji, jak dobíjím baterky, protože věděla, že pracuji na onkologii. A dostaly jsme k povídání o józe, k tomu, že s ní mám zkušenost. Vím, že na mě velmi dobře funguje, když si udělám čas a zacvičím si. A ona se také józe věnuje, takže to byl příjemný rozhovor.

Takže když si máte odpočinout a relaxovat, volíte jógu.
Ano, pro mě je jóga relaxací.

Co byste řekla na to, kdyby jednou za vámi přišla vaše dcera, vy máte dvě, a řekla, mami, já chci být taky sestřičkou.
Myslím si, že bych byla ráda. Protože já mám tu profesi velmi ráda. Ale určitě bych ji upozornila na to, že to je práce ne úplně jednoduchá, ale krásná.

Děkujeme. Zasloužíte si velký obdiv a poděkování za vše, co děláte, za tu vaši práci.