Křehká zelenooká blondýnka má domov v Hradci Králové i v Istanbulu - městě dvou kontinentů

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Pavla Apostolaki a Turecko

Pavla Apostolaki, rodačka z Hradce Králové, je zakladatelkou metody Medicine Body&Mind, zaměřuje se na prevenci, léčbu onemocnění a nastolení dokonalého zdraví za pomoci přírodní medicíny a jógy. Křehká zelenooká blondýnka vyměnila Hradec Králové za turecký Istanbul a do svého rodného kraje teď jezdí jako na výlet.

Je členkou Středomořské asociace pro fytoterapii „Greenhealth" a „L´Association Médicale pour la Promotion de la Phytothérapie". Přednáší, vede "wellness a spa programy" v lázních a hotelových rezortech, workshopy, kurzy, semináře pro odborný personál i laickou veřejnost.

Novinářka a cestovatelka Mgr. Pavla Apostolaki vás zve na cestovatelskou přednášku s názvem Istanbul - město dvou kontinentů, která se uskuteční v sobotu 11. listopadu 2017 od 17 hodin v kinosále Hvězdárny a planetária v Hradci Králové.

Vítám ve studiu fytoterapeutku, aromaterapeutku a také lektorku jógy Pavlu Apostolaki. Vy už nějaký ten rok žijete v Istanbulu. Co vás přivádí zpátky domů, do Hradce Králové?
Jsou to pracovní záležitosti, protože já mám teď po celé České republice spoustu přednášek, probíhá celé přednáškové tour.

Pavla Apostolaki ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Vy jste vždy ráda cestovala. Píšete o tom i v cestopisných časopisech. Tak jen připomeňte, kde všude už jste byla ve světě?
Tak je to spousta států v Evropě a potom je to právě ta část, která se už blíží k Íránu, čili východní Anatolie, Turecko. A ještě mě spousta cest čeká. Doufám, že nějaké cesty budou i mnohem dál.

Vy jste prostě takový světoběžník. Byly třeba ty vaše oblíbené bylinky motivací k tomu cestování? Protože vy jste členkou Středomořské asociace pro fytoterapii. Co si pod tím máme představit?
Je to asociace, která zaštiťuje profesní fytoterapeuty a tím, že je středomořská, tak se právě zaměřuje na ty rostliny, které rostou ve Středomoří.

Sál na zámku Ambrass

Svět je taková obrovská pokladnice zdravého bohatství. Vy jste prý teď objevila v Rakousku, konkrétně v Tyrolsku, nějaký speciální druh borovice.
Ano, je to borovice limba. Ona se dožívá až tisíce let a je specifická v tom, že Tyrolané z ní připravují speciální polštáře. Oni si nahoblují čerstvé hoblinky, které potom nasypou do sypku a ten polštář položí do své postele vedle hlavy. A je vědecky prokázáno, že ta borovice limba má skvělé účinky, protože například snižuje srdeční frekvenci. Průměrná úspora je zhruba 3,5 tisíce tepů za den, což je zhruba hodina práce srdce.

Tak to je velmi zajímavé. A za to může tedy ta borovice?
Za to může ta borovice, protože má jednat specifické látky, které obsahuje to dřevo. A pak samozřejmě i různé energetické vibrace.

A jsme zase u té aromaterapie a fytoterapie, u těch léčivých bylinek. Ale vy jste měla šanci to Tyrolsko trošku poznávat, byla jste v Innsbrucku?
Byla jsem v Innsbrucku a pak jsem navštívila 37 kilometrů vzdálenou náhorní plošinu Mieming, která je proslulá tím, že je tam spousta úžasných borovicových hotelů, kde se můžete ubytovat a kde je celé zařízení z borovice.

Innsbruck

V článku v časopise Lidé a Země jste psala o Innsbrucku jako o městě, které plní zlaté sny nejen císařům a olympijským vítězům, ale i jeho hostům a obyčejným lidem. To je velmi lákavé.
To je pravda, protože v Innsbrucku můžete zažít cokoliv. Z města se během 20 minut dostanete lanovkou na sjezdovku, pak jen vyměníte přezkáče za společenské oblečení a vydáte se do Hofburgu, čili do císařského paláce. Můžete také navštívit nedaleký zámek Ambras, kde je nejstarší muzeum na světě a samozřejmě také projít celé město, které vám postupně krok za krokem odkrývá své poklady.

A ta olympiáda, je tam také patrná ještě?
Innsbruck je samozřejmě sportovní město. To znamená, že spousta lidí, hlavně těch sportovních fanoušků, chodí na slavný skokanský můstek do areálu Bergisel. Tam se dodnes koná Turné čtyř můstků. A vyhráli tady dvakrát i Češi, Jiří Raška a Jakub Janda. Innsbruck také kandiduje na dalšího adepta na pořádání dalších olympijských her. Ovšem místní obyvatelé z toho nejsou vůbec nadšeni, protože po olympiádách strašně stouply ceny nemovitostí. Innsbruck je po Salcburku druhým nejdražším městem v Rakousku.

Tak to je úžasný tip teď před zimní sezonou pro lyžaře. A co kouzelný Istanbul?
Já myslím, že Istanbul je jedno z nejkrásnějších měst na světě. Už jen proto, že se nachází mezi dvěma kontinenty. Je to neskutečný mix kultur, národností a náboženství, které jsou pestré, stejně jako koření na instanbulských bazarech.

Velice temperamentní, tak takové je Turecko?
Takové je Turecko a tím pádem vás neskonale vábí a láká, abyste tam prožili spoustu zážitků.

Vy v Istanbulu žijete už jak dlouho?
Tři roky.

Istanbul

Co vás přivedlo k tomu, že jste se tam natrvalo, tedy zatím, usadila?
Já jsem nejprve přijela do Istanbulu coby turistka a mě to město naprosto uchvátilo. Poznávala jsem jej stále víc a víc a přecházela jsem z těch turistických cílů do těch méně známých. A pak se k tomu připojily i pracovní záležitosti.

Vy jste dlouhovlasá blondýnka, jak se k vám chovají turečtí muži? Protože tam se asi něco takového jen tak nevidí běžně na ulicích.
Istanbul je zcela evropské město, žije a pracuje tam spousta Evropanů, takže zase taková rarita to není. Horší to je samozřejmě, když potom jedete na východ, třeba do té východní Anatolie, kde nejsou zvyklí na turistky z Evropy a potažmo ještě blondýny. Každopádně já musím říct, že Turci, jako muži, jsou velice slušní a zdvořilí. Nikdy se mi nestalo, že bych se tam setkávala s nějakým obtěžováním.

Ta východní Anatolie, to je asi úplně jiný svět oproti třeba Istanbulu, velké metropoli.
Naprosto, protože tam se ocitnete na venkově, už je to Asie a panují tam úplně jiné zvyky. Jednak zvyky kulturní a jednak také zvyky třeba mezi mužem a ženou. Když tam jste třeba se svým partnerem nebo manželem, tak vůbec není zvykem, že byste se na veřejnosti drželi za ruku, objímali, anebo si třeba dávali polibek.

Měla jste dopředu nějaké představy o životě tam? Protože člověk má různé představy, předsudky možná.
Já měla představy velmi kusé. V podstatě jsem se podívala jen do dvou průvodců. A ty pocity, které jsem tam potom zažila, nebo zážitky, které jsem tam prožila, vůbec neměly s těmi průvodci nic společného. Protože v průvodci třeba říkali, že bych tam měla chodit v dlouhých kalhotách, v košili s dlouhými rukávy a podobně. A já tam chodila v sukni pod kolena, měla jsem i tričko s krátkým rukávem a naprosto to bylo přípustné. Jen musíte poznat tu hranici, aby na vás nekoukali jak na lehkou ženu. A držet tu hranici. Tedy musíte vidět, co si můžete dovolit a co ne.

Istanbul

Když se vrátíme zpátky do Istanbulu, vy jste říkala, že to je kouzelné, rytmické, pulsující město. Už jste ho poznala celé?
Istanbul je obrovský. Žije v něm 20 milionů obyvatel a celá ta istanbulská aglomerace se pohybuje na šířce, která nám může dát vzdálenost z Hradce Králové do Prahy. To znamená asi kolem 114 kilometrů. Čili poznat toto město je celkem na dlouho. Můžete tam mít spoustu cílů, ať už se to týká třeba kultury, gastronomie, architektury. Já si myslím, že poznávání Istanbulu je nekonečný proces.

Máte tam ale nějaká svá oblíbená místa, kam zajdete, když chcete třeba relaxovat, odpočívat?
Je to Sulejmánie. To je krásný areál, kde je mešita sultána Sulejmána. Celý ten areál má neskutečně pozitivní energii. Takže když se potřebuji nabít, tak jdu vždy do Sulejmánie. Samozřejmě v těch časech, kdy tam je co nejméně turistů. A už jenom ten pobyt, když tam sedíte v celém tom areálu, tak vás neskutečně zklidní a nabije novou silou.

Vědí třeba Turci o tom, odkud pocházíte? Kde je Česká republika, co Češi, jaký je to národ? Co vám říkají, když se jich zeptáte na Českou republiku?
Oni jsou hodně komunikativní, takže se vás hned samozřejmě ptají, odkud jste. A když řeknu, že jsem z České republiky, tak si okamžitě vzpomenou na fotbal. Když potřebuji někam otevřít dveře, tak řeknu Baroš. A jméno Baroš mi ty dveře všude otevírá.

Tak to určitě Milan Baroš rád slyší. Máte tam už také přátele? Aby se člověk cítil někde doma, tak potřebuje mít přátele a nějaké zázemí kolem sebe.
Mám tam spoustu přátel, Turci jsou velmi přátelští a pohostinní. A zároveň jsou to i přátelé, kteří vám opravdu pomůžou, když je vám ouvej a když něco potřebujete. Turci mají takové zvláštní přísloví. Tvrdí, že když spolu vypijete jeden šálek kávy, tak vaše přátelství potrvá 40 let.

Pavla Apostolaki spolu s Jakubem Schmidtem ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

A vy jste už vypila hodně kávy?
Vypila jsem a piji hodně kávy, protože turecká káva je vynikající. Je to káva, která má největší obsah kofeinu na světě díky své přípravě. Připravuje se tam v džezvě, která se tam vkládá do korkého písku. Káva se tam tímto způsobem vaří.

Tak můžeme pozvat naše posluchače právě na vyprávění o Istanbulu, kdy to bude?
Je to příští týden v sobotu 11. listopadu v 17 hodin na hvězdárně v Hradci Králové. Mám tam přednášku o Istanbulu, o městě dvou kontinentů, a tímto tedy srdečně posluchače zvu.

Kdy se vracíte zpátky do Istanbulu?
12. listopadu odlétám.

Takže hned po přednášce odlétáte. Přejeme šťastnou cestu. Už se tam vracíte jako domů?
Já si myslím, že domov je vždycky tam, kde máte svoji rodinu a kde máte přátele. Já mám těch domovů několik.