Psycholog Jan Lašek: Nenadávejte druhým lidem, vždyť jsou na tom stejně jako vy. Možná někteří i hůř

31. březen 2026

Radioporadna věnovaná rekonstrukcím. Jak je zvládnout psychicky? Pokud projíždíte po třídě Eduarda Beneše v Hradci Králové, nepřehlédnete ji. Harmonii I, šestnáctipodlažní dům, ve kterém žije na 400 seniorů a lidí s handicapem. A právě teď se tam rozbíhá rekonstrukce za půl miliardy korun, která potrvá neuvěřitelné čtyři roky.

Pro město je to investice do budoucna, ale pro lidi, kteří tam bydlí, je to začátek stěhovacího kolotoče a hluku, také ztráta soukromí. A není to jen problematika Hradce Králové. Podobné velké opravy zažívají lidé v panelových domech po celé republice. Jak se s takovou zátěží vyrovnat?

Jakýkoliv stereotyp redukuje úzkost, protože se pohybujeme ve známých situacích, které mají tendenci se opakovat a fungují.
doc. Jan Lašek, psycholog

Jak si zachovat pevnou půdu pod nohama, když se váš bezpečný přístav změní na staveniště? Naším dnešním hostem je psycholog doc. Jan Lašek.
Rozhodně to je vidina několika let podivného života a je pravda, že vyrovnat se s tím není snadné. Už proto, že to jako jedinci nemůžeme ovlivnit. Tady se střetává určitý náš stereotyp, který vede k tomu, že máme redukovány úzkosti, protože žijeme v prostředí, které známe a kde to funguje, kde jsme zvyklí.

Čtěte také

A najednou se nám to prostředí mění doslova před očima i pod nohama. A nevíme přesně, co se bude dít dál a jak dlouho to potrvá. Kolikrát jsme sledovali nejrůznější sliby, kdy bude něco předěláno, doděláno, uděláno a nebylo. Protože se většinou objeví něco, co projekt zdrží.

Senioři mají stereotypy silnější, protože se o ně opírají. Ztráta stereotypu znamená navýšení úzkosti a nepříznivých či nepříjemných stavů nejistoty, co a jak bude. Ve 20 letech máme pocit, že jsme nesmrtelní a že to nějak dopadne. Po šedesátce už to znamená aha, tak ještě zítra nebo i pozítří. Vztah ke změně nebo reakce na změnu je nepoměrně psychicky bouřlivější.

Vy často v našem vysílání doporučujete: Přikažte si, že budete mít dobrou náladu. Jak si to ale přikázat?
Často není jiná cesta než si skutečně dát takový rozkaz. Ale nejde ani tak o to si ho dát, ale také jej poslechnout a reagovat na něj pozitivně. Jakmile se začneme ve věcech, promiňte mi ten výraz, ďoubat, tak z toho budeme mít akorát bolesti. Prostě ano, nedá se nic dělat. Já vím, zní to trošičku romanticky, ale věřte mi, že to funguje.

Čtěte také

Doporučuji dodržovat určitý rituál. To patří k sebezáchovným technologiím. Dělejte vše, co jste dělali dosud. Ve čtvrt na 8 ráno si dáváte kávu, ve 3 čtvrtě na 8 pouštíte rádio a v půl deváté vycházíte na vycházku nebo si jdeme zase v klidu lehnout. A problémy pouštíme z hlavy.

Jakýkoliv stereotyp v podstatě redukuje úzkost, protože se pohybujeme ve známých situacích, které mají tendenci se opakovat a fungují. Tedy pokud jen něco lze zachovat, cokoliv, tak se toho držet. Co je pro nás obvyklé, co v obvyklou dobu děláme a děláme to vědomě, i když zautomatizovaně.

Co dělat s hněvem nebo s případným podrážděním? Dá se tomu nějak předcházet?
Bohužel příliš nedá, protože hromadící se frustrace, kdy se nám nedaří cíle dodržovat, mít kolem sebe pořádek, přináší agresi. A máme obvykle tendenci onu agresi kanalizovat směrem k druhému člověku. Často tomu nejbližšímu a velmi často vůči tomu, kdo má menší možnost se bránit. Říkáme tomu hypotéza obětního beránka.

Jan Lašek ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Ale jak je to jen trochu možné, nenadávejte druhým lidem. Nadávejte třeba světu, čemukoliv, ale ne druhým. Proč se pouštět s nimi do sporu? Vždyť jsou na tom stejně jako vy. Možná někteří i hůř. Dejte si co nejvíce stereotypů na stůl, aby fungovaly, a vydržte.

Doporučuje psycholog doc. Jan Lašek. Celý rozhovor si můžete poslechnout v našem audioarchivu.

Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.