Psycholog Jan Lašek na téma: Ego! Je potřeba si věřit, umět předvést, co umím a chovat se slušně
Jste přesvědčeni o své výjimečnosti? Možná ego brání vašemu skutečnému štěstí. V psychologii je ego náš vnitřní manažer, ale také zdroj největší frustrace a konfliktů. Je to tedy přítel nebo nepřítel? Můžeme ho zkrotit, regulovat, případně rozpustit a žít klidnější a zralejší život?
O tom všem si povídáme s psychologem doc. Janem Laškem. Jak vlastně ego srozumitelně definovat? Co to je?
Začal bych trošku do šířky. Lidská psychika se vyvíjí v určitých fázích. Jedna vrcholí a druhá nenápadně už nastupuje vedle ní. A my nejsme schopni zachytit ten okamžik změny. Nemůžeme říci, milý synu, dnes je ti 12 let a v půl páté odpoledne ti začíná puberta. Ovšem u toho výrazu já to naopak můžeme chytit ze dne na den, doslova.
Slušnost se považuje za slabost. A slabost se nenosí. Pozoruji to z různých pohledů na společnost a velkou radost z toho nemám.
doc. Jan Lašek, psycholog
Když ještě ráno říkala vnučka, Magdalenka chce bonbon, a odpoledne už říkala, já nechci boty. Tam to naskakuje bouřlivě, naplno a je to okamžik, kdy člověk začíná prosazovat sám sebe i v tom batolecím věku, kdy ono já vzniká. A váže se na to okamžitě na období prvního vzdoru, které se objevuje potom ještě v pubertě jako období druhého vzdoru. A u řady především mužů to zůstává až do smrti.
Čtěte také
Je to něco, co nás nutí získávat stále potěšení? Vymezoval to Freud, jestli se nepletu.
Je to poněkud složitější a to bychom se dostali hodně daleko. Ale Freud v podstatě říká, že ego se řídí principem reality. Co mohu a co nemohu, co mohu překonat z různých tlaků a kde narážím na superego. Čili to je morálka, zákony, pravidla a podobně. A ego mezi tím neustále tancuje, tedy není jako nějaký statický moment.
Já bych se do toho spíše pustil z druhého konce, já. A to je sebeobraz, který si vytváříme už od raného dětství. Ten je spojen s prvky toho, jak nás vidí druzí. Já vidím moje, jací bychom chtěli být. A to já, které v podstatě přichází z běžného denního chování, má tendenci vyhledávat ty, kteří podporují a takzvaně potvrzují to naše já.
Čtěte také
Ti jsou vynikající, geniální, inteligentní, vzdělaní a přátelští, protože chválí naše já. Čili naše já má několik komponent, které se v průběhu života určitým způsobem mění a přetvářejí tak, jak to vidí naši rodiče, když jsou nám tři roky, jak to naše já potom vidí učitel ve škole a je to trochu jiné já, protože máme jiné funkce, než být jen dítě.
A pak Já, které vidí náš partner, je zase jiné. Následně já vidím své dítě, když jsem rodičem, čili neustále jsme v kontaktu s druhými, ukazujeme naše já a čekáme na jejich potvrzení.
Jak pracujete náš mozek? Četla jsem, že někteří psychologové tvrdí, že to je sval, který se vyvíjí, ochabuje a pak zase posiluje. Proto se naše psychika a sebevědomí zkrátka mění.
Spíše jde jen o určitý příklad, abychom uměli pochopit já. To je nejpodstatnější pro naši psychiku. Je to úhelný kámen naší existence a osobnosti. A díky tomu, že je celá naše psychika postavena na prožívání, jakmile otevřeme oči, tak prožíváme, i nevědomě, jakmile je zavřeme, mozek si prožívá sám, čili pořád jsme v nějakých emocionálních momentech.
Čtěte také
A my potřebujeme onu emoci, která je nejsilnějším citem, zvenčí potvrdit. Může se stát, že nás někdo odmítne a řekne například, já tě beru, ale tvůj názor na globální oteplení nesdílím. A pak je třetí postoj, a to je bezcennost. Ty pro mě neexistuješ, což je nejhorší, co se našemu já může stát.
Domnívám se, a teď bych nerad, abych někoho zbytečně rozzuřil, ale zkušenost mi velí a mohu si dovolit říci, že se obávám, že se naše společnost buranizuje. Hulvátství, nedodržování pravidel čehokoliv se stává jakousi normou. Protože ti silní, kteří vládnou druhým, a teď to myslím zcela obecně, vůbec se to netýká politiky, mají pocit, že jsou neomylní. A tím pádem si mohou říkat, co a jak chtějí.
Proč se to děje?
Protože se vytrácí slušnost. Slušnost se považuje za slabost. Slabost se nenosí. Ale nerad bych tady kňučel, ale v každém případě to mohu pozorovat z různých pohledů na společnost, protože se v ní pohybuji, a velkou radost z toho nemám.
Čtěte také
Jak ideálně rozpustit ego? Dá se to?
Je to složité, protože jde o konglomerát psychologických prvků, který máme od batolecího věku. Kdo chce pracovat sám na sobě, tak by měl především začít hovořit o tom, jak si představuje svoje ideální já. Jaký bych chtěl, nebo nechtěl být. A definovat si to, pokud možno, dost přísně směrem k sobě. A neodpouštět si.
Mělo by se začít u sebe samého. Je to otázka změn hodnotového systému. Tady si myslím, že to je asi nejtěžší práce na sobě. A často to vyžaduje určitou řeholi.
Jinými slovy, myslíte si, že na egu by měl člověk pracovat?
Musí mít poměrně přesně definovaný cíl onoho ideálního já. A musí na sobě pracovat, nic si neodpouštět, ne být sebemrskačem, to také k ničemu nevede, ale spíše si říkat, tak tohle se povedlo, tohle si budu pamatovat a příště to udělám zase přesně takto. Nebo se tomu naopak příště vyhnout, když se to nepovedlo. Ale pojmenovat si to a pokud možno se nešetřit.
Jak tedy usilovat o zdravé, silné a funkční ego?
Je to na každém z nás. Myslím, že je potřeba si věřit, umět předvést, co umím a chovat se slušně.
Celou radioporadnu s psychologem Janem Laškem na téma ego si můžete poslechnout v našem audioarchivu.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
