Češi přešli pěšky 7 000 km napříč úžasným Chile. Přes poušť Atacama a Andy až po drsnou Ohňovou zemi
Teď nás čeká jedno velké cestovatelské dobrodružství, 7 000 km pěšky přes Chile. Příběh, který nás vezme až na konec světa, zvládli cestovatelé, dobrodruzi a milovníci dálkových tras Ivan Mitrus a Daniel Pumr. Ušli pěšky 7 000 km od pouště Atacama, přes Andy až po drsnou Patagonii v Jižní Americe.
Ivan Mitrus s Danielem Pumrem nám o tom budou vyprávět. S Ivanem se známe, jednou nám tady vyprávěl, jak přešel sám pěšky z nejjižnějšího cípu Evropy na ten nejsevernější, cestu dlouhou téměř 9 000 km ze Sicílie, až za polární kruh do Norska. Takže vás to nepřešlo, tyto dálkové pochody.
Ivan Mitrus: Nepřešlo, naopak, hodně jsem se v tom našel, začalo mě to neskutečně bavit. A měl jsem štěstí, že jsem potkal skvělé kluky Dana a Kubu. Kuba tady bohužel dnes není, ale i on byl součástí naší cesty. Podnikli jsme jí společně ve třech, společně jsme pokračovali ze Santiaga.
Celý ten pochod jste tedy zvládl jen vy sám a kluci se k vám potom přidali? Nebo jak to bylo?
Ivan Mitrus: Je to tak. Já jsem vyrážel sám z nejsevernějšího bodu Chile a po více než 3 000 km se ke mně přidali kluci. Původně jsem měl i s Kubou vyrážet od začátku, ale nastaly tam určité komplikace, což je ale nevhodné slovo.
Daniel Pumr: Protože to byly příjemné komplikace.
Ivan Mitrus: Potkal tam ženu, současnou přítelkyni a pochopitelně upřednostnil čas s ní. Osud mu ji přihrál. Životní štěstí, takže za mě úplně v pořádku.
Daniel Pumr: Bylo to pro něj těžké rozhodování, docela drama. Já jsem měl jasno, že se připojím až na druhou část, protože jsem pracoval jako učitel a chtěl jsem dokončit celý školní rok. Ale Kuba cestu roky plánoval a potom nastalo najednou těžké rozhodování, jestli začínající vztah nebo životní cesta. A vyhrála žena. Vztah trvá, takže bych řekl, že to snad bylo dobré rozhodnutí.
Když je člověk sám a potkává lidi, tak ta setkání jsou intenzivnější. Ale s kamarády zase můžete vše bezprostředně sdílet.
Ivan Mitrus, cestovatel
Jak vás vůbec napadlo jít pěšky přes Chile?
Ivan Mitrus: První nápad byl o samotné Patagonii. Když jsme společně byli na přechodu Nízkých Tater. A postupně to začalo krystalizovat v to, že bychom tu zemi chtěli projít celou, protože Chile je neskutečně rozmanitá země. Je tam všechno, od pouště, přes hory, ledovce, sopky, je to taková všehochuť.
Čtěte také
Vy jste šel tedy část cesty sám a potom s parťáky. Co bylo lepší?
Ivan Mitrus: To je ožehavá otázka. Obojí má něco do sebe. Já se hodně vyžívám v tom chodit sám, kdy je člověk sám se sebou ve své hlavě a potkává lidi, ta setkání jsou, řekl bych, skoro intenzivnější. Ale s kamarády je zase super, že člověk veškeré emoce, všechno, co prožívá, může bezprostředně s někým sdílet. Kluci jsou naladěni na stejnou notu, takže si docela notujeme a baví nás to společně.
Pojďme tedy rozdělit cestu, Ivan má v nohou 7 000 km a Daniel kolik?
Daniel Pumr: Ta část, co jsme šli společně, byla dlouhá 3 900 km, ale já jsem asi o 700 km přišel, protože jsem měl poraněný nárt. Část toho dobrodružství jsem potom prožíval sám, protože jsem nemohl chodit. Pro mě to bylo tedy 3 333 km.
Není to zadarmo, což neznamená, že člověk platí peníze, ale že se zapojí aktivně do komunity a sdílí své zkušenosti.
Daniel Pumr, cestovatel
Můžeme říci, že ona se ta cesta, ten trail, také nějak jmenuje.
Ivan Mitrus: Jmenuje se Greater Patagonian Trail. Začíná v Santiagu de Chile a vede dál na jih až do Ohňové země, do Ushuaia. Jsou různé varianty, základní trasa končí v El Chalténu v Argentině. Ty další varianty pak mají dohromady asi 20 000 km. A není to zveřejněný trail, musí se něco udělat pro to, aby se člověk vůbec dostal k mapovým podkladům. Protože je to dost odlehlé území a stezky nejsou úplně pro každého.
Čtěte také
Takže ten zakladatel si to docela střeží. Tajné to sice není, on se o to rád podělí, ale musí ho člověk zkontaktovat a přesvědčit ho, že jste vhodný kandidát, kdo by to mohl jít. A není to samozřejmě zadarmo. Lidé, co na tu trasu vyrážejí, se pak dělí o zkušenosti a tak se snaží zlepšovat samotnou trasu.
Daniel Pumr: Důležité je říct, že to není zadarmo, což neznamená, že člověk platí peníze, ale že se zapojí aktivně do komunity, sdílí své zkušenosti a řídí se pokyny, které k tomu trailu existují. Aby se nenarušila tamní krásná příroda.
Příroda je asi to hlavní, co vás zaujalo přivedlo na tuto cestu.
Daniel Pumr: Je to tak, chilská příroda je úplně neuvěřitelná. Jednak je to krásná pestrost, od pouště přes vysoké hory, vulkány, krásná jezera, ledovce, step, pralesy, to je úplně neuvěřitelné, co člověk může v tom kousku světa vidět.
O čem si povídáte, když spolu jdete 3 333 km?
Daniel Pumr: Je to různé, protože toho času je dost. Můžete se dostat téměř na jakékoliv téma, ať už jsou to naše životní zkušenosti nebo politika, aktuální situace doma, ve světě nebo nějaký náš náhled na svět. Můžete se bavit o víře, o tom, co bychom chtěli v životě udělat, až po to, že prostě třeba hrajeme nějaké hry.
Ivan Mitrus: Slovní fotbal.
Nejhezčí zážitky byly s místními lidmi, ti jsou neskutečně pohostinní. Z mé vlastní zkušenosti jsou vesměs lidé všude ve světě dobří.
Ivan Mitrus, cestovatel
Nastal také nějaký okamžik, kdybyste se pohádali, třeba u politiky? A šli dva dny vedle sebe a neřekli si ani slovo?
Ivan Mitrus: Zrovna u politiky ne, ale jsou vážnější témata, u kterých jsme se ne vždy shodli. Ale zase je obrovská výhoda, když jdete ve třech, tak se může demokraticky hlasovat a krásně se to rozhodne, když jsou nějaké neshody. Ale my se dost často shodli, bylo jen minimum případů, kdy jsme se na něčem neshodli a nějak extra vyhrocené to nebylo.
Daniel Pumr: Na to, že jsme spolu byli pět měsíců, tak to bylo skoro až zázračně v pohodě.
Dokážete vybrat ty nej zážitky?
Daniel Pumr: To je hrozně těžký úkol vybrat nějaká nej.
Ivan Mitrus: Pokud bych se neměl rozvášnit o krásné a odlehlé přírodě, kterou jsme procházeli, tak za mě nejhezčí zážitky byly s místními lidmi. Velká část místních jsou pastevci v horách, kteří žijí jednoduchý, skoro primitivní život na koních. Je krásné vidět, že se někde takto vůbec ještě žije. Oni jsou neskutečně pohostinní. Takže jsme třeba Vánoce strávili s pánem, který nám dal klíče od svého baráku a řekl, že se vrátí za tři hodiny, ať na něj tam počkáme. Mohli jsme si v lednici vzít, co jsme chtěli. A strávili jsme úžasný Štědrý večer.
Daniel Pumr: Zkušenosti s lidmi byly, až na pár výjimek, mimořádně dobré. Jednou se nám stalo, že na nás farmář na svém pozemku vytáhl pistoli, když jsme večer nemohli najít místo na spaní, tak jsme to hodili za plot na pastvinu, a po chvilce se objevila postava se psem a se zbraní v ruce. Ale nakonec i s tímto člověkem jsme se dohodli, nechal nás tam přespat a bylo to v klidu.
Takže je to o komunikaci, o odvaze a o důvěře?
Ivan Mitrus: Může dojít k nějakým nedorozuměním, ale z mé vlastní zkušenosti jsou vesměs lidé všude ve světě dobří.
Kolik bot jste prošoupali?
Ivan Mitrus: U mě to bylo šest a kousek párů. Tedy něco přes šest párů jsem prochodil za těch 7 000 km.
Daniel Pumr: U mě to byly čtyři páry.
Čtěte také
A už máte nějaký plán, kde další páry bot prošoupete?
Ivan Mitrus: Já je prošoupávám postupně dál a dál. Třeba na léto se vracím do Norska, kde budu převážně pracovat, ale rád bych si také někam vyrazil. A ještě mě v létě čeká Pákistán, pohoří Karakoram, takže tam si projdu třítýdenní track. Na to se moc těším.
Daniel Pumr: Já mám takový speciální plán ještě s dalším kamarádem. Občas se na dětských táborech dělají takzvané výsadky, že se děti někam odvezou, vysadí se a pak se musí vrátit zpátky. Tak jsme si říkali, že bychom něco takového chtěli podniknout v trochu větším měřítku. Máme naplánováno, že se necháme odvézt třeba 1 500 či 2 000 km a nebudeme vědět kam. Nebudeme mít peníze, nebudeme mít mapy, žádnou možnost si to naplánovat, někde se ocitneme a potom bude za úkol dostat se zpátky pěšky, stopem, či jak to půjde do Česka. Není to závod, abychom se dostali zpátky co nejdříve, ale nějak si prožít to dobrodružství a dostat se zpátky.
Kdo by chtěl slyšet více o vaší cestě přes Chile, tak zveme 9. dubna v 19. hodin do Hradce Králové do studia Beseda na přednášku, která bude určitě i s promítáním fotografií. Potkáte se tam s našimi dnešními hosty Ivanem Mitrusem a Danielem Pumrem. Moc děkuji za rozhovor a šťastnou cestu. A vždy šťastný návrat domů.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
