Hledám způsoby, jak dělat svoji hudbu, aby nezněla úplně stoprocentně komerčně, říká zpěvák VOITA

Zpěvák, bývalý youtuber, devatenáctiletý Vojtěch Plachetka je naším dnešním hostem. Tak co bylo dříve? Natáčení videí na YouTube, nebo muzika, písničky a zpívání?
Ono to všechno vznikalo soudržně, dalo by se říci. Nahrával jsem tenkrát různé parodie i s hudebním podkladem, takže muzika tam byla vždy. Ale začínalo to tedy převážně u videí.

Inspirují mne mé vztahy s lidmi. Vztahy pozitivní i negativní, láska, prostě všechny vztahy. Teď to je spíše o kamarádství.
Vojtěch Plachetka, zpěvák

Vy jste si na YouTube získal velkou komunitu sledujících, 34 tisíc lidí. To už je určitá zodpovědnost, ne?
Obrovská. Když jsem začínal, to mi bylo 13 let, tak mi to moc nedocházelo. Ale pak už to nebyla taková vášeň a trošku to upadlo.

Čtěte také

Máme inspiraci a muzika nás moc baví. Jsme rádi, že ji můžeme šířit dál, usmívá se zpěvák Petr Perk

O čem jste natáčel?
Začalo to typicky nějakými hrami. Minecraft a podobný věci. Ale pak jsem vzal do ruky zrcadlovku a začalo mě bavit vytvářet různé vtipné scénky ze života, co zrovna prožívám. A mám pocit, že i ostatní lidé v mém věku také prožívají. Takže jsem dělal to. Bylo by hezké, kdyby mi přišlo 34 tisíc lidí na koncert, to by byla vyprodaná pražská O2 Aréna.

Nutí to člověka dál a dál vytvářet nová videa a hýčkat si ty své sledující?
Určitě. Tenkrát byl velký tlak dělat to neustále. Každý týden něco vydávat, což už jsem potom nezvládal a musel jsem se přeorientovat do něčeho jiného. Do hudby. Ale jistě by to šlo hezky do budoucna propojit. Lidé mě k tomu stále nabádají. Tak si říkám, že vlastně není špatný nápad.

Chodil jste jako kluk do základní umělecké školy, hrát třeba na kytaru nebo zpívat?
Chodil jsem, ale možná překvapivě hrát na altový saxofon. Hráli jsme i v ColorBandu pod vedením Radka Pelce z Rychnova, což bylo super. Ale v mé hudební cestě byly tyto dvě cesty trošku oddělené, dá se říct. Ale určitým způsobem mi to pomohlo, především v hudební teorii.

Čtěte také

Zpěvák David Deyl: Chci pomáhat hudbou. Busking a hraní na ulici, to je velká frajeřina

Zahrajete si ještě občas na alt saxofon?
Tak jednou za rok ho doma vytáhneme doma, něco si zahrajeme. A jedna kamarádka mě požádala, jestli bych jí neudělal saxofonovou část do písničky, tak jsem něco nacvičil a poslal jí to. Ovšem ona už mi pak neodepsala zpátky, takže to asi nebylo moc dobré. Saxofon teď leží doma v Rychnově ve skříni.

Jaké muzice se tedy věnujete?
Indie rock a indie pop. Je to takový alternativní způsob zpracování popu a roku. Hledám různé způsoby, jak hudbu udělat, aby nezněla úplně stoprocentně komerčně. Aby to mělo také nějaký šmrnc a charakter.

Jak dlouho už se věnujete více muzice než natáčení videí?
Čtyři až pět let, dá se říct. Začal jsem pořádně v karanténě v roce 2020, to jsem začal psát hodně muziky, při online hodinách jsem měl vždy vypnutý mikrofon a hrál jsem na kytaru. Takže jsem neposlouchal a skládal písničky. Svoji první písničku jsem složil už v roce 2019, kdy mi taťka koupil ukulele, ale pak pořádnou písničku až v onom roce 2020. Tu jsem chvíli držel v šuplíku, pak jsem ji jel nahrát a v roce 2021 jsem ji konečně vydal.

Texty píšu v angličtině, líbí se mi mezinárodní dosah, strašně mě láká, že bych někdy v budoucnu třeba mohl hrát koncerty i v zahraničí.
Vojtěch Plachetka, zpěvák

Jaký byl ohlas?
Měl jsem skvělou komunitu lidé kolem sebe, která mě podporovala, takže přijetí první písničky bylo skvělé. Pamatuji si, že všichni mě podporovali, byl to naprosto skvělý začátek. Nebyla tam žádná bariéra.

Vy tvoříte anglicky, tak o zpíváte?
Zpívám o tom, že chci, aby si mě lidé všímali. Je to taková žádost o pozornost. Ale je to trošku takový paradox. V písničce zpívám o tom, že nechci, aby si mě lidé všímali, ale zároveň, když si mě nevšímají, tak jsem dotčený, že si mě nevšímají.

Vydal jste tedy své první album? Je to EP, což je něco mezi singlem a dlouhohrající deskou. Kolik tam je písniček?
Šest.

Jaké bylo slyšet teď svoji písničku v rádiu?
Bylo to super. Je to skvělé, být tady. Mně se moc líbí prostory rádií, je to prostě krásné, magické.

Čtěte také

Když máte to správné přání, tak se vám splní! Směje se muzikálový herec a zpěvák Martin Schreiner

Co vás všechno inspiruje při vaší tvorbě?
Převážně to jsou mé vztahy s lidmi. Tak by se to dalo krásně zaobalit. Vztahy pozitivní i negativní, láska, prostě všechny vztahy. Teď to je spíše kamarádství. Přijde mi, že když člověk odejde ze střední školy na vysokou, tak se tam něco láme. A nevím přesně, jak to popsat. O to se právě snažím ve svých písničkách. Jak je to těžké s kamarády. Je to najednou jiné. Mám pocit, že udělat si dlouhodobé kamarádství, které vydrží celý život, je těžké.

Co studujete?
Marketing a PR na Karlově univerzitě. Ale jednou bych chtěl být hudebníkem. Proto jsem také dnes tady. To studium je takový kompromis, aby byli rodiče spokojeni, že jsem na vysoké škole. A současně abych také potkal lidi z oboru, něco se přiučil a pak to třeba využil v onom hudebním světě.

Písničky si skládáte sám, píšete si i texty, proč výhradně v angličtině?
Líbí se mi onen mezinárodní dosah, strašně mě láká, že bych někdy v budoucnu třeba mohl hrát koncerty i v zahraničí a mluvit tam s lidmi. Je to prostředek, jak se dostat k co nejvíce lidem. Přišlo by mi škoda, kdybych nechal písničky jen v češtině. Také jsem to zkoušel, ale pro jiné lidi. Napsal jsem je pro někoho jiného. Když jsem to zkoušel pro sebe, tak se mi to líbilo, ale e kdybych se do víc ponořil, bylo by pak těžké se z toho zase dostat zpátky k angličtině. Takže se snažím do češtiny příliš nezabředávat.

Čtěte také

Ondřej Ruml si zpěvem vychutnává odkaz Ježka, Voskovce a Wericha

A jak to je tedy nyní s tou láskou? Slyšel jsem, že vaše album vzniklo trošku na základě rozervaného srdce.
Je to tak. Teď se neděje nic, se dá říct, teď je v lásce klid.

Co vás ještě baví kromě muziky?
Extrémně mne baví tenis, sledovat i hrát. Moc rád mám český tenis, protože vychováváme úplně skvělé hvězdy, převážně tedy v ženském bazénku. Bára Krejčíková, Markéta Vondroušová, teď Karolína Muchová vyhrála turnaj WTA. Káju zbožňuji, to je má nejoblíbenější tenistka.

Svěřil se nám Vojtěch Plachetka, který všechny zve na svůj koncert v sobotu 21. února v AC klubu v Hradci Králové.
Bude to premiéra. Vůbec premiéra v kraji. Maximálně jsem hrál na nějakých vystoupeních se ZUŠkou. Tak určitě přijďte, bude to super. Moc se na ten koncert těším.
Začínáme v 18:30 hodin. Předskakovat bude Marie Rözlerová z Liberce, která teď bydlí v Praze jako já, tam jsme se potkali. Zahraje vám s kapelou, bude to skvělé, tak určitě přijďte.

Vojta Plachetka ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas