Nevidomá juniorská mistryně světa v běžeckém lyžování Simona Bubeníčková se moc těší na Paralympiádu

Mezi největší naděje naší výpravy bude jistě patřit teprve sedmnáctiletá nevidomá biatlonistka a běžkyně na lyžích, úřadující juniorská mistryně světa Simona Bubeníčková, kterou do Itálie doprovodí i její trasér David Šrůtek. Tak jak to vypadá s aktuální formou?
Simona Bubeníčková: Teď se vracíme k tréninku po sérii světových pohárů v lednu, takže trénujeme a připravujeme se. Ale nechci nic předvídat.
David Šrůtek: Já si myslím, že forma byla dobrá a v lednu stoupala nahoru.

David mi musí věřit a já musím věřit jemu. Při tréninku to musíme trénovat, nešlo by, abychom se celý rok neviděli a pak přijeli na závody.
Simona Bubeníčková, česká paralympionička

Slyšel jsem, že v biatlonu to byl prý váš první závod a hned jste vyhrála?
Simona Bubeníčková: Je to tak. Bylo to pro mne velké překvapení, protože to prostě byl můj první závod v biatlonu. Nestřílím ještě úplně dlouho, maximálně tři čtvrtě roku, a tak pro mě ono vítězství bylo vážně překvapení. Pro všechny to bylo překvapení, hned první závod ve světovém poháru.
David Šrůtek: Já si říkal, kdybychom byli do pětky, to to bude úplně super. Ale Simča ve střelbě minula jen jednou a běžela dobře.

Čtěte také

Mistryně! Šárka Pultar Musilová má z mistrovství světa v paralukostřelbě zlato, stříbro i bronz

Jak vypadá u nevidomých biatlonistů střelba na střelnici?
Simona Bubeníčková: Máme laserovou zbraň a střílíme se sluchátky na uších. V jednoduchosti to popíši. Laserový paprsek podle toho, čím blíže je středu terče, tak přenáší zvukový tón a podle výšky toho tónu se orientuji. Čím výš je zvukový tón, tím jsem blíže středu terče.
David Šrůtek: Já říkám, že je to jako když se loví komáři. Čím vyšší tón, jako když uslyšíte bzučet komára úplně nejvýš, tak to musíte zmáčknout a sestřelit ho. Ale je to těžké. Sám jsem to zkoušel a netrefil jsem skoro nic.

Jaké jsou dosavadní největší úspěchy? Simona je mistryně světa.
Simona Bubeníčková: Člověk se nerad chlubí. Ale loni se nám povedlo mistrovství světa, zvítězili jsme na desítce klasicky. A vlastně úplně stejné disciplíny, jako byly loni na mistrovství světa, se pojedou i letos na paralympiádě, i stejnou technikou. Takže desítku pojedeme opět klasicky. Na dvacítce jsme pak byli druzí. A ještě jsme měli v Trondheimu spojené mistrovství světa s největšími hvězdami běžeckého lyžování, jeli jsme tam sprint klasicky. Bylo zvláštní, že jsme to měli rozděleno do dvou dnů, jeden den se jela kvalifikace a druhý den dopoledne semifinále a odpoledne finále. Takový zvláštní styl závodu. A tam jsme byli také druzí.

Pro mě je to trošku jako v rallye sportu. Simča je řidič a já navigátor. Ale funguje to trošku jinak. Jedu před Simčou, u pusy mám mikrofon.
David Šrůtek, trasér

Jak jste se dostala, Simono, k běžeckému lyžování?
Simona Bubeníčková: Začínala jsem s plaváním a to mám stále ráda. Jdu si zaplavat ve volném tréninkovém dnu nebo v rámci přípravy, plavání je prostě dobrý sport na dech a celkově na vytrvalost. S plaváním jsem ale přestala na konci základní školy a naplno jsem se začala věnovat běžeckému lyžování. S tím jsem začínala někdy v deseti letech, kdy jsem přišla do Machovského klubu. Postupně mě to oslovilo víc a víc, je tam skvělá parta lidí, i trenéři byli fajn. A trasér samozřejmě také.

Čtěte také

I z vozíku se dá skórovat! Dřu jako kůň. Chci se podívat na svou pátou paralympiádu do Tokia

Popišme trošku, jak to vlastně vypadá při závodech, Davide? Jaká je role traséra? Asi je hodně důležitá.
David Šrůtek: Pro mě je to trošku jako v rallye sportu. Simča je řidič a já jsem navigátor, ale tady to funguje trošku jinak. Jedu před Simčou, u pusy mám mikrofon, který je drátem propojen do reproduktoru na mých zádech v malé kapsičce. A musím pořád mluvit. Je tam ovšem v pravidlech zakázaná reprodukovaná hudba, dříve jsme ji i při tréninku používali a Simča si tam dala svůj playlist a hned věděla, kde jsme. Ona se orientuje podle toho, odkud ten zvuk vychází. A jde za tím zvukem.

Lidé se ptají, proč nepoužíváme sluchátka. Ale tam nepoznáte, odkud zvuk vychází. Simča takto slyší opravdu perfektně, je to až úžasné. Já třeba popojedu a ani nemusím tolik říkat zatáčky, pravá, levá. To pak používám, když je nějaká ostřejší zatáčka, tak to Simče odpočítám, ale ona jde perfektně za tím zvukem. A teď jsme třeba měli hromadný pád při posledním závodu světového poháru, byla tam Kazachstánka, Japonka, Ukrajinka, Polka a já jsem tím Simču krásně provedl. Německý trenér žasnul, jak jsme to projeli. Jsme ale zvyklí z Českého poháru, kde jezdí se Simčou třeba 70 starších dorostenek a my jsme schopni se tím chumlem proplést.

Těším se na paralympijskou atmosféru. Trošku mě mrzí, že jsme tak různě rozděleni, že asi nepotkáme všechny sportovce.
Simona Bubeníčková, česká paralympionička

Musíte být skvěle sehraní a důvěra mezi vámi musí být obrovská.
Simona Bubeníčková: Určitě. Prostě David mi musí věřit a já musím věřit jemu. Při tréninku to musíme spolu trénovat, nešlo by, abychom se celý rok neviděli a pak přijeli na závody. Bylo by to hrozné neštěstí, kdyby, nedejbože, David onemocněl, něco se mu stalo, nebo nemohl mluvit.

Čtěte také

Úrazem se vám život ze dne na den otočí naruby, ale neskončí! Musíte se přizpůsobit a bojovat

Vy se Davide asi hodně při závodech namluvíte.
David Šrůtek: Když jedeme dvacetikilometrový závod, tak to je přes hodinu nonstop mluvení. Ve sjezdech, pravda, když je to rovné, tak nemusím tolik hovořit. Tam se chvilku dá odpočinout. Ale ve Val di Fiemme těch rovných sjezdů mnoho nebude.

Máte možnost si najet trať dopředu? Protože paměť tady určitě také hraje důležitou roli.
David Šrůtek: To je pro nás velmi důležité. Stačí nám třeba si pětkrát okruh projet a pak už si to Simča perfektně pamatuje. Jak dlouhé budou sjezdy, výjezdy, zatáčky, pravá, levá, musíme si to prostě natrénovat. Je tam pravidlo, že ve sjezdu se může Simča držet mé hůlky, aby to bylo jednodušší. Takže tam nemusím mluvit, podám jen hůlku. Ale to podání hůlky, ono sehrání na horizontu je moc důležité. Tam se často rozhoduje a získávají se vteřiny navíc.

Vy také musíte být, Davide, rychlejší než Simča. Nesmí vás dojet.
David Šrůtek: Měl bych být, ano. Kdybych byl pomalejší, tak bych se mohl přivázat za Simču na lano a navigovat ji, jako bych měl před sebou koně. To ale nejde, byli bychom pomalí. Takže musím Simču stíhat, ale Simča je dobrá.

Čtěte také

Jsem jen obyčejný hrdý Čech, tvrdí o sobě Libor Šnajdr, zakladatel Českého paralympijského výboru

Na paralympiádě se zúčastníte závodů jak v běžeckém lyžování, tak v biatlonu?
Simona Bubeníčková: Je to tak. Musíme vymyslet, do kterých závodů nastoupíme. Já ale doufám, že jich bude co nejvíc a že budu zdravá, že to všechno vyjde. Budeme mít natrénováno a uvidíme, jak to dopadne.

Na co se v Itálii nejvíc těšíte, kromě závodů? Třeba italská kuchyně je skvělá.
Simona Bubeníčková: Italskou kuchyni mám moc ráda. Ale já se těším celkově na paralympijskou atmosféru. Trošku mě mrzí, že jsme tak různě rozděleni, že nepotkáme všechny sportovce, nepotkáme hokejisty, kde to je skvělá parta kluků. Budu jim fandit a držet palce. Nebo i sjezdaři, ti jsou zase v Cortině, takže budeme každý někde jinde a trošku se bojím, že to bude vypadat jako klasický světový pohár, jen s tím rozdílem, že všichni budeme na jednom ubytování v olympijské vesničce. Ale snad to bude mít pravou paralympijskou atmosféru. Do Itálie odjíždíme 2. března.

Simona Bubeníčková a David Šrůtek ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Paralympiáda v italském Miláně a Cortině začíná 6. března, takže vás budeme sledovat a budeme držet palce. Našimi hosty byli jedna z největších nadějí letošní české paralympijské výpravy, mistryně světa v běhu na lyžích, sedmnáctiletá Simona Bubeníčková a její trasér David Šrůtek. Děkuji za rozhovor.