Ondřej Fikar si chtěl užít dovolenou, tak přeběhl za 14 dní celou republiku od východu až na západ
Teď přeběhneme Česko od východu na západ. Přesně tak, jak to udělal Ondřej Fikar z Hořic. Na svém kontě má už i další podobné kousky, ale tento nápad byl opravdu velkou výzvou a dobrodružstvím. Ondřej tak překonal téměř 800 km z nejvýchodnějšího bodu republiky do toho nejzápadnějšího. A pozor, nešel pěšky, opravdu běžel.
Gratuluji k výkonu, který se vám povedl.
Děkuji. 21. června jsem vybíhal z nejvýchodnějšího bodu České republiky a 14 dnů jsem se v takovém poklusu snažil překonat Českou republiku. Doběhl jsem až k tomu nejzápadnějšímu bodu.
Běh je tedy asi velkou součástí vašeho života?
Právě jsem se vrátil z Beskydské sedmičky, což je horský ultramaraton na 101 km, tak mám nyní aspoň pár dnů od běhání trošku klid. Zaběhl jsem si nový osobní rekord 18 hodin 18 minut. Chtěl jsem být trošku rychlejší, ale s pokorou ten výkon přijímám. Není to nic jednoduchého. Myslím si, že každý, kdo dokončí tuhle výzvu, je vítěz. 101 km a 5 500 metrů převýšení. V pátek se startovalo ve 23 hodin na noc. Začalo nám do toho krásně pršet, foukal studený vítr a pak už to je jen trápení a vlastně i radost, taková směsice pocitů až do cíle.
Objevil jsem kouzlo turistiky, kdy člověk, kam dojde, tam spí. Změnilo mi to život, naučil jsem se vnímat své potřeby a užívat si cestu.
Ondřej Fikar, běh přes ČR a túra z Hořic do Hořic
Jak vás napadlo přeběhnout republiku? Co vás k tomu inspirovalo? Už takto někdo běžel před vámi?
Ano, znám jednoho borce, který to pojal tak, že u toho skoro ani nespal. Dát to za pět dní nebylo v mém plánu. Já jsem si na to vzal dovolenou a když si beru dovolenou, tak si to chci užít. Takže jsem si naplánoval trasu, řekl jsem si, že by to mohlo být celkem reálné a vytvořil jsem plán, kterého jsem se snažil plus minus držet. Což se ve výsledku povedlo.
Čtěte také
Podařilo se to tedy za rovných 14 dnů. A kolik kilometrů to nakonec bylo?
Když budu počítat, že jsem se musel z Jablunkova dostat na ten nejvýchodnější bod republiky, a zase jsem se musel i z nejzápadnějšího bodu dostat zpátky do Aše na vlak, tak to bylo celkem 795 km.
Jak jste se dostal k běhání a chození? Protože já vím, že vy jste před tím běháním také chodil, máte za sebou dálkové pochody z Hořic do Hořic, což je tedy z Hořic v Podkrkonoší do Hořic na Šumavě.
Tímto nápadem to vlastně začalo. V roce 2020 jsem dostal nápad, že pocházím z Hořic v Podkrkonoší a celou dobu mám v podvědomí, že existují ještě další Hořice. A vybral jsem si Hořice na Šumavě. Napadlo mě, že bych tato dvě města propojil. Původně to měl být takový pokus o sedm maratonů v sedmi dnech, jenže tenkrát jsem ještě na tom nebyl fyzicky tak dobře, abych takovou výzvu zvládl, nicméně jsem to trošku přehodnotil. Koupil jsem si batoh na spacák a vyrazil v klidu po svých. A objevil jsem neuvěřitelné kouzlo turistiky, kdy člověk, kam dojde, tam spí. A musím říci, že mi to do jisté míry změnilo život, protože jsem se naučil vnímat nejzákladnější lidské potřeby, užívat si cestu. Už se to stalo součástí mého života. A protože mne to tak zaujalo, příští rok jsem navazoval na cestu, našel jsem si další Hořice, abych udržel onu symboliku, dojel jsem vlakem do Hořic na Šumavě, kde končila má první cesta a přes části Rakouska jsem došel do Hořic u Blanska. Tuhle trilogii jsem ve třetím roce dokončil, když jsem z Hořic u Blanska pokračoval domů.
Takže to byly chodecké výpravy. A teď jste se rozhodl běžet.
Ještě mezitím byla čtvrtá cesta, to už jsem hledal nějakou novou výzvu. Nebylo to sice nic originálního, ale chtěl jsem zkusit přejít republiku od jihu k severu, což bylo necelých 500 km. To se podařilo a už jsem cítil, že to je takové pořád dokola. A zase se nabízelo vzít republiku ještě takzvaně na široko. Tam už nastal trošku i časový pres, protože jsem na to měl 14 dnů. Tak jsem si říkal, že spojím své koníčky dohromady a trošku přidám a zkusím to přeběhnout.
Nejhezčím kořením cesty je, když člověk zabloudí. Dostane se tam, kam by původně nešel, to jsou ta nejhezčí místa. A že se to stává.
Ondřej Fikar, běh přes ČR a túra z Hořic do Hořic
Tak jste to přeběhl?
Přeběhl, ale přiznávám, že byly momenty, kdy jsem musel hodně přecházet do chůze. Protože jedna věc je vytvořit si plán a druhá věc je potom, aby to také všechno vyšlo. I tělo vám musí podržet, protože nějaké komplikace se na cestě vždy objeví.
Čtěte také
Koukal jsem na váš itinerář, opravdu jste běžel každý den. 54 km první den, druhý den 64,5 kilometrů. Nejvíce to mělo být čtvrtého dne, kdy jste uběhl 72,5 kilometru?
To souhlasí. A zároveň to byl úplně nejhorší den na mých cestách vůbec, co jsem kdy zažil. Protože jsem měl zdravotní komplikace a můj levý kotník začal protestovat. Zrovna to vyšlo v den, kdy jsem měl tuhle porci kilometrů naplánovanou. Tam začaly největší komplikace, ale trošku jsem přecházel do chůze, to přiznávám. Ono by to bez toho vážně nešlo, protože zdraví máme jen jedno a já si ho velmi vážím. Tak jsem trošku zvolnil, aby bylo vůbec reálné cestu dokončit. A postupem času mé tělo pochopilo, že to opravdu chci dokončit. Nohy mě donesly až do cíle a já jsem pak dal tělu odpočinek, který si zasloužilo.
To byl tedy nejkrizovější moment celého vašeho běhu?
Stoprocentně. Já nikdy nic nevzdávám, ale tedy jsem poprvé v životě reálně uvažoval o tom, že ne všechno, co si v hlavě usmyslím, je nutné dokončit. Ale přesto jsem ukecal sám sebe a i přes tyto komplikace cestu dokončil.
Čtěte také
Jak jste se sbalil? Když člověk jde, tak si může hodit dvacetikilový bágl na ramena i se stanem a spacákem. Ovšem když běžíte?
Vzal jsem si jen tu nejnutnější výbavu. Běhám ultra maratony, tak vím, co na takové závody potřebuji. Takže jsem si sbalil asi pětikilovou zátěž na záda, jen to nejnutnější, a s tím se dá komfortně běžet. Následně jsem ale musel plánovat i trasu na ubytování. Protože když chodím s batohem, kde mám také stan, tak spaní není problém. Ovšem tady musela přijít změna. Každý den jsem naplánoval trasu a zajistil ubytování, což mě trošku na jednu stranu mrzí, protože to nebyla ona v uvozovkách romantika, kdy nevím, kam večer dojdu a kdy, jak to mám rád. Ale zase tady bylo opravdu nutné dát si sprchu, trošku si odpočinout a v neposlední řadě i dobýt elektroniku, protože já své cestování dokumentuji.
Ano, vznikne film, na kterém teď pracujete?
Usilovně pracuji na filmu z této cesty. Pokud půjde vše podle plánu, tak na konci září bych rád na svém videokanále Fiky z Hořic tuhle cestu zveřejnil. A mám tam toho více, než jen mé cesty z Hořic do Hořic. Jsou tam i nějaké záznamy z mých pokusů o ultramaratony nebo takové mé soukromé výzvy. Jsem Hořičák a u nás se jezdí závody motorek 300 zatáček Gustava Havla. Tak jsem zkusil běhat 24 hodin na motorkářské trati. To bylo v roce 2022, ale s výsledkem jsme nebyl spokojen, tak jsem si to příští rok zopakoval a to už bylo o něco lepší.
Čtěte také
Kolik jste toho uběhl za 24 hodin?
136 km, ale tam to ani není tolik o té vzdálenosti, také není až tak hrozná. Určitě by to šlo lépe, ale já to běhám na podzim, ještě bylo období Dušiček a velký provoz vozidel, ten asfalt vás také ubíjí a počasí už není ideální na běh.
Když se vrátíme na závěr ještě k vaší cestě z východu na západ republiky, co bylo pro vás tím nejkrásnějším momentem?
Nelze vybrat jeden nejkrásnější moment. Nádherných momentů byla spousta, vlastně celý ten celek je takový souhrn všeho. Prostě ta naše země vypadá úplně jinak, když ji člověk projde po svých, než když někam přijede autem, zaparkuje, zaplatí na něco vstupné, koukne se, dá si zmrzlinu a zase jede pryč. Mám tak šanci poznat místa, která bych v životě neobjevil, poznat je jinak. A nejhezčím kořením cesty je, když člověk zabloudí. Dostane se tam, kam by původně nešel, to jsou ta nejhezčí místa. A že se to stává.
Říká Ondřej Fikar z Hořic, který v létě za dva týdny přeběhl Česko. Ondřeji, úplně se bojím zeptat, jaký další bláznivý nápad nosíte v hlavě?
Nápadů je spousta, ale teď ještě není nic stoprocentního. Vždy to musí dozrát. Já tomu nechám čas a určitě se to včas dozvíte.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
