135 let chodíme po značkách! 80 000 km našich turistických tras. Jak cesta dvakrát okolo rovníku
Teď si uděláme výlet do přírody, protože letos to je rovných 135 let, co chodíme po červené! Turistické značení u nás je světovým unikátem a Česko patří k zemím s nejhustší sítí značených tras. Pokud bychom sečetli všechny stezky pro pěší, cyklisty i běžkaře, tak je to více než 80 000 km značených tras, což je jak cesta dvakrát kolem rovníku.
O tom všem si povídáme s předsedkyní značkařského obvodu Klubu českých turistů Hradec Králové Janou Pírkovou.
Kde se vlastně vzal nápad značit turistické trasy? Kdo s tím přišel?
Koncem 19. století nastal takový velký turistický boom. A začaly se organizovat spolky, tak se začalo také značit. První označenou turistickou trasou nebyla známá cesta ze Svatého Jana pod Skalou na Karlštejn. Ale první značení prováděla Podhorská jednota Radhošť už v roce 1885. Takže tam najdeme úplně první značení u nás. Po založení Klubu českých turistů 11. května 1889 se vydalo první družstvo na průzkum a vznikla první trasa ze Štěchovic ke Svatojánským proudům, která v současné době už neexistuje, protože tam je Štěchovická přehrada. Tam je ještě jedna zajímavost. 11. května proběhl průzkum, ale trasa byla vyznačena až v červenci 1889. Mezitím byla v červnu vyznačena právě trasa z Berouna do Svatého Jana pod Skalou na Karlštejn. A tuto trasu v celé délce mohou si lidé projít i dnes. Tenkrát to bylo velmi oblíbené výletní místo Pražáků. A začalo se značit především kolem Prahy, protože právě Pražáci vyráželi na denní výlety do okolí města.
Když jsem byla malá holka, tak jsme chodili na výlety a myslela jsem si, že ty značky maluje skřítek. Až velká jsem byla vyvedena z omylu.
Jana Pírková, předsedkyně značkařského obvodu Klubu českých turistů Hradec Králové
Už tenkrát se malovaly krásné barevné značky, které máte i vy na tričku. Přišla jste stylově oblečená, jako značkařka.
Ano. Ovšem malovala se tenkrát pouze červená značka a její velikost byla přibližně dvakrát tak větší než dnes. A prostřední pruh nebyl velký 3 cm, jako dnes, ale 10 cm, byl širší. Značka byla celkově větší.
Čtěte také
Kdy se pak přidaly ostatní barvy? Modrá, zelená a žlutá?
Ty byly přidány přibližně v roce 1916. Od té doby už se značilo všemi barvami. Jedna barva už nestačila. Zjistili, že trasy se už kříží a vzniká chaos. Takže proto se začalo využívat více barev.
Klub českých turistů za tím vším stál. Ale musel se postarat také o to, aby zůstalo zančení jednotné, aby si každý neznačil jak chce a co chce.
V počátcích to bylo takové trošku divoké, protože neznačil jen Klub českých turistů, značila třeba také Česká obec turistická. Ta ale vyznačila pouze 50 km. Ta měla kosočtvercovou značku. Je tedy dobře, že Klub českých turistů značení sjednotil a není v tom už teď žádný zmatek.
Je to romantika, ale někdy dost náročná. Někdy se musíte dostat ke stromu přes trnité šípky, nebo i na něj vylézt kvůli toulavému psu.
Jana Pírková, předsedkyně značkařského obvodu Klubu českých turistů Hradec Králové
Rok 1889 se tedy považuje za start turistického značení u nás. Je tam ještě něco v historii zajímavého?
Přišlo mi zajímavé, když jsem přemýšlela nad tím, jak tenkrát vypadalo to označovací družstvo, co měli všechno s sebou, jestli se to dá srovnat s tím, co nosíme dnes. Oni vyráželi v 3 až 6-členném týmu, na týden, měli s sebou zásoby, protože to bylo zpočátku velké dobrodružství. Měli s sebou samozřejmě veškeré značkařské náčiní a měli také nosiče, který jim vše nosil na zádech. Což my nemáme, my si to musíme nosit sami.
Co všechno mají tedy značkaři na starosti? Jak vypadá vaše činnost?
Vypadá to tak, že se na jaře sejdeme se značkaři, rozdělíme si cestovní příkazy, protože každý rok obnovujeme určitý počet kilometrů, letos jsme obnovili tady v okolí Hradce Králové 70 km, příští rok nás čeká 60 km. Takže si rozdáme cestovní příkazy a pak každá ta značkařská dvojice vyráží do terénu. Chodíme ve dvou lidech.
Čtěte také
S kyblíčkem barvy?
Fasujeme speciální nosič, který už je léty praxe perfektně vychytaný. Abychom měli kam dát štětce a neumazali se od barev. Je to taková dřevěná, maličká bedýnka a v ní nosíme barvy. Jen si to musíme nosit sami, žádné nosiče nemáme po ruce. V té bedýnce máme barvy, štětce, také škrabku, ocelový kartáč, skládací pilku, plastovou šablonu, abychom mohli nové značky malovat přesně podle naší metodiky. Rozměr je určený a předepsaný, je to deset krát deset centimetrů. Ideální je malovat značky podle šablony, aby to mělo nějakou štábní kulturu.
A jak vy jste se ke značení dostala?
Když jsem byla malá holka, tak jsme chodili na výlety a myslela jsem si, že ty značky maluje nějaký skřítek. Až pak, když jsem byla už velká, tak už mi prozradili, že ne. A četla jsem článek v Respektu o značení. To bylo zajímavé tím, že značili také cizinci, kteří u nás v republice bydlí. Značí rádi naše turistické cesty. Tak jsem kontaktovala Klub českých turistů, oni se mi ozvali, já jsem tenkrát bydlela v Praze, kde je tradičně hodně zájemců, takže mi doporučili, abych šla na Kladno. Takže jsem začala značit na Kladně, tam jsem se zaučila. A moc se mi líbilo, že tak člověk přijde na místa, která jsou zajímavá. Taková každodenní zajímavost, nejsou to žádné velké turistické atrakce, ale krásné cesty podél řek a přes lesy. Objevuji tak místa, kam by se normálně třeba nedostala.
Jednou se nám stalo, že jsme při značení zabloudili. Cesta byla tak zarostlá, že jsme to tam museli prosekávat. Tedy i to se stane.
Jana Pírková, předsedkyně značkařského obvodu Klubu českých turistů Hradec Králové
Je to romantika?
Je to určitě romantika, ale. Nastávají nejrůznější situace. Například jsme potřebovali dát značku na jediný strom široko daleko, který byl ale zarostlý šípkovým keřem. Museli jsme se k němu dostat přes ty trnité šípky, abychom tam mohli dát značku. Nebo jsme museli i párkrát vylézt na strom, protože přiběhl zatoulaný pes. Tedy je to romantika, ale někdy dost náročná.
Čtěte také
Značíte také úplně nové trasy?
Ano, v rámci finančních možností. Třeba v loňském roce nás kontaktovalo město Smiřice a dělali jsme krásnou naučnou stezku dlouhou 4,5 kilometru. Je tam spousta zajímavých panelů, kde se návštěvníci mohou dočíst o historii Smiřic. Letos jsme dělali pro státní podnik Lesy České republiky naučnou stezku k Vysockému arboretu. Takže značíme i nové trasy.
A které trasy máte tady u nás v Královéhradeckém kraji nejraději?
Já pocházím z Pardubického kraje, ze Žamberka, takže tam to mám moc ráda. Ráda se vracím vždy na podzim do okolí Potštejna, tam je to pěkně barevné. A Orlické hory jsou nádherné.
Stalo se vám také někdy, že jste zabloudila?
Jednou se nám stalo, že jsme zabloudili při značení. Cesta byla tak zarostlá, že jsme to tam museli prosekávat. Tedy zřídka zabloudíte, ale i to se stane.
Naším hostem byla předsedkyně značkařského obvodu Klubu českých turistů Hradec Králové Jana Pírková. Moc děkuji za rozhovor. Určitě si na vás v létě vzpomenu, až zase půjdu po žluté, po zelené, po modré nebo po červené značce.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.