Hradec Králové má svého ducha lesů. Dubor se zrodil z lásky borovice a dubu, říká řezbář Jiří Bareš

22. prosinec 2025

Součástí letošních oslav 800. výročí první písemné zmínky o městě Hradci Králové bylo mnoho krásných událostí. Mezi ně patří i ta, která ve městě zanechá výraznou a dlouholetou stopu. Je to duch lesa Dubor, který se jako ohromná sedmimetrová dřevěná socha usadil v hradeckých městských lesích nedaleko rybníka Výskyt. 

Autorem dřevěné sochy Dubora je umělecký řezbář a hradecký rodák Jiří Bareš, který dokonce o Duborovi napsal i povídkovou knížku. Kde se zrodil nápad na takovou sochu?
Nápad se zrodil v hlavě pana ředitele Městských lesů v Hradci Králové a pak jsem byl následně osloven. Potřeboval jsem to nějakým způsobem uchopit, nejdříve jsem se toho zalekl a řekl, že nedokážu takovou věc přivést na svět. Ale pak mi scvaklo v hlavě, proč vlastně ne? Už jsem zažil spoustu výzev a potřeboval jsem nějakou novou, tak jsem si sochu přetvořil na postavu, která by hezky zapadala do hradecké přírody a napadl mě duch lesa. Potom jsme už jen vytvořili jméno.

Jiří Bareš ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Ono bylo prý původně jiné?
Ano, bylo jiné. Dubbuk. Byl jsem ovšem upozorněn, že to je sice hezké jméno, ale buky nejsou až tolik typická dřevina pro zdejší lesy. Typickou dřevinou jsou tu prý borovice, takže jsme potom společně došli k jménu Dubor. Což zní také krásně, takže byla spokojenost.

Takové věci přijdou. Když se člověk dá do zpracovávání dřeva, tak se mu to najednou pod rukama zrodí, vlastně ani neví jak.
Jiří Bareš, řezbář a autor sochy ducha lesa Dubora

Návaznost na hradeckou osmistovku je v tom, že by to měl být takový pamětník?
Ano, protože město se neustále proměňuje, pořád roste, něco se bourá a přestavuje, lidé kolotají. Ovšem hradecký les je velmi dlouhověký, přetrvává na těch místech stovky let. A má svého ducha, který pozoruje to lidské snažení zdálky. Les má jistým způsobem svoji duši, je to živý organismus. A tak se vlastně hodilo, že k oslavám 800 let města by se zhmotnil duch lesa.

Čtěte také

Měl jste hned jasnou představu, jak bude takový duch lesa vypadat?
Takové věci přijdou, člověk si čmárá na papír a pak si vezme nějaký kus dřeva, protože jsem si samozřejmě připravil model, aby předložil, jak by to mělo podle mých představ vypadat. A když se člověk dá do zpracovávání onoho dřeva, tak se mu to najednou pod rukama zrodí, vlastně ani neví jak.

Model, to byla klasická řezbařina? Nicméně socha samotná asi klasická řezbařina není, ne?
Ne, socha nebyla řezbařina. Je to něco jako trojský kůň, skládá se to z trámové konstrukce, na kterou je přidělaný rastr, jako když se dělá sádrokarton. Z dřevěných latí je vytvořen rastr, jenž udělá ty samotné hmoty. A pak se to celé opláštilo modřínovým dřevem, které by mělo nějakou dobu vydržet. A mně se právě líbí i to, že Dubor nebude navěky, že není z betonu. On se zase vrátí zpátky do lesa, rozloží se opět na živnou půdu pro les.

Líbí se mi, že tu Dubor nebude navěky, že není z betonu. On se zase vrátí zpátky do lesa, rozloží se opět na živnou půdu pro les.
Jiří Bareš, řezbář a autor sochy ducha lesa Dubora

Jak dlouho trvala práce na Duborovi?
Nejdříve byly nějaké přípravné práce, ty probíhaly už loni. To se muselo nahlásit do projektů a pak to prošlo schvalovacím řízením. A koncem března jsem začal na Duborovi dělat. Protože se to dělalo venku, dostal jsem prostor od hradeckých městských lesů v takové hale. Protože se to dělalo v tajnosti, mělo to být překvapení. Lidé se ptali, ale mlžili jsme. Podařilo se to utajit, až poslední týden se vše převezlo na místo a tam se Dubor smontoval a dodělal.

Čtěte také

Můžeme říci, kde přesně socha je v hradeckých městských lesích stojí?
Dubor je na úplně nádherném místě. Ani jsem nečekal, že se takové krásné místo pro něj v hradeckých lesích najde. Je u lesního rybníka Výskyt a když přicházíte po hrázi, tak on je usazen na takové vybíhající terénní nerovnosti, ve svahu by se dalo říci. Je to zkrátka taková terénní vlna, kam se Dubor nádherně posadil. Sedí a kouká přímo na hráz, na rybník a na přicházející lidi z města.

Vy jste ovšem také připravil knížku o Duborovi!
Knížka vznikla víceméně náhodou. Když jsem si představoval tu sochu, kdo a proč to je, tak jsem vytvořil povídku o tom, jak se Dubor zrodil z lásky borovice a dubu. A panu řediteli se to moc líbilo a rozhodl se, že by bylo knížka k onomu výročí 800 let města hezká. Vybrali jsme také nějaké historické mezníky města spolu s historikem panem Zahradníkem, bývalým ředitelem hradeckého muzea a já jsem na to začal vytvářet povídky. Bylo to omezené počtem stránek, takže mě to naučilo úspornosti v jazyce, nechtěl jsem to zahlcovat historickými událostmi. Chtěl jsem tomu dát spíše určitou poetiku a kouzlo, co vlastně představuje návštěva lesa a tak. Doufám, že se to snad povedlo.

Knížka o Duborovi vznikla víceméně náhodou. Chtěl jsem jí dát určitou poetiku a kouzlo, co vlastně představuje návštěva lesa.
Jiří Bareš, řezbář a autor sochy ducha lesa Dubora

Na jaké milníky z historie Hradce Králové tam vzpomínáte?
Jedním z těch milníků bylo, když byl nedávno objeven při stavbě nemocniční budovy opracovaný dubový kmen prehistorické lodě. Historie se posunula až do keltského období, takže v knize je láskyplný příběh dvou mladých lidí. Tím to celé začíná. Potom je tam samozřejmě královna Eliška, dále zvon na Bílé věži, bitva 1866 u Hradce Králové a také ničívá vichřice z nedávných let. Dubor ty příběhy vypráví posluchačům, protože kniha bude mít i svoji audio podobu.

Čtěte také

A jsou tam i nádherné ilustrace.
To jsem byl moc potěšený. Ilustrátor, pan Taneček, objevil onu poetiku a to kouzlo dokázal do ilustrací vložit.

Pro koho je knížka s názvem Dubor duch lesa určena? Pro děti nebo pro dospěláky?
Je v ní i pohádka o požárech města Hradce, kterou jsem se snažil trošku udělat jako příběh o Plamínkovi. Tak doufám, že si v tom děti najdou nějakou zálibu. Ale přímo jen pro děti to určeno není. I když si myslím, že děti jsou schopné pochopit i svět dospělých, když má nějakou svoji poetiku.

Jak prožijete Vánoce? Jste umělecký řezbář, který dlouhá léta pracoval na loutkách v Divadle Drak, takže k dětem máte blízko.
Dětí máme dost, prožijeme tedy Vánoce společně a ve velké radosti u vyřezaného Betléma. Jak jinak také u řezbáře. Mám doma betlémek, se kterým jsme teď ukončili sérii vánočních představení s kamarádem. Je to vždy velká odměna a velké potěšení hrát dětem vánoční příběh.

Říká umělecký řezbář Jiří Bareš. Moc děkuji za rozhovor. Až půjdu do Městských lesů v Hradci Králové, zastavím se u ducha lesa Dubora a určitě si na vás vzpomenu.

autoři: Jakub Schmidt , baj
Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.