Muzeum Boženy Němcové v České Skalici vystavuje „křehkou krásu" umění perníkářky Dany Holmanové

Čtěte také

V letní perníkářské škole v Robousích u Jičína se učí péct i žena, která přijela z amerického Texasu

Jsme teď v Muzeu Boženy Němcové v České Skalici na Náchodsku spolu s perníkářkou Danou Holmanovou. Všechny její perníky vypadají, jako kdyby byly z krajky. Z perníčku vyrůstají lístky, které připomínají háčkování. Jak dokáží držet tvar, když je to jen poleva a mřížkování?

Navozuje to představu, že perníkové srdce je přikryté krajkou. „Tak by to přesně mělo působit. Tady mám právě onu zdobnost charakteristickou pro období Biedermeieru. Zkrátka pro časy naší paní Boženy Němcové.“

Spousta perníků je tady, jak se říká, z ruky. „Ano, jsou tvarované z volné ruky. To znamená, že nepoužívám žádné formičky, stačí mi na to ostrý nůž.“

Bílá barva, hnědá a vínová. Ta vínová z růžových poupat. „Já jsem při instalaci mohla využít exponáty místního muzea. Tvarově, barevně i tím stylem se to dá tak nádherně propojit. Tady například ona perníková kompozice tvarově odpovídá linii stolních hodin.“

Čtěte také

Dana Holmanová nazdobí neopakovatelnou plastickou bílou krajkou každé své perníkové srdce

A teď už vstupujeme do Jiřinkového sálu. „Tady opravdu tančila i Božena Němcová. Mám velmi ráda skladby Bedřicha Smetany, jeho klavírní polky. Byť bych je teď už asi nezahrála tak dobře. Takže tady jsem samozřejmě použila Jiřinkovou polku. Takže všechny zápisy, které se objevují na perníku, je vždy skutečně některá část z Jiřinkové polky.“

Máme tady i perníkový klavír. A další kuriozita. Vy jste nahradila některé noty, které jdou nad notovou osnovu, poupaty. „Já jsem tady hodně pracovala se sušenými růžovými kvítky. A zdálo se mi, že těch úplně drobounkých by byla škoda nevyužít. Tak jsem je tu a tam použila jako hlavičku not,“ usmívá se perníkářka Dana Holmanová.