Martin Trojan: „Jako malý kluk jsem pocítil sílu a tah motoru. Dodnes opatruji motorku své babičky“

8 fotografií

Motorka k vám prostě patří. Je to váš každodenní chleba?
Ano je to tak. Motocykly se zabýváme dnes a denně. Začalo to už v dětství, kdy jsem jako malý kluk pocítil sílu a tah motoru. Měl jsem starší kamarády, kteří mi půjčili takzvaného Pařeza, a to mě asi zlomilo, hned v nějakých osmi letech.

Martin Trojan ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják,Český rozhlas

Prý i vaše babička měla motocykl, který si dodnes uchováváte?
Přesně tak. A nezůstalo samozřejmě jen u těch pionýrů. To byly slabé stroje, ale bylo úžasné vytáhnout ze stodoly starý stroj ČZ 150, ten jsme odstrojili a na něm jsme jako kluci jezdili.

Dobrodruzi jedou na motocyklu sami, já dávám přednost jízdě v partě. Je krásné sdílet dobrodružství ve společnosti přátel.
Martin Trojan, KTM Hradec Králové

Motorky se staly vaší celoživotní láskou, ovšem sny máte dál. Ale samozřejmě s motorkami.
Byla to taková touha po dobrodružství, zpočátku, když se ještě nemohlo nikam cestovat. Člověk si plánoval jen trasy takzvaně okolo domu, ale posléze počítal s tím, že vyrazí třeba na Balkán. Nádherným motocyklem byla tenkrát Enduro Jawa, na které jezdil Květoslav Mašita. Představoval jsem si, že takový motocykl si také pořídím a pojedu s ním Evropu.

Čtěte také

Když se do něčeho dá, jde do toho tělem i duší. Češka na Dakaru, berounská Johanka z Arku

A v dospělosti jste si začal ty sny plnit. Jedním z nich byla také Rallye Dakar.
Tak samozřejmě k dakarské rallye to směřovalo, ale šlo to postupně. Jednalo se o to, na jakých motocyklech to dobrodružství sdílet. A co bylo pro mne důležité, tak to byla světová výstava motocyklů v Mnichově, kde jsem poprvé uviděl motocykly KTM, takzvané hard endura. Což je motocykl enduro, ale se silným motorem. Říkal jsem si, ano, to je ono. Na takovém motocyklu je potřeba projet svět.

To se vám také podařilo. A teď už se přesuneme do roku 2010, kdy jste poprvé doprovázel dakarskou rallye.
Šlo to postupně. Náš obchod otvíral nestor ještě afrického Dakaru Oldřich Blažina. To byl závodní dobrodruh tělem i duší, který nás nejdříve dostal do Tuniska, kde jsme jeli poprvé jako doprovod rallye, poprvé v pouští, poprvé v dunách. Bylo to velmi náročné, musím přiznat, že jsem tam málem zahynul. Opravdu to nebylo jednoduché. Ale zjistili jsme, že lze podniknout cestu i v těžkém terénu. Tak jsme si řekli, že poté, co se dakarská rallye přesunula do Jižní Ameriky, že tam určitě pojedeme.

Motorky jsou celoživotní láskou Martina Trojana|foto:KTM Hradec Králové

Vy takovou cestu samozřejmě nepodnikáte sám. Máte kolem sebe nadšence z Hradce Králové a okolí. A stále vymýšlíte nové motocyklové plány.
Dobrodruzi jedou většinou sami na motocyklu, ale já upřednostňuji jízdu ve větší partě. Je to vždy trochu složitější, ale prostě lidé si pomohou, můžete mít i doprovodné vozidlo. Můžeme jet na lehkých motocyklech bez zátěže a sdílet to dobrodružství ve společnosti přátel.

Čtěte také

Motorkou přes Kavkaz do ruského Novosibirsku. Na východě je větší divočina. To mě baví

Zažil jste tedy Dakar a dokonce jste měl možnost přivézt jednomu z účastníků svačinu. Pojďme na to zavzpomínat.
Plánovali jsme cestu do Jižní Ameriky takzvaně nejen za Dakarem. S tím, že byla možnost přesunout naši techniku, to znamená motocykly i doprovodný Jeep, do Santiaga de Chile. Počkali jsme si na ročník 2010, kdy se jel Dakar z Argentiny do Chile. Vyrazili jsme z chilského Santiaga a jeli jsme vlastně dakarské rallye naproti. Setkali jsme se v nejvyšším bodě And v Pass San Francisco u nádherného jezera Laguna Verde. Byla to asi třetí etapa Dakaru. Byli jsme domluveni, že se tam potkáme s dakarskou rallye a našemu známému, nestorovi Dakaru Oldřichu Blažinovi, který jel v týmu s Romanem Krejčím, se současným závodníkem Dakaru, předáme svačinu. Vyfotografovali jsme se v pozadí s krásným jezerem Laguna Verde a oni spěchali dál.

To byl tedy rok 2010. Další cesta za Dakarem měla pauzu 8 let.
Říkali jsme si, že se určitě do Jižní Ameriky vrátíme, protože to je ráj pro motorkáře. Důvod je ten, že vy tam jedete v zimním počasí u nás, tam je léto. Jste na jižní polokouli za prvé, za druhé dakarská rallye se jezdila většinou podél Pacifiku, kde je suché počasí pro motorkáře ideální, pohybujete se ve vysokých výškách, neobtěžuje vás žádný hmyz, je sucho, naprosto ideální počasí pro jízdu na motocyklu, takže takzvaný druhý život motorkáře. Tak jsme vyrazili až tehdy, když jsme si řekli, ano, potřebujeme trasu, která také umožní naše dobrodružné putování. Dlouho jsme čekali, až se pojede Dakar v Jižní Americe ze severu k jihu. To znamená z Peru, přes Bolívii a dejme tomu do Argentiny nebo Chile. A to nastalo v roce 2018, kdy dakarská rallye začínala v Limě a končila v Argentině.

Byla to krásná cesta, kterou jste spojili i se zastávkou pod horou Huascarán.
Ano, letošní rok je smutně významný, kdy před 50 lety, v roce 1970, tam zahynula naše horolezecká expedice. A my jsme chtěli to místo navštívit. Podívat se po okolí, prozkoumat na lehkých motocyklech celé okolí Huascaránu, kde velká lavina zasypala nejen naše horolezce, ale i celé město.

Určitě se chceme do Jižní Ameriky vrátit. Buď pojedeme dolů na jih nebo naopak navštívíme sever a projedeme Kolumbii a Ekvádor.
Martin Trojan, KTM Hradec Králové

Cesta byla úspěšná. Ovšem teď je už rok 2020 a vy máte jistě další plány.
Určitě máme v úmyslu se ještě do Jižní Ameriky znovu podívat. Jsou dvě možnosti. Buď jet ze Santiaga dolů na jih nebo naopak navštívit sever Jižní Ameriky a projet Kolumbii a dejme tomu Ekvádor.

Blanka Malá a Martin Trojan ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják,Český rozhlas

Říká náš dnešní host Martin Trojan z KTM Hradec Králové. My vám přejeme hodně dalších úspěšných plánů a bezpečných kilometrů na cestách. Mějte se hezky.
Děkuji za rozhovor. Na shledanou.