Jak chutná beton? Nic moc, směje se krkonošský designer a výtvarník Martin Plůcha
Tentokrát jsme přijali pozvání do místa, kde beton voní dřevem. Zálety natáčíme u muže, který tvoří originální doplňky ručně, s láskou a kapkou horského vzduchu z Krkonoš. V dílně, u které brzy otevře showroom, vznikají nejenom doplňky, ale třeba taky trofeje pro světové olympioniky, hodiny, které netikají, každý kousek má zkrátka svůj důraz na detail. Martin Plůcha v soutěži eManuel v roce 2021 skončil na druhém místě.
Celý život žije v Krkonoších. Není řemeslník, ale samouk s obchodní akademií v kapse a chutí tvořit rukama. Narodil se ve Vysokém nad Jizerou. Z lyžařského instruktora se stal ten, který rukama pracuje.
Když řeknu, že to máte po mamince. Budu se mýlit?
Určitě ne. Mamka celý život, co si pamatuju, taky něco tvořila rukama, měla to ráda, ale má i velké sbírky různých věcí na výrobu. Nedávno jsem objevil třeba tašku rozdělenou na jednotlivé pytlíčky - třešňové pecky, broskvové pecky, všechno připravené na další tvorbu. Tím, že už není mezi námi, bohužel, některé věci z té tvorby používám dál, něco používá švagrová s neteřemi.
Už delší dobu jsem měl v hlavě netvořit zážitky, ale tvořit něco, na co se bude prášit.
Proč jste se z lyžařského instruktora stal tím, kdo bude tvořit? Byl tam nějaký konkrétní moment?
Abych to ještě doplnil. Já jsem kromě lyžařského instruktora dělal ve Špindlerově Mlýně a měl jsem na starosti realizaci firemních akcí. Asi největším impulzem byl covid, kdy nás vlastně ze dne na den dvakrát během roku zavřeli a bylo docela hodně volného času. Přemýšlel jsem, co budu dělat dál. Už jsem delší dobu měl v hlavě myšlenku netvořit zážitky, ale tvořit něco, na co se bude prášit.
Co se skrývá v názvu vaší firmy, pod kterou svoji dílnu provozujete?
Název projektu nebo mé značky je „comewoo“, což je zkratka concrete, metal, wood - tři základní materiály, které používám. Respektive beton používám nejvíce, dřevo je krásný doplněk k tomu betonu. Beton - surový, chladný, dřevo - přírodní krásný materiál se životem. Kov je spíš takový okrajový zatím, respektive nějaké hodiny už třeba byly betonovokovové nebo kovovodřevěné. Do budoucna ho chci určitě využívat více, jelikož neteř je vyučená umělecká kovářka.
Pojďme teď probrat sportovní trofeje, kterých jste autorem. Velmi cenné je to, že dlouhou dobu na svém profilu na Facebooku měla Mikaela Shiffrinová po závodech Světového poháru ve Špindlerově v Mlýně svou fotografii s vaší trofejí v roce. Jak vypadala ta zakázka? Jak vlastně vznikla? Kolik vás to stálo úsilí a času?
Kde začít? Vzniklo to z mé strany, kdy já jsem oslovil organizátory a poslal jsem jim nějaké malůvky, které jsem měl v hlavě. Jeden návrh je zaujal, tak jsem udělal nějaký prototyp trofeje, na tom jsme odladili finální vizuál, nějaké detaily a šlo se na výrobu.
Trofej jako taková je inspirovaná v té době výročím 120 let od založení Českého svazu lyžařů, který je nejstarším lyžařským svazem na světě. Jsou tam použité dřevěné lyže, klasické jasanky, moderní betonový prvek v podobě dvou kopců, které se překrývají. Lyže vyčuhují zezadu z těch hor, jako kdyby byly zapíchnuté ve sněhu, a celé to stojí na dřevěném podstavci rovněž z jasanu. Zajímavostí je, že to dřevo pochází z dílny, ve které tvoří můj brácha a ve které dříve tvoříval lyže pán Antonín Bartoň, účastník olympiády v Lake Placid.
A vlastně to dřevo byly nějaké pozůstatky z té dílny, takže z toho jsme společně s bráchou vytvořili ty lyže a ten podstavec.
Kdybyste dostal teď nekonečně prostoru, do čeho byste se pustil? Jaký máte sen?
Rád bych rozpracoval některé betonové projekty, které mám v hlavě. Jedná se spíš o záležitosti větších velikostí, od nějakých třeba konferenčních stolků, jídelní stůl i třeba velké zahradní lampy a podobné věci. U některých věcí je trend zmenšování a já chci naopak zvětšovat.
Na závěr nesmí chybět otázka od umělé inteligence. Kdyby existovala olympiáda v betonovém designu, byla by nějaká disciplína, ve které byste si troufal na zlato?
Popravdě nerad úplně hodnotím svoji práci a nějak se oceňuju, jestli to je dobré, nebo špatné, to asi radši nechávám na ostatních, ale myslím si, že cit pro detail, preciznost zpracování, originalita.
Mám ještě jednu otázku od umělé inteligence. Kdybychom si představili, že beton by mohl být sladkostí, jakou příchuť by měl ve vašem případě?
Musím říct, že vím, jak beton chutná, je to nic moc. Občas, když jsem něco míchal, od míchačky něco ulítlo, takže věřím tomu, že pár kousků i v puse skončilo. Není to nic dobrého, ale ta chuť je nepopsatelná asi. Je to materiál, který mě po každý překvapí něčím jiným, takže by to byla taková příchuť, která po každé chutná jinak.
Proč hodiny z jeho dílny netikají? Jak vypadala trofej pro Winter Hockey Games a proč se nedostala ke svým majitelům? Jak Martin Plůcha tvoří návrhy svých výrobků? Jakou nejoriginálnější zakázku dostal?
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.