I vlas na ledě dokáže změnit směr. V curlingu se nesráží lidé, ale jen kameny, je to sport kamarádů

Byl některý z vás u toho, když v roce 1997 curling v Trutnově začínal?
Vít Zinga: Já u toho nebyl.
Jiří Resl: Já také ne, hraji curling 14 let, takže my jsme u toho nebyli.

A jak jste se k tomuto zajímavému sportu dostali?
Jiří Resl: Já čistě ze zvědavosti. Doma jsem si pustil na internetu nějaké zápasy a zaujalo mě to. Pak jsem si našel, že se to hraje i v Trutnově, jel jsem se tam na tajňačku podívat a od té doby trápím svoje tělo na ledě. Už je to čtrnáctá sezóna a opravdu je to pro mne od října do května relaxační záležitost.

Můžeme říct něco obecně k historii curlingu? Kde se tahle hra vlastně vzala?
Vít Zinga: Obecně je to kolektivní sport, který vznikl zhruba v 18. století ve Skotsku. V té době se datuje vznik prvního curlingového klubu. A pak se postupně sport rozšiřoval, lze říct, do celého světa. Dnes se hraje přes Kanadu, Spojené státy až po Nový Zéland, samozřejmě i v Evropě. A český curling vznikl bohužel až po sametové revoluci v roce 1990, takže patří mezi naše mladší sporty.

Při curlingu je opravdu skvělá parta. Když se sejdeme, tak je vynikající atmosféra. To mě na nejvíc táhne a to je důvod, proč to hraji.
Jiří Resl, 1. Krkonošský curlingový klub

Jakou máte v Trutnově základnu členskou? Je vás hodně?
Vít Zinga: Aktuálně máme 31 registrovaných členů a spoustu dalších amatérských zájemců. V našem kraji se hraje ještě v Jičíně, hrálo se i v Opočně, kde byli v azylu hradečtí hráči. A v České republice se hraje ještě v Brně.

Čtěte také

Curling vozíčkářů je především dobrá parta lidí, pochvaluje si curler Musílek

Je k tomu zapotřebí nějaká speciální ledová plocha, nebo se dá hrát na kluzišti po hokejistech?
Jiří Resl: Dá se hrát na kluzišti, protože v Trutnově nemáme speciálku, hrajeme vyloženě na zimním stadionu. Ale na speciálních halách na Roztylech a na Zbraslavi v Praze, to je opravdu led, který se velice speciálně připravuje. Pokud si chcete hru užít, tak to chce hrát na speciálním ledě.

A čím je speciální?
Jiří Resl: Seřezává do absolutní roviny a čistoty. Na led se potom nanášejí kapičky vody takovým rozprašovačem a po vrcholcích těch kapiček vody vlastně ten kámen jede. Pokud tam ty kapičky nemáte, ten se kámen prostě zastaví. Takže tím, že jak meteme, tak zahříváme led a prodlužujete dráhu kamene.

Zahříváte led. Na to jsem se právě chtěl zeptat, co to vlastně děláte. Jako laik jsem si říkal, jestli ten led nečistíte.
Jiří Resl: Samozřejmě, čistí se také, protože tam mohou být nečistoty. Kupodivu i obyčejný vlas dokáže změnit směr kamene. Takže se samozřejmě i čistí. A v případě, že je kámen takzvaně krátký, tak se led zahřívá, aby se prodloužila dráha. A ty lepší metaři určují i směr.

Čtěte také

Zuzana a Tomáš Paulovi: Chtěli jsme, aby o curlingu bylo slyšet, a to se povedlo

Takže tím metením dokáží kamenem i malinko zatočit?
Jiří Resl: Když je kámen odhozen, tak vlastně nikdy nejede rovně. Vždy je to po nějaké parabole. Takže zatáčí. A vy mu tím metením můžete dát rotaci a tím ho donutíte zatáčet tam, kam potřebujete.

Jak je těžký ten kámen pro curling?
Jiří Resl: Je to vyloženě skotská žula a má bez pár dekagramů 20 kilo. A dráha má nějakých 45 metrů, takže se musíte opravdu trefovat do těch cílových kruhů, je to dost těžké.

Vítku, jak vy jste se dostal k curlingu?
Vít Zinga: Měl jsem štěstí, že zakladatelé klubu byli moji kamarádi. Ale trvalo mi zhruba sedm let, než jsem té hře propadl také. Nejdříve jsem se docházel jen tak nezávazně klouzat po ledě, až za dva roky jsem měl vlastní tým a účast v nejnižší curlingové soutěži v Praze.

Není to kontaktní sport, nikdo vás nebije, s nikým se nesrážíte. Musíte si jen dávat pozor, abyste na ledě neupadl, což není úplně příjemné.
Vít Zinga, 1. Krkonošský curlingový klub

Je těžké se curling naučit?
Jiří Resl: Neřekl bych, že to je těžké. Chce to opravdu chtít a připravit se na to, že je na ledě zima. Ale jinak to není nějak extrémně těžké.

Co se k tomuto sportu potřebuje?
Jiří Resl: Košťata si kupuje každý sám, podle toho, jaké mu vyhovuje. A nejdůležitější jsou boty, protože máte jednu botu s gumovou porážkou a druhá bota je takzvaná slidová, kde je teflon. Abyste opravdu klouzal. Pak jsou tam dva odrazové bloky, do kterých zakleknete, kloužete po tom slidu a odhazujete kámen. Takže já bych řekl, že nejdůležitější jsou boty.

Čtěte také

Metaná se hraje i na jihu Čech, obrovským fenoménem je ale v sousedním Rakousku

Jak se vám líbilo účinkování manželů Paulových na olympiádě? Sledovali jste je?
Vít Zinga: Mluvili jsme o tom, líbilo se nám to moc, protože je osobně samozřejmě oba dva známe. Měli jsme možnost s nimi být i ve Švédsku v Östersundu na mistrovství světa. Drželi jsme jim palce a hlavně měli radost z toho, jak obrovská reklama pro curling to byla.

Jak dobří jste vy osobně?
Jiří Resl: Vítek je úspěšnější než já. Nicméně pořádáme v Čechách turnaje. Pořádá se Loupežníkův pohár v Jičíně, 17., 18. a 19. března pořádáme Velkou cenu Trutnova a tam bych si přihřál polívčičku, tu jsme loni vyhráli. Což je obrovský úspěch, protože domácímu trutnovskému týmu se dlouho nepodařilo vyhrát Velkou cenu. Takže zveme v březnu na zimní stadion v Trutnově. Pořádáme tam i amatérskou ligu, to je Krkonošský pohár. Ten je pro hráče, kteří nejsou třeba registrovaní, ale mají chuť si zahrát a odzkoušet si atmosféru curlingu.

Čtěte také

Znáte čamburínu? V hospodě Prdek v Pasekách nad Jizerou hrají dokonce i mistrovství světa

A Vítku, vy prý poletíte do Koreje?
Vít Zinga: Letíme 17. dubna. Je to záležitost zhruba na 14 dní, včetně aklimatizace, protože si netroufneme druhý den po příletu nastoupit na led. Předcházelo tomu Mistrovství České republiky, který jsme s klubem Letící kameny, ve kterým už hostuji patnáctou sezónu, vyhráli. Tím jsme získali právo reprezentovat Českou republiku a Jirku jsme si vzali jako náhradníka, protože stát se může cokoliv. Základní počet osob v týmu je čtyři a vždy je dobré mít jednoho náhradníka. I když zápas můžete hrát i ve třech. Ale pak je to dřina.

Ještě na závěr, co vás nejvíc baví na curlingu?
Jiří Resl: Mě osobně setkávání lidí. Protože tam je opravdu skvělá parta. A když se tam sejdeme, tak je vynikající atmosféra. To mě na tom nejvíc táhne a to je důvod, proč curling hraji.
Vít Zinga: Je to kolektivní sport a já kolektivní sporty provozuji už přes 40 let. To mě baví. A není to kontaktní sport, nikdo vás nebije, s nikým se nesrážíte. Musíte si jen dávat pozor, abyste na ledě v plné rychlosti neupadl, což není úplně příjemné.
Jiří Resl: V curlingu se srážejí jen kameny.

Našimi hosty byli Jiří Resl a Vít Zinga z 1. Krkonošského curlingového klubu z Trutnova. Moc děkuji za rozhovor.