Znáte čamburínu? V hospodě Prdek v Pasekách nad Jizerou hrají dokonce i mistrovství světa
Jsou v Krkonoších pamětihodnosti, které v běžných bedekrech nenajdete. Za jednou takovou se vydáme do Pasek nad Jizerou, do prastaré hospůdky, které tu jinak neřeknou, než Prdek. Od Ivety Šulcové a Elišky Pilařové se dozvíme, jak se tu hraje čamburína.
Nedivím se, že mistrovství světa v čamburíně je právě tady, v hospůdce Prdek v Pasekách nad Jizerou, protože pokud vím, tak nikde jinde na světě se čamburína nehraje.
Krkonošské poudačky - nářečí jako řemen. Přiďte pobejt!
Toto krásné krkonošské pozvání jsme si dovolili vypůjčit k našemu kvízu. Co je vlastně nářečí? Je to nespisovný jazykový útvar užívaný pouze mluvčími z určité geografické oblasti. Nářečí v češtině vznikala přibližně od 12. století jako důsledek izolace jednotlivých oblastí a osob v nich žijících.
„Ano, tady se hraje. Je to roztočená divoká dřevěná káča, která sundává malé kuželky," usmívá se Iveta Šulcová.
Když se sundá deska z toho opravdu starého úzkého hospodského stolu, který má poměrně vysoké postranice, vznikne taková bedna, která je přehrádkami se třemi vyříznutými otvory rozdělená na tři pole.
„Každé přehrazení má tři oka a káča, která jím projde, muzí porazit co nejvíc dřevěných kuželek a dostat se do dalšího hracího pole. Dříve se tady dělaly skleněné perly a ten řezbář, který perly dělal, vymyslel právě tuhle hru."
Devět malých vysoustružených figurek je rozestavěno v každém hracím poli. Na jedné straně se podloží stolu nohu, aby vznikl mírný náklon.
Připraví se káča, tedy taková kulička s nožičkou. Na tu se namotá hedvábný provázek. V jední kratší postranici je vyřezaná rýha, do ní se provázek, který má být loket dlouhý, zasadí. Do důlku se posadí nožička káči, trhne se provázkem a káča se roztočí. Už jede!
„Každé pole se boduje zvlášť. Mistři v čamburíně to mají tak vychytáno, že běhají okolo stolu s vodováhou a vyvažují si ten náklon."
Kolik bývá účastníků mistrovství světa v čamburíně?
„Bylo tady asi 200 lidí. Je to hra, která se opravdu dá hrát až do rána. Všichni se u toho dobře pobaví."
Hospůdka se původně jmenovala Na perlíčku, protože tady bývala kovárna. Okolo vedla stará vozová cesta. A kovář si udělal z okénka prodej štamprlátek, nějaké to pivo. A místní se ho ptali: poslyš, ty tam máš nějakou hospodu? A on odpovídal: ale, to je jen takovej prdek.
„Těch verzí, jak tahle hospoda přišla ke svému jménu je strašně moc. Ale každá je krásná," směje se Iveta Šulcová.
Říká se také, že z druhého okna starého sálu je nejkrásnější výhled na Krkonoše!
„Když se z toho okna podíváte, tak to také musíte ocenit. Je to opravdu nejkrásnější pohled na celé Krkonoše. Je to moc hezké," uzavírá rozhovor Iveta Šulcová.
Související
-
Novinář dělá každý den něco jiného. Já chodila po horách a poznávala spoustu skvělých lidí
Články v časopise Krkonoše, stovky rozhlasových reportáží a pořadů o přírodě či památkách Krkonoš, ale i knihy a hudební texty - to je část díla redaktorky Elišky Pilařové.
-
Ocenění pro devět osobností za podíl na rozvoji Krkonoš. Je mezi nimi i redaktorka Eliška Pilařová
Devět osobností získalo ocenění ředitele Správy Krkonošského národního parku za přínos na rozvoji Krkonoš. Cenu získal například historik František Jirásko.
-
Chceme vzdát hold tragické expedici Huascarán z roku 1970 a přelézt v Peru to, co měli oni v plánu
Český rozhlas Hradec Králové dnes přivítal ve svém studiu dobrodruha a horolezce, ale také etnologa Krkonošského muzea ve Vrchlabí, Libora Duška.
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
